TEMNÝ CHERUBÍN

Část 16

„Po..., potrestal?" Vydechla Variol a polkla. Kdyby se tak moc pod Calebovým pohledem nečervenala, musela by se zasmát absurdnosti situace. Trojice chlapců, totiž stála nad ní, a úplně vážně diskutovala o ní, bez ní. 

„Asi bys měla dostat od Caleba tedy vyčiněno," pokračoval vážně Mangus, „měl by ti naplácat." Variol vytřeštila oči. Zalapala po dechu, ale nedokázala nic říci. 

„Je to holka," řekl Lucas, „holky se přeci nebijou."

 „Jsi ještě prcek," vložil se do rozhovoru Dylen, který se chtěl již staršímu bratrovy vyrovnat, „nerozumíš tomu."

 „Nejsem prcek," ohradil se Lucas naštvaně, „a Caleb to přeci říkal. Že se holky nebijou!" 

„Jo! Ale tohle je něco jiného!" zašklebil se na něj Dylan, „slyšel jsi to. Není to výprask. Caleb ji jen tak zlehka naplácá, aby si to pamatovala." Zatvářil se tak vážně, až měl i Caleb co dělat, aby udržel vážnou tvář. 

„No jasně!" pokračoval Mangus, „co bys dělal, kdyby ti to udělal Pinky?" Lucas ztuhl a pak přikývl. Zřejmě mu došlo, jak moc by se o něj bál.

 „Tak vidíš!" zabodl prst Mangus do vzduchu proti Lucasovy, „Taky by ses bál. A musíš svý holce přeci dát najevo, že to už nikdy..., nikdy nesmí udělat!" Všichni tři jako na povel zmlkli a podívali se na Variol. 

Variol znovu polkla. V ústech ji vyprahlo a hodila zoufalý pohled směrem ke Calebovy. Ale vypadalo to, že jí nehodlá přispěchat na pomoc. Dost dobře se totiž bavil. Slovo, „holce", vyselo ve vzduchu a Variol polilo horko. 

„Holce?" Probral se Lucas jako první, „Takže ty jsi Calebova holka?" Doširoka rozšířil oči, a vypadalo to, že to náhle pochopil, a že byl z toho zcela nadšený. 

„Jasně, že jo, prcku!" Odvětil Dylan přesvědčeně. 

„Takže já dostanu zpět svůj pokoj?!" Vykřikl Lucas a poskočil do vzduchu, „Jupí!"

 Čtyři páry očí, se znovu upřely na Variol. Ona ale mlčela. Skoro s otevřenou pusou a bušícím srdcem, zírala z jednoho na druhého, a nedokázala nic říci. Nemohla nic říci. A když se setkala s Calebovým pohledem, zalapala po dechu.

 Najednou se jí nedostávalo, dostatek vzduchu do plic. Byla jeho holka? Chtěla být jeho holka? Už jen ta představa, ji celou rozechvívala a přivodila ji ono známé horko, v jejím lůně. Kluci zřejmě pochopili její mlčení, jako souhlas, protože spokojeně přikývli. Všichni tři. 

„Tak jo," vykřikl Lucas nadšeně a chytl Variol za ruku, „opři se o křeslo, ať ti Caleb může naplácat, a já se pak půjdu přestěhovat zpátky do svého pokoje."

 „A..., ale..." Bylo jediné, co dokázala Variol ze sebe vypustit.

 „Počkej prcku," okřikl ho Mangus a zatvářil se, rádoby, jako dospělý muž, „je to jeho holka," pohodil rukou směrem ke Calebovy, „a já bych Ailen naplácal na holou. Taky bych nechtěl, aby nás u toho kdokoli pozoroval." Zatřásl znalecky a důležitě hlavou a Variol najednou měla pocit, že se o ni pokoušejí mdloby. 

Kdyby se tak nestyděla, kdyby ji ta představa, tak nerozechvívala, a kdyby ji to nepřipadalo tak absurdní, rozesmála by se na celé kolo. Jenže kluci, to brali zcela vážně. Smrtelně vážně. A ona..., bohužel taky.

***

Tak dnes již čtvrtý díl.  Tak jak se vám příběh zatím líbí? 

Děkuji za hvězdičky a komentáře.