TEMNÝ CHERUBÍN

Část 47

Gabi zastavila na periferii města. Oba dva, to tady znali lépe, než kdokoliv jiný, a oba doufali, že se sem již nikdy nevrátí.

 Černá díra, tak tomuto místu všichni říkali, a nikdo se neopovažoval sem vstoupit. Do těchto končin, se neodvážila ani policie. Za obrovským drátěným plotem, se nacházela čtvrť, která žila svým vlastním životem. 

Caleb přikázal Gabi, aby hned po tom, co Ailen přivedou, odjela a v žádném případě se nesnažila zasahovat do následujících událostí. Moc dobře věděl, že by to stejně nebylo nic platné.

 A moc dobře věděl, že o něm věděli od chvíle, co vstoupil za bránu. Zastavil se a rozhlédl se kolem. Zde, byl dlouhé roky jeho domov a skoro nic se nezměnilo.

 Dlouhá, bezútěšná ulice byla po obou stranách zastavěna jakýmisi železnými boudami, jedna vedle druhé, které obývali všechny možné pochybné existence. Zatracenci, feťáci a děvky.

 Zadíval se špinavou ulicí vpřed, kde na jejím konci tušil obrovskou kamennou starou halu továrny, ve které bylo dříve i jeho útočiště. Tam přebýval vůdce gangu, Drascou, a dříve i on.

 Ulice zela prázdnotou, ale věděl, že za špinavými okny zchátralých staveb, se na něj dívá nespočet očí. Bylo to sice již deset let, co on byl zde pánem, a mnoho z jeho „poddaných", již zde jistě nepřebývali, ale jeho pověst ho předcházela tak, že v něm každý ihned poznal Temného Cherubína. Nikdo se neodvážil vylézt ven. 

Až ke svému cíli, jistě dojede bez úhony, to věděl, ale zpátky nikdy. Zpět se dostane jediné mrtví. Neměl sebemenší šanci, poté v klidu opustit toto zbědované místo. 

Jediná možnost byla, sesadit Drascoa z trůnu, jak to již udělal jednou. Ovšem tehdy, byl ještě skoro chlapec. Oba byli, a Darscou nyní nebyl jen obyčejný vůdce podsvětí, byl nebezpečný. Nezáleželo mu na životě jeho lidí, a už vůbec mu nezáleželo na jeho vlastním životě. 

Tu se z jedné temné uličky mezi boudami vynořili dva muži. Jeden z nich se zastavil a druhý k němu pomalu přistoupil. 

„Temný Cherubín," řekl onen mladík, „nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím."

 „Ani já tebe, Lestere," řekl klidně Caleb, „ale víš jistě, proč tu jsem." 

„Samozřejmě," řekl po chvíli Lester a dlouze se na Caleba podíval, „ale neměl bys tu být. Drascou tě zabije. Nikdy ti neodpustil, žes ho sesadil z trůnu. Ta holka se mu hodila, a ten bohatej zmetek co mu ji předhodil, moc dobře věděl, jak to dopadne."

 „A jak to dopadne, Lestere?!" Vydechl Caleb tónem, který dostával do podřízené pozice všechny, kdo s ním přišli do styku. Všichni se ho báli tak, že se mu nikdo ani neodvážil podívat do tváře. A Lester byl jedním z těch, kdo si Charubovu vládu pamatoval. A jedním z těch, kterým také zachránil život.

 „Hm..." řekl Lester. Naklonil hlavu na stranu a zkoumavě se na něj zadíval, „myslel jsem, že Temný Cherubín už je minulost, ale jak koukám..., zřejmě jsem se mýlil. Nezměnil ses, Cherube. Ale přesto..., Drascou tě zabije!" 

„Možná," řekl klidně Caleb, „ale vezmu ho sebou. Přišel jsem si pro tu holku, a přišel jsem Drascoa zabít. Sesadím ho z trůnu, ale tentokrát nebudu tak milosrdný, abych ho nechal žít." Lester uznale přikývl. 

„Máš mou podporu," zašeptal, „vždy jsi bojoval čestně, ale nezapomeň, že Drascou nikdy." Caleb se smutně usmál. Moc dobře věděl, co Drascou dokáže. Byl to ten nejpodlejší had, se kterým se kdy setkal. 

„Po tobě chci jediné," řekl, ještě než vykročil ulicí dál, „abys tu holku, odvedl za bránu, až ti dám znamení. Potřebuji mít jistotu, že je v pořádku." 

Lester znovu přikývl a zamyšleně se díval za Cherubem. Jeho odvaha, mu brala dech. Byl přesvědčen, že tentokrát moc možností nad Drascoem vyhrát nemá.