TEMNÝ CHERUBÍN

Část 41

Celý víkend, připadal Variol jako ze snu. Od brzkého rána se po snídani pustili s Calebem do vaření. Trpělivě ji vysvětloval co a jak. Na co každý přístroj slouží a uvařili spolu několik chodů. Dokonce se pustili i do pečení.

Variol vůbec netušila, co práce se za tím skrývá. A zábavy. Caleb byl trpělivý učitel a ještě lepší společník. Byl zábavný. Milý a zdálo se jí, že ho vážně nedokáže nic rozhodit. 

S každým dnem, s každým okamžikem, každou minutou, se na něj dívala jinak. S čím dál větším obdivem, zaujatostí a láskou. Už na něm neviděla jen jeho dokonalé tělo, ale viděla víc. Jeho nádherné oči plné lásky a zájmu. Jeho úsměv a studovala jeho pohyby. Jeho gesta a mimiku. Okouzloval ji stále více.

 I Caleb si všiml, že se na něj upřeně dívá pokaždé, když si myslí, že o tom neví. Nemohla si prostě pomoci. 

A když ji v sobotu odpoledne řekl, že by ji rád něco ukázal, a odvedl ji do svého sklípku, zůstala skoro v ohromení. Jeho vinice nebyly tak veliké, ale bylo jisté, že se za tím skrývá hodně práce. A lásky. 

„Madylu?" Vydechla Variol v ohromení, když spatřila lahve s etiketou toho jména. Bylo to totiž jedno z vůbec nejdražších vín, co znala. A nejoblíbenějších. Ve vysokých kruzích, za něj byli ochotni zaplatit majlant. „To je tvoje značka?"

 „Ano," přikývl, „počáteční písmena jmen kluků."

 „To je neuvěřitelné! Nikdo neví, odkud se to víno dováží a utrhali by si za něj ruce," rozhlédla se kolem, „kdybys navýšil výrobu..., prodal bys cokoliv. Byl bys milionář."

 „Nestojím o to," zamračil se, a bylo vidět, že ho její nápad rozhodil, „jsem spokojený, jak to je. Mám, co potřebuji, a nic mi nechybí. Nehodlám být otrokem svých peněz. Chci si život užívat, princezno. Ne, ho prožít honbou za mamonem!"

 „Tak jsem to nemyslela," zašeptala provinile, když si všimla, jak se jeho výraz tváře změnil, a jak ho to rozzlobilo, „byl to jen momentální postřeh. Promiň." Sklopila zrak a polkla. Chvíli bylo ticho. Bylo znát, že se snaží uklidnit. Několikrát se zhluboka nadechl. 

„Pojď ke mně, princezno." Zašeptal a napřáhl ruku. Když ji přijala, přitáhl si ji blíž, a pak jí nadzdvihl bradu prstem. „Nikdy nebudu jak ti snoby, co se honí jen za penězi. Na to si svého života moc cením. Mé priority jsou někde jinde, a věř, že to mám v hlavě dobře srovnaný. Můj život nebyl nikdy zrovna procházka růžovým sadem, a proto si nyní vážím každé vteřiny, kterou mi nabízí. A jedna z těch priorit..., jsi ty." Podíval se jí do tváře a Variol se z toho pohledu, podlomila kolena. 

Zatěkala očima v jeho obličeji a nahlas polkla. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach. 

„Já vím. Nechci tě měnit, Calebe. Ani trošičku." Zašeptala. 

„To je dobře, princezno," přejel zamyšleně palcem po její tváři, „myslím, že je tedy na čase, abych se pomiloval se svojí ženou." Povytáhl obočí, jakoby v otázce, ale otázka to nebyla. Bylo to konstatování. Sevřel dvěma prsty její bradu tak, aby neucukla a zpříma se na ni zahleděl.

 „Chceš se pomilovat se svým mužem?" Pokynul ji hlavou, aby odpověděla. 

„Ano." Špitla.

 „Tak ne! Chci to slyšet, princezno. Řekni mi, co chceš!" Variol se zhluboka nadechla. Vzrušoval ji tak, až zapomínala dýchat. 

„Chci se s tebou milovat, Calebe. Hrozně moc, po tobě toužím." 

„Dobře," vydechl spokojeně, „po večeři se princezno tedy odebereš do našeho pokoje a připravíš se pro mě, ano?" Variol se z jeho přání, které vyznělo tak smyslně a přitom ji nežádal, ale přikazoval, roztřásly nohy. Kdyby ji nedržel, sesunula by se na zem.

 „Vykoupeš se pro mě. A pak si oblékneš ono červené erotické prádélko, které jsem ti koupil. Pak chci, abys svého muže navnadila. Chci, abys mi ukázala ten nejerotičtější tanec, jaký dovedeš. Chci, abys mě sváděla. Abys mi ukázala, jak moc po mě toužíš, a neměla zábrany. A pak chci..., aby ses mi nabídla k hodování. Bez zábran a skrupulí. Zcela!"