TEMNÝ CHERUBÍN

Část 48

Caleb se zastavil na konci ulice, pod vysokou budovou bývalé tovární haly. Měl jedinou možnost, bojovat s Drascoem. Ale bojovat s ním zde. Musel ho donutit, aby přišel ven, protože kdyby vstoupil dovnitř, jeho pohůnci by ho mez milosti hned na jeho povel zabili. 

„Droascoe!" Zařval do ticha, „Pojď ven, ty bídáku! Vyzívám tě na souboj!" Musel to slyšet, bylo mu jasné, že ano. A bylo jisté, že pakliže nebude chtít ztratit respekt u svých lidí, bude muset jeho výzvu přijmout. 

Caleb stále stál, ani se nehýbal. Ze všech děr a dveří, se pomalu začali na ulici trousit zvědaví Drascoovy lidi. Calebova výzva, bylo něco, co se zde jen tak neudálo. Naposledy ho vyzval právě on. Zrovna z tohoto místa, jen byl o čtrnáct let mladší. Drascoe ji nemohl odmítnout, a bylo jisté, že se rozhodne o jejich budoucím veliteli. 

„Ty zbabělá sketo!" zařval znovu Caleb, „ Vylez! Nebo se mě tak moc bojíš?!" 

„Čekal jsem na tebe, Cherube!" Ozval se hluboký hlas a ve dveřích se objevil muž, a před sebou držel svázanou dívku.

 „Jsem tu," zašklebil se Caleb a zapátral v Ailenině vyděšeném obličeji. Byla v pořádku, jen značně vyděšená, „pusť ji. Tohle je mezi námi." Drascoe se zhluboka zasmál.

 „Co mi chceš nabídnout místo ní?!"

 „Sebe," odvětil klidně Caleb, „stejně ti šlo jen o mě. Nebo máš strach?!" Povytáhl posměšně obočí, což Drascoa rozzuřilo. Strčil do Ailen tak, až se skutálela na zem. 

Caleb pokynul rukou a Lester zvedl dívku ze země. Kývl, na něj, když spatřil obavy v jeho tváři, ale Drascoe evidentně věděl, že kdyby Calebovu výzvu nepřijal, prohrál by i tak. Teprve když Ailen byla v bezpečí, se dva páry očí setkali. 

„Tak dlouho jsem čekal na to, až tě budu moct zabít!" Vyprskl Drascoe, „A ten den konečně nadešel! Nemáš proti mně žádnou šanci, Cherube. Už ne!"

 „To se uvidí!" odvětil Caleb klidně, „Muž proti muži?" Povytáhl obočí a Drascoovy zapláli oči nenávistí. Nechtěl bojovat. Chtěl ho zabít, ale všichni jeho lidé, stáli kolem a dívali se na to, co se bude dít. Měl chuť vytasit pistoli, a na místě ho zastřelit, a byl by to udělal, kdyby přišel za ním dovnitř, ale takhle musel výzvu přijmout. 

„Boj!" Ozval se za Calebovy zády, Lesterův hlas. 

„Boj! Boj!" Přidávali se další, a za chvíli skandovali úplně všichni. 

Drascoe tedy naštvaně přikývl na souhlas. Jiná možnost nepřicházela v úvahu.

 Dva muži se do sebe pustili pěstmi a jejich boj nebral konce. Drascoe byl silný protivník a nebezpečný. Bili se tvrdě a jejich rány se co chvíli zabořili do protivníkova těla.

 Přihlížející skandovali a čekali, ze kterého z nich, vzejde jejich vůdce. Oba se vysílením už sotva drželi na nohou. Oba byli silní a houževnatí, ale Drascoe byl ještě k tomu slizký a zákeřný had, který nikdy nebojoval čestně. Když už cítil, že nad Calebem nedokáže vyhrát, že ho znovu podcenil, sáhl ke svému pasu a vytasil pistoli. 

„Cherube, pozor!" Zařval Lester ve chvíli, kdy Drascoe vystřelil. 

Cherub ve stejnou chvíli sáhl ke svému pasu, a tasil svůj nůž. Ten se zarazil do Drascoovy srdce ve stejný moment, kdy zasáhla kulka Cherubovu hruď.

 Drascoe se svalil k zemi a Cherub zůstal stát. Pak k němu přistoupil a strhl z jeho krku náhrdelník. Znak vůdce gangu. Zvedl ho do výše. 

„Cherub! Cherub!" Skandovali přihlížející novému vůdci. 

Cherub ale udělal ještě dva kroky směrem k Lesterovy. Ten zapátral v jeho tváři a zničeně polkl. Cherubova hruď, se barvila krví.

 Pak Cherub vložil náhrdelník na Lesterův krk, aby označil nového vůdce, a padl bezvládně na zem, bez známek života.