TEMNÝ CHERUBÍN

Část 17

„Nechte nás chvilku o samotě, kluci." Řekl Caleb, a díval se při tom Variol do tváře. Evidentně byla nesvá. Nevěděla co dělat, ani jak se zachovat. Toužila po něm, poznal to. 

Řeč jejího těla, jejích očí. Její zvýšený dech. Kdykoliv se na něj podívala, polila ji červeň. A i teď, seděla na sedačce, s mírně pootevřenými rty a snažila se na sobě nedat znát, své vzrušení. Byla tak zranitelná, ve svých pocitech, vzhledem ke své nezkušenosti, a přesto se jim nebránila.

 Když se za kluky zaklaply dveře obývacího pokoje, vzhlédla k němu. V jejím pohledu byla směsice očekávání, vzrušení a studu. Přisedl k ní na sedačku. 

„Podívej se na mě, princezno." Přikázal ji, a když to udělala, lehce se dotkl její tváře. „Ty bys neprotestovala, vid?" Zašeptal skoro překvapeně a odhrnul jeden neposlušný pramen, z její tváře.

 „Ty..." polkla, „naplácáš mi?" Caleb se zhluboka zasmál. 

Byla vážně neuvěřitelná. A byla jeho. Cítil to. Nepatřila tomu nafoukanému panákovy. Nikdy. Od chvíle, kdy se setkali, patřila jemu. Byla jeho žena.

 „Když budeš chtít, můžu to udělat," usmál se, „ale za zcela jiných okolností, princezno." Bylo mu jasné, že pochopila, protože nach v její tváři, se stal ještě intenzivnější. 

„Ale jak..., jak přišli na to, že jsem..." Sklopila zrak. 

„Že jsi moje holka?" Zamyšleně přejel palcem po jejích pootevřených rtech, „Protože jsi. Jsi moje žena. Já to vím, a ty to víš také," řekl upřímně, „děti jsou mnohem vnímavější, princezno, než si myslíš. Vidí svět takový, jaký by měl být." Vydechl a začal se opatrně sklánět k její tváři.

 Neucukla. Dívala se mu zpříma do očí a zhluboka oddychovala. Přejel lehce, lehoulince svými rty po jejích. I on cítil tu nesmírnou přitažlivost, která je spojovala. Jakoby se dva protipóly magnetu, konečně setkali. 

Zavzdychala do jeho úst, a to bylo pro něj znamení, že může. Přitáhl si ji do klína a spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Špičkou jazyka přejel po jejích zubech a donutil ji, aby ho přijala.

 Vloupal se do jejích úst a tehdy se ztratil i on. Takovou neskutečnou vášeň a touhu, snad ještě nepocítil. Jejich jazyky se setkali ve vášnivém boji, kdo z koho. Tiskla se k němu a probírala se jeho vlasy. Třásla se v jeho náručí a sténala vzrušením. Stala se hadrovou panenkou v jeho rukách. 

Když se od ní po nějaké chvíli zadýchaně odtáhl, opřel své čelo o její, dokud sám, nepopadne dech.

 „Můj bože, princezno," zašeptal, „nemáš ani ponětí, co se mnou děláš. Tak moc tě chci. Tak moc..." Pak polkl a odtáhl se na délku paží.

 „Co..., co to máš....?" Zašeptala ojíněná vzrušením, a dotkla se svého jazyku. 

„Piercing," mrkl na ni a vyplázl jazyk, „pro tvoji rozkoš," vzal ji dvěma prsty za bradu, aby neucukla pohledem, „až tě budu lízat, poznáš to," zesílil stisk, „ mám ji víc, princezno. Dokonce i na svém penisu, který jak doufám, brzy zabořím do tvého těla." Variol zalapala po dechu. Držel ji pevně za bradu, takže se mu musela dívat do očí, ale neskutečně se styděla. 

Ale zároveň byla tak vzrušená, že cítila, jak se jí mezi nohama udělalo vlhko. Mělo by ji to pohoršovat. Měla by z jeho vyjadřování, z jeho výrazů, z jeho upřímnosti, být pobouřená. Něco takového, si dříve nedokázala ani představit. Ani na mysl by ji nepřišlo, že by Peter někdy něco takového řekl. Však to bylo vulgární. Neslušné. Nestoudné a nemravné, a přesto, to tak necítila. Naopak.

 Teprve teď, se najednou cítila jako žena. Protože ať to bylo, jak chce, on byl muž, s velkým M. Přesně, jak to říkal její dědeček. Byl to samec. Predátor. Byl vším, o čem si myslela, že na mužích nesnáší, a přesto ji tak vzrušoval. Nebo, právě proto. 

„Dobře, princezno," řekl Caleb, když se trochu vzpamatoval, „kluci stepují hned za dveřmi. Nechci je zklamat, řeknu, že jsem tě potrestal, ale je tu ještě jedna otázka," zapátral v její tváři, „a odpověď na ní dáš ty."

 „Já?" Zamrkala Variol, ale pohledem neuhnula. 

„Lucas očekává, že mu přenecháš jeho pokoj, ale to by znamenalo, přestěhovat se ke mně. Ale záleží na tobě. Když řekneš ne, nějak mu to vysvětlím, s tím si nedělej starosti. Odpověď, chci ale po večeři, princezno." Postavil se a přešel ke krbu. Pak ještě než zavolal na kluky, se na Variol otočil.

 „Ale když řekneš ano..., vezmu si tě!"