TEMNÝ CHERUBÍN

Část 46

Když se Caleb vrátil zpátky do obývacího pokoje, Gabi již byla zde. Už když scházel po schodech dolů, opřel se zrak všech přítomných k němu. A i kluci zůstali nehnutě stát, s pomalu otevřenou pusou. Takto ho znal jen Bruno, Henry a Leopold Grossny. 

Byl oblečen ve svůj starý šat, který nosil Temný Cherubín. Černé, rozdrbané kalhoty, poseté cvoky. Pokovovaný černý pásek, s dlouhým stříbrným řetězem kolem boků a pouzdro s nožem za pasem. Černou koženou vestu, kterou měl rozepnutou na nahém těle a vyniklo tak jeho tetování. Vysoké, kožené, černé boty s přezkami. Na rukou měl černé kožené rukavice bez prstů, se stříbrnými hroty na kloubech.

 „Páni!" Vydechli všichni tři kluci současně. Všichni na něj hleděli, jako na zjevení. Jen Peter se přikrčil, a ještě více se roztřásl. 

„Calebe!" Vydechla Gabi, „Slyšela jsem, co se stalo!" Hodila nevraživý pohled na Petera, „Nechceš udělat to, co si myslím?!" Zamračila se.

 „Musím, Gabi. Máš snad lepší nápad? Proto jsi tady..., abys čekala v autě za branou areálu, a až přivedou Ailen, abys ji odvezla pryč."

 „Vůbec se mi to nelíbí!" Vykřikla a složila si ruce na prsou, „Ty víš, jak je to nebezpečné! Tam tě nechá areálem projít. Možná tedy Ailen propustí, výměnou za tebe! Ale nemáš sebemenší šanci, se dostat ven, Calebe! Jen co bude Ailen pryč, jsi mrtvý. Drascou tě zabije! Jde mu jen a jen o tebe! Chce tě, a nikdo z kluků, si neodváží postavit se na tvou stranu!" Rozhostilo se ticho.

 „Zabiju tě!" Vykřikla Variol a skoro nepříčetně, se vrhla na Petera. Začala ho bušit pěstmi do hrudi a ten se ani nebránil. „Ty hajzle!" Křičela a po tvářích jí tekly slzy. Byla úplně nepříčetná strachy.

 „Princezno." Vydechl Caleb a chytil ji zezadu okolo těla. Přitiskl si ji zády ke své hrudi a pevně ji držel, než se uklidnila. Házela sebou a křičela, a Caleb ji držel, než se vysílením zhroutila do jeho náruče.

„Nemůžu o tebe přijít," zašeptala, „to prostě nemůžu! To po mě nemůžeš chtít!" Polykala slzy a dívala se do jeho bolestí, stažené tváře. „Musí být přeci jiná možnost! Musí!" 

„Není..., bohužel," zašeptal Caleb a pohladil ji po tváři, „Leo má pravdu, zabil by ji dřív, než by se tam kdokoliv dostal. O nic mu nejde, Variol. Život, pro něj nic neznamená."

 „Ale pro tebe snad ano?!" Vykřikla. 

„Samozřejmě," smutně si povzdychl, „pro mě znamená všechno. Ty..., pro mě znamenáš všechno, ale mohla bys mě milovat, kdybych ji tam nechal? Kdybych jí nechal zemřít?" Variol zalapala po dechu. Samozřejmě, že ano, chtělo se jí vykřiknout. Jen kdyby zůstal s ní. Vztáhla ruku a dotkla se jeho obličeje.

 „Musíš se vrátit, Calebe! Slib mi to!" zapátrala v jeho tváři, „Miluji tě!" Calebovy se rozbušilo srdce. Tak dlouho čekal na její vyznání a najednou měl pocit, že se mu zamlžují oči. 

„Nikdy neslibuji nic, co nemůžu splnit, princezno," třesoucími prsty setřel slzy z jejího obličeje, „ale udělám vše, abych se vrátil."