TEMNÝ CHERUBÍN

Část 49

Gabi přivezla Ailen do Calebova domu. Robert Falker nedokázal zastavit svůj pláč, když ji stiskl ve svém náručí.

 „Díky bohu. Díky bohu!" Opakoval stále dokola. A když se po několika minutách trochu uklidnil, a podíval se na vedle stojícího, zoufalého Manguse, povzdechl si. Pak přikývl, a pustil Ailen do jeho náručí. Mangus ji hned zoufale objal a políbil. 

„Ailen," zašeptal, „myslel jsem, že umřu. Neudělali ti nic?" Ailen schovala tvář na Mangusově hrudi.

 „Ne. Drascoe čekal na Caleba. Kdyby nepřišel, tak..." rozplakala se na novo, „Mangusy, on se pro mě obětoval." Mangus vrhl zoufalý pohled směrem k Brunovi, který na pohovce svíral v objetí zničenou Variol a Lucase. Dylen se snažil vyrovnat Mangusovy, tak se tvářil tvrdě, ale i jemu po tvářích kapaly slzy.

 „Lester mi řekl, že mi dá zprávu, tak bychom měli pro jistotu..." Polkla Gabi. I ona tušila, že se schyluje k nejhoršímu. Moc dobře věděla, že Caleb počítal i s tou nejhorší variantou. Se smrtí. Bylo jisté, že tentokrát to bylo, kdo z koho. 

Všichni se nenávistně podívali na Petera, který se krčil v koutě na zemi a ani nedutal. Najednou zazvonil Gabi telefon. Všichni v místnosti přilepeni očima na jejím obličeji, čekali, co řekne. Ale výraz její tváře, nevěstil nic dobrého, když telefon položila. 

„Drascoe je mrtví," zašeptala, „Caleb se stal novým vůdcem, ale označil Lestera," opakovala jako ve snách a přitom se obrátila k odchodu, „Drascou nebojoval čestně," vydechla ještě mezi slzami, „vytáhl na Caleba pistoli a..."popadla klíče, „Henry..., Caleb umírá. A ještě než upadl do bezvědomí, zapřísahal Lestera, že chce tebe. O nemocnici nechtěl ani slyšet! Jedeme mu naproti!"

 „Jedu taky!" Vykřikla Variol a vrhla se ke dveřím. 

„Ne! Počkáš tady!" Vykřikla Gabi s Brunem současně, „Lester už je na cestě."

 A následující okamžiky, zdáli se skoro nekonečné. Když pak Henry s Lesterem přinesli Calebovo bezvládné tělo, měl Bruno s Robertem co dělat, aby ji udrželi.

 „Do sklepa," vykřikl Henry, „musím mu vyndat kulku!" 

„Jestli umře, zabiju tě! Zabiju tě, ty zrůdo!" Křičela Variol téměř nepříčetná bolestí. 

Henry se s Calebem zavřel ve své provizorní, leč dobře vybavené ordinaci a všichni netrpělivě čekali na jeho ortel. Když se asi po dvou hodinách otevřely dveře, a vstoupil zničený Henry, Variol se mu vrhla k nohám.

 „Řekni, že je v pořádku!" vykřikla, „řekni! Prosím!" Henry se k ní sklonil a sevřel ji ve svém náručí. 

„Dělal jsem, co jsem mohl," zašeptal, „kulka byla blízko srdce. Téměř stejné zranění, už jsem mu před lety ošetřoval," povzdychl si, „ztratil hodně krve a..." polkl, a i na jeho obličeji se objevila slza, „následujících čtyřiadvacet hodin, bude kritických. Nedokáži říct, jestli to zvládne." Dokončil skoro šeptem, a v pokoji se rozhostilo ticho jako v hrobě. 

Variol se rozeběhla ke dveřím. Musela za ním, a nikdo ji v tom už nebránil. 

Nechali ji, když si sedla na židli u jeho lůžka, a sevřela ve své ruce, jeho volně ležící dlaň.