Father's Enemy {A Captain America's Daughter fanfic} (CZ transtation)

Kapitola sedmá

Schmidt? Proč jí to zní tak povědomě? Catalina se snažila si vzpomenout, odkud to jméno zná ale vše měla zamlžené. Chytnula se za bok, když se přes ni přelila vlna bolesti. Zase se jí začala motat hlava a pak už jen padala. 

*****************

Schmidt se otočil od svého komplice. Prý že měkne! Nesmysl, myslel si sám pro sebe. Když byl hlavou Hydry- no, to už bylo hodně dávno.

Ozvalo se žuchnutí

Schmidt se otočil směrem ke zdroji toho zvuku. Vyšlo to přímo s chodby po pravé straně. Došel tam a uviděl dívku, kterou našel. Vypadalo to, že omdlela. Byla mnohem silnější, než by hádal. Zamračil se. Ani ne před dvěma dny byla na pokraji smrti  a teď se tu procházela. Kolem ní bylo něco znepokojivého a zárověň něco podivně známého. Sklonil se k ní a pohlédl jí do tváře.

*flashback*

,,Johanne!"

,,Copak je, Abigail?" Johann se otočil za hlasem. Bylo to malé děvče, sedmileté, s tmavými vlasy a ještě tmavšíma očima.

,,Tatínek nám poslal dopis!"

,,Nech mě to přečíst." Natáhl k ní ruku.

,,Ne, teď to zkusím já," usmála se na něj. ,,A-hoj, Johanne a Abigail. Dou-fám, že s-e má-te do-bře. Přeju si a-bych tam mo-hl být s vá-mi. Uvi-díme se brzy. S lá-skou, táta."

,,Dobrá práce, Abigail! Tvoje angličtina se zlepšuje," pogratuloval jí Johann.

,,To jen proto, že mám úžasného staršího bratra, který mě učí." Objala ho a vyběhla z pokoje. 

*konec flashbacku*

Johann zatřásl hlavou, aby vyhnal vzpomínku z hlavy. Nebyl čas, vzpomínat na staré časy ale ona se jí tolik podobala. Tedy až na její oči. Ty oči! Kvůli nim mu připadala tak povědomě! Něco v jejích očích mu připomínalo někoho, koho už dříve potkal. Věděl jistě, že ji ještě nepotkal ale všichni ostatní, které znal, už byli mrtví. 

Opatrně se k ní sklonil a vzal ji do náruče.

************************************

Catalina přišla k sobě a popadla to, co bylo nejblíž k ní. Náhodou to bylo něčí zápěstí. A zrovna Schmidtovo.

,,Měla byste být více opatrná, Fräulein," řekl.

,,Takže vy se jmenujete Schmidt?" optala se naprosto ignorujíc jeho poznámku. 

,,Ano. Zní vám to povědomě?" Zamračil se a podezřívavě na ni pohlédl.

Caty se na něj chvíli dívala, než odpověděla. ,,Nejsem si jistá."

,,No, nemělo by. Nejsem nikdo významný."

,,Hmmmm." Stále na něj nedůvěřivě hleděla. Pokusila se posadit, ale zjistila, že nemá v rukou žádnou sílu. Ohnul se a znovu ji vzal do náruče. 

,,Hej!"

,,Co? Přála byste si, abych vás nechal na chodbě?"

Zamračila se ale zůstala zticha. Nechala ho odnést ji zpět lékařské místnosti. Držel ji, jako by nic nevážila.

Jak procházeli chodbou, vídala pořád ten stejný symbol. Vypadal jako hlava Davieho Jonese z Pirátů z Karibiku až na to, že se víc podobal lebce. Vzpomínala si, že už ten symbol někde viděla, když procházela složky Shieldu... které neměla vidět. Nick z toho nebyl moc nadšený ale tenkrát jí bylo jen patnáct; právě to k ní přitáhlo Nickovu pozornost, protože na ni musel dávat pozor. Vždy říkal, že tohle ho přimělo chtít ji jako agenta. 

Dveře zasyčely, když se otevíraly a Schmidt ji položil zpět na lůžko. Chtěl ji připojit ke kapačce ale Caty ho odstrčila. 

,,Nebojte se," uklidňoval ji. ,,Je to jen lék proti bolesti."

,,Nevěřím vám," odvětila klidně.

,,Chytré děvče." Otočil se k odchodu. ,,Už nevstávejte."

Opustil místnost a Caty uslyšela zamykání dveří. Teď tu byla zamčená. Měla by přemýšlet, co dělat dál ale byla unavená a zesláblá, aby o tom přemýšlela zrovna teď. Chvíli na to upadla do spánku. 

Moc se omlouvám. Pořád jsem si říkala, v poho, mám čas a ona je půlnoc. XD Zítra- no vlastně už dneska jako pokání :-D přidám dvě kapitoly ;-) :-D

-Dante

:*