Father's Enemy {A Captain America's Daughter fanfic} (CZ transtation)

Kapitola dvacátá šestá

Catalina a Johann se blížili k základně. Caty už se nemohla dočkat, až se dostane dovnitř a dá si hezky teplou sprchu. Netřeba zmiňovat čisté oblečení...

„Proč je základna pod zemí?" zeptala se Caty z ničeho nic Johanna, jak jí ta otázka prolétla hlavou.

„To nebylo vždycky. Jestli sis toho nevšimla, základna není moc velká."

„Všimla jsem si toho."

„Vždy nebyla tak malá. Kapitán Amerika ji skoro celou zničil během války, kromě podzemních tunelů. Předtím jsme stále základnu rozvíjeli, takže jsme neměli šanci je dokončit. Proto je to tak skvělý úkryt. Všichni na to zapomněli a je to dost malé na to, aby si toho nikdo nevšiml."

„Chápu," řekla Catalina. „A co ten památník?"

„Byl vybudován na sutinách, jako symbol svobody."

„Svobody od Hydry nebo od Hitlera?"

„Od obou," řekl Johann. Caty přikývla a byla potichu, dokud nevstoupili do základny.

„Jdu si dát sprchu. Auf Wiedersehen," mávla Caty a zamířila si to ke svému pokoji.

*****************************

Caty se dosprchovala a zrovna se převlékla, když Johann vtrhl do jejího pokoje.

„Hej! Mohla jsem být nahá," řekla a založila si ruce v bok.

„Musíme okamžitě odejít!"

„Cože?"

„Zachytil jsem vysílání od Albe-Black Death. Přikázal svým mužům zničit základnu."

Caty přikývla a popadla nejbližší batoh. „Běž sbalit, co budeme potřebovat."

„Vem si sebou i baterku," poradil jí Johann.

„Vezmu," přikývla Caty. Sbalila si ještě nějaké náhradní oblečení. Pak ještě zaběhla na ošetřovnu a vzala od tam dvě krabičky první pomoci. Nevěděla jistě, jestli budou potřeba, ale jeden nikdy neví.

Zrovna od tam vycházela, když uviděla Johanna. Stejně jako ona měl přes rameno přehozený batoh.

„Nějaké jídlo?"

„Ano," odpověděl. „Ale ne moc, takže si stejně budeme muset najít nějaké bezpečné místo."

Caty přikývla a zamířila si to k východu. Johann ji ale na minutu zastavil a ještě zaběhl do knihovny. Hned byl ale zpět.

„Co tvoje knihy?" zeptala se Caty.

„Už jsem se o ně postaral," řekl Johann, když si to zamířil opačným směrem, než byl východ.

„Ehm – Johanne, kam to jde?"

„K mému autu."

Caty ho doběhla. Vysvětlil jí, že měl mechanismus, který ochránil jeho knihovnu tak, že byla celá v oceli. Jeho knihy pro něj byly cenné, neměl v plánu nechat je tam jen tak zničit.

„Co kniha od tvé sestry?"

„Vzal jsem ji s sebou," odpověděl. Došli až k prázdné stěně. Položil dlaň na jedno místo na zdi a objevil se panel. Zmáčkl několik tlačítek a otevřely se skryté dveře. Naznačil Caty, aby šla první. Musela přiznat, že když nebyl zlý, byl docela gentleman. Muselo to souviset se „starou školou".

„Tady je," ukázal Johann na auto. Doslova vypadalo jako auto Cruelly De Vill.

„A nebudeme teď tak trochu přitahovat pozornost?"

„Má to maskovací vybavení."

„Ty myslíš na všechno, že?"

„Myslím, že to jsme probírali před pár týdny," odpověděl jí, otevírajíc dveře.

Sedl si dovnitř a zmáčkl několik tlačítek. Štít kolem auta zablikal k životu. Zmáčkl další čudlík a auto se stalo neviditelným.

„Tohle auto ohýbá paprsky světla, tak, že to lidé nemohou vidět?" zeptala se Caty.

„Přesně tak."

„Na stupnici od jedné do deseti, jak moc máš tohle auto rád?"

„Řekl bych tak... dvanáct," zasmál se. Oplatila mu úsměv a posadila se na spolujezdcovo místo.

Jak jsem ráno slíbila v WW, nová kapitola je tu. :-D Jen předstírejme, že je ještě pořád odpoledne a ne večer XD  

Tohle je poslední kapitola, příště už je jen Epilog, ale už mám skoro přeloženou první kapitolu pokračování Father's Enemy - Father's Enemy My Lover...  ;-)

Love U all :-*

-Dante