Father's Enemy {A Captain America's Daughter fanfic} (CZ transtation)

Kapitola čtvrtá

Catalina se pokusila otevřít oči ale rychle zjistila, že to není dobrý nápad, když ji světlo úplně oslepilo. Neměla ani ponětí, kde je. Zkusila změnit polohu ale hned jak se pohnula, jí vystřelila bolest do ramene. Zadusila výkřik.

,,Nicht bewegen, Fräulein," (Nehýbejte se, fräulein,) řekl hlas vedle ní. Otevřela oči a pohlédla na něj. Chtěla promluvit ale nešlo to; měla úplně vyschlý krk.

,,Wie heiBt du?" (Jak se jmenujete?)

Nerozuměla mu ani slovo a tak na něj jen nechápavě zírala. Ten muž byl vysoký s hnědými vlasy a měl mírně zvednuté obočí. Připadal jí povědomý ale nemohla ho nikam zařadit.

,,Omlouvám se, fräulein, neuvědomil jsem si, že nemluvíte německy," řekl se silným německým přízvukem.

,,Ne, to nemluvím. Kde to jsem?" Při zjištění, že mluví anglicky, se jí ulevilo.. Alespoň mohla komunikovat.

,,Vše se dozvíte ve správný čas," řekl prostě. ,,Předtím jste ale mluvila dobře německy k tomu muži, kterého jste stopovala."

Ztuhla. Tenhle muž by mohl být nebezpečný. Musela být ostražitá.

,,Nebojte se. Já jsem nepracoval s Joachimem Adou."

,,Jak...?" začala ale pak zavřela pusu. Vzpomněla si, co jí vždy říkal otec: když jsi v nebezpečné situaci, mluv tak málo, jak jen můžeš. Takže následovala jeho radu.

,,Jak se jmenujete?"

Caty si ho pozorně prohlédla. Byla si naprosto jistá, že mu neřekne své pravé jméno.

,,Katie Jones."

,,Teď, má drahá; vím, že to není vaše pravé jméno, ale pokud si ho přejete ponechat pro sebe, je to jen na vás. Mé jméno je Albert Früley."

,,Mám takový pocit, že to také není vaše pravé jméno," řekla.

,,Ne, to není," řekl. ,,Byla jste vážně zraněná. Máte dvě zlomená žebra a byla jste dvakrát postřelená. Jste ale až neobvykle silná a kulky nepoškodily žádné důležité orgány. Už nejste v kritickém stavu."

Catalina jen přikývla. Stále si nebyla jistá, v jaké situaci se nachází ale alespoň nevykrvácela venku na sněhu.

,,Nejste moc hovorná, že?" Caty zůstala zticha. ,,Zajímalo by mě, proč agent Shieldu pronásleduje někoho jako je Joachim. Je ale mrtvý, tak už to je jedno."

,,Vy jste ho zabil?"

,,Ano. Bylo to, jak se říká, buďto on, nebo já." Postavil se před ni. Teď si ho mohla lépe prohlédnout. Byl vysoký a měl na sobě černý kabát a rukavice ve stejné barvě. V podstatě byl kromě hlavy úplně celý zakrytý. ,,Udělal jsem, co jsem mohl, abych spravil vaše rány ale chvíli potrvá, než se zahojí."

,,Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?"

,,Asi tři dny," oznámil jí. ,,A teď, řeknete mi, co jste dělala v německé divočině? Uprostřed zimy?"

Stále mu neodpověděla ale sledovala způsob, kterým chodil a mluvil. V jeho hlase zaznívala autorita a trocha arogance. Chodil s jednou rukou zvednutou a přitisknutou k tělu. Skoro jako vojenský velitel z filmu.

,,Stále nic neříkáte." Usmál se ale byl to neveselý úsměv, spíš úšklebek. ,,No, stejně nikam v nejbližší době nepůjdete. Tak budeme mít více času na seznámení později."

Otočil se a odešel dveřmi po její levé straně. To jak mluvil Caty znervózňovalo. Pokud věděl, že je ze Shieldu, tak by se mohl pokusit od ní získat informace. To by vysvětlovalo, proč jí zachránil život místo toho, aby ji nechal napospas smrti. Brzy to zjistí.