Father's Enemy {A Captain America's Daughter fanfic} (CZ transtation)

Kapitola devátá

,,Tati, řekni mi příběh," žadonila šest lel stará Caty.

,,Zlatíčko, tatínek je zaneprázdněný," odpověděl jí Steve.

,,Řekni mi o Red Skullovi!"

,,Tatínek o něm nerad mluví, srdíčko," řekl jemně.

,,Ale říkáš, že bychom měli studovat historii, aby se už neopakovala." Založila si ruce na hrudi.

,,Dobrá, dobrá," vzdal to. Zavřel laptop a začal vyprávět. ,,Když byl tatínek ještě mladý, chtěl narukovat k armádě a bojovat za svou zem. Zkoušel jsem to znovu a znovu ale nedařilo se mi to- protože věř tomu, nebo ne- tatínek byl tenkrát malý a slabý."

,,Huh?" Zahihňala se. Tenhle příběh slyšela několikrát ale předstírala, jako by ho neznala.

,,Ano, přesně tak," pokračoval. ,,Nakonec jeden laskavý muž, který se jmenoval doktor Erskine mi dal šanci. Přidal jsem se k armádě. Trénoval jsem a jednoho dne jsem byl vybrán na experiment. Chtěl na mě vyzkoušet sérum, které by mě udělalo silným. Fungovalo to."

,,No, jasně že jo, tati," poznamenala poněkud rozhořčeně. ,,Já jen; koukni se na své svaly!"

Steve se zasmál. ,,Ano, tatínkovi se líbí jeho svaly!" Caty se zachichotala a Steve pokračoval. ,,Po tom, co sérum zafungovalo, zlý muž zastřelil doktora Erskina. Chytil jsem ho ale umřel. Byl z vědecké divize jmenované Hydra. Vedl je zlý muž jménem-"

Caty se vzbudila. Co ji probudilo? Už si ten příběh ani nepamatovala. Krátce potom jí táta přestal ten příběh vyprávět- něco o soukromí Shieldu.

Bolest téměř vymizela. Byla tak ráda, že po otci zdědila i rychlé hojení. To jí zjednodušovalo, když ji někdo zranil a když jí bylo opravdu špatně. Taky byla téměř pořád hladová, protože její metabolismus byl čtyřikrát rychlejší než u normálního člověka. No, spíš třikrát rychlejší. Od té chvíle, co se cítila líp - a když by byla normální, tak by nebylo- tak měla moment překvapení na své straně. Tenhle Schmidt od ní určitě nebude očekávat, že už jí bude dobře, takže pokud by se jí podařilo odemknout dveře, mohlo by se jí podařit utéct. Stojí za to to zkusit.

*************************

Johann Schmidt seděl u stolu a zíral na monitor před sebou. Hledal a hledal ale nemohl najít žádný záznam té ženy, která teď byla v lékařské místnosti. Předpokládal, že to bylo normální v případě, že byla agent Shieldu. Nebyly o ní ani žádné veřejné záznamy ale to nedávalo smysl, protože všichni ostatní agenti, které hledal, je měli. Čím se odlišovala? Taky by mu určitě pomohlo, když by měl její pravé jméno. Nemělo by smysl ji teď vyslýchat; navíc, když byla zraněná, nemusela by jeho výslech vydržet. Taky se nemohl zbavit pocitu, že ji odněkud zná. Možná to bylo jen kvůli tomu, že mu tolik připomínala jeho sestru. Vstal a začal se procházet po místnosti sem a tam. Po dost dlouhé době se znovu posadil. Zmáčknul tlačítko nedaleko jeho počítače.

,,Alberte," řekl, protože to bylo ve skutečnosti jméno jeho asistenta, ,,běž zkontrolovat slečnu kdoví-jak-se-jmenuje."

,,Ja, Herr Schmidt," odpověděl mu hlas přes linku. Ten ignorantský chudák téměř neuměl anglicky. Johann k němu někdy mluvil anglicky, aby mu pomohl ji zlepšit; připadalo mu, že je lepší to trénovat, ne se jen učit z učebnice. Ten muž byl idiot! Jediný důvod, proč ho tam trpěl, byl ten, že omylem zakopl o jeho skrýš a Johann ho nemohl nechat jít. Asi by ho byl nejspíš zabil, když by nebyl- no- tak osamělý. No, nakonec byl alespoň dobrý na pochůzky.