Láska na ledě

II.

Za 3 týdny se odlítá na mistrovství, které se letos koná ve Švédsku v Göteborgu. Jednou už jsem ve Švédsku byla, ale v hlavním městě, ve Stockholmu.

Dneska nám začíná tří denní sešlost, kdy se vše domluví, aby nedošlo k nějakým komplikacím ohledně organizace, a kluci se seznámí a potrénujou na ledě. Někteří se znají z loňského mistrovství, někteří spolu trénují nebo trénovali a někteří jsou úplně cizí. Já jich znám opravdu jen minimum.
***
,,Máš opravdu všechno?" Strachovala se mamka při mém odjezdu. ,,Jo, myslím, že jo. A neboj, jedu jen na tři dny, ve středu mě máš zase doma." Snažila jsem se mamku uklidnit.

,,Já vím, ale budeš mi tu chybět. Kuba bude pryč, ty taky. S tatínkem tady budem sami..."

,,Ale no tak, já se nikam nestěhuju, zase se vrátím." Usmála jsem se na mamku, zapla kufr a šla se obout.

,,Tak ať se ti líbí." Objala mě mamka a já se vydala za taťkou do auta.

,,Jo a Mio!" Zastavil mě ještě mamky hlas. ,,Nezapomeň mi volat, víš, jak to vždycky dopadá." Připomněla mi a na důraz svých slov mi pohrozila prstem. Já jí to odsouhlasila a už rychle běžela do auta, protože opět lehce nestíháme.
***
,,Jsme tady, Miuš." Vzbudil mě taťka po asi hodině cesty. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a hned vzápětí mi došlo, co se děje.

Vylezla jsem z auta a vzala si všechny svoje věci. ,,Děkuju moc za odvoz, tati." Řekla jsem vděčně a objala ho. ,,Nemáš vůbec zač, teď už jdi, myslím, že támhle na tebe už někdo nedočkavě čeká."

Rychle jsem se otočila a viděla Edu.

,,Edo!" Zavolala jsem vesele a on se začal smát. Rychle jsem se k němu rozeběhla, ale pak mi došlo, že je tady furt taťka, tak jsem se rychle vrátila, dala mu pusu na tvář, ještě jednou poděkovala a běžela konečně za Edou.

Taťka se jen smál a zanedlouho jsem viděla mizet jeho auto.

,,Mio!" Zavolal taky vesele Eda, když už jsem se blížila k němu a vydal se mi naproti.

Skočila jsem mu do obětí a on mi ho opětoval.

,,Tak ráda tě zase vidím. Chyběl jsi mi." Řekla jsem hned, jak jsme se odtáhli. ,,Ty jsi mi taky hrozně chyběla. Ta tvoje energie tady hrozně chyběla." Oba jsme se zasmáli a vydali se za ostatníma.

Už jsem viděla nové tváře, ale zdálo se, že se kluci znají nebo se už stihli poznat.

Zaslechla jsem jednoho neznámého kluka.

,,Oni spolu chodí?" Ptal se Robina Sapouška. ,,Ne, jsou jen hodně dobří kamarádi a dlouho se neviděli. Představím tě, pojď." Zasmál se Robin a vydali se mým směrem.

,,Ahoj, Mio." Řekl Robin. Jeho mám taky dost ráda, takže hned jak jsem ho viděla, padla jsem mu kolem krku. ,,Ahoj, tebe jsem taky dlouho neviděla." Řekla jsem jak jinak než vesele.

,,Chyběla jsi nám, jsme rádi, že jedeš zrovna ty." Řekl Robin a objetí mi opětoval.

,,Mio, tohle je Adam Bareš, můj nejlepší kamarád." Prozradil mi Robin jméno neznámého kluka. Nebudu lhát, hezký byl, ale po té zkušenosti, co se mi stala letos v létě, už nechci s hokejisty mít jiný vztah než kamarádský. A i to je dost.

,,Mia." Představila jsem se a mile se usmála. On udělal to samé a pak se s Robinem vydali zpátky.

,,Tak co říkáš na Adama?" Ptal se Eda. ,,Jo je sympatickej a vypadá mile..." řekla jsem, ale pohledem jsem pořád koukala k němu.

,,No nekecej!" Vyhrkl najednou z ničeho nic Eda až jsem se lekla. ,,On se ti líbí?" Sice to zašeptal, ale docela nahlas. Takže jsem ho hned jemně flákla. ,,Ne! A ticho." Řekla jsem a začala se červenat.

,,Takže jo." A začal se smát. ,,Ne, víš že už s hokejisty nechci nic mít." Na to nic chvíli neřekl. ,,Vím, že to nechceš slyšet, ale nejsou všichni stejní, Mio. A teď pojď, představím tě ještě ostatním klukům." A zase je veselý.

,,Kluci, měli byste znát naši ošetřovatelku a ještě lepší kamarádku. Tohle je Mia." Pronesl Eda, jak kdybych byla v nějaký show.

,,Ahoj." Zamávala jsem jim a postupně jsme se všichni představili.

,,Jsem Matyáš." ,,Počkej" řekla jsem zamyšleně ,,neznáme se odněkud?" Zeptala jsem se zvědavě.

,,Taky mi jsi povědomá...nechodíš na gympl v Praze?" ,,Jo, ty taky?" Maty jen kývl a já se zasmála. ,,Takže znáš Ondru." ,,Jo, takže ty jsi ta Mia o který furt mluví." ,,Cože?" ,,Nic, nic, tak to jsem rád, že jsem tě konečně poznal." A oba jsme se zasmáli.

,,Mio, nevěděl jsem, že tady budeš i letos." Ozval se za mnou hlas. Hned jsem se otočila. ,,Ale, náš kapitán přišel." A šťouchla jsem ho do ramene. Pak jsme se taky obejmuli.

,,A já tady nejsem?" ,,Tome!" Vykřikla jsem nadšeně.

Možná si říkáte, že to byla trochu přehnaná reakce, ale nebyla. S Tomem máme hodně dobrý vztah, ale ani ne moc kamarádský. Nebo já vlastně nevím, pokaždé to máme jinak. Každopádně on a Eda jsou jediní, kteří ví o tom, že jsem s někým chodila a co se stalo. Hodně mi v tu chvíli pomáhali, oba. A právě v tý chvíli se to s Tomem trošku zvrtlo, ale to teď není podstatné.

Obejmuli jsme se a protože už tady byli všichni, nastoupili trenéři se svým proslovem.
                                     ***
Došli jsme k hotelu a já viděla Slováky. Ztuhla jsem na místě.

,,Mio.." řekl Eda. ,,On je tady, že jo?" Zeptala jsem se nepřítomně. Eda jen kývl a mně se vybavily všechny vzpomínky.

,,Ahoj Mio." Ozval se za mnou hlas, který bych poznala i mezi miliony dalších...
————————
Moc se omlouvám, že teď dva dny kapitola nevyšla, ale já neměla absolutně čas. Prostě vždy budu věci nechávat na poslední chvíli😭 Každopádně teď je tady nová kapitolka, tak snad se bude líbit♥️ a můžete hádat, kdo Mie tak ublížil😨