Láska na ledě

III.

Pomalu jsem se začala otáčet a pořád ve mně byla kapka naděje, že se nic z toho neděje a jen se mi to zdá.

Jenže nezdálo. Byl to on.

Dalibor Dvorský. Ten, který si jako první ukradl mé srdce a tak moc mi ublížil.

Němě jsem ho pozorovala. Od léta jsem ho neviděla, ale nezměnil se. Pořád byl tak krásný, ale předpokládám, že ani jeho povaha se nezměnila.

,,Ahoj." Řekla jsem po dlouhým pozorování tak potichu, že bych se vůbec nedivila, kdyby mě ani neslyšel.

,,To je všechno, co mi řekneš?" Zeptal se a u toho se zasmál. ,,A co čekáš? Mám ti říct, jak moc si mi chyběl a že tě miluju? A k tomu ti padnout kolem krku?" ,,Třeba." Řekl a ušklíbl se.

Blbeček!

,,Tak toho se, chlapečku, nedočkáš. Říkala jsem ti, že už tě nikdy nechci vidět, tak proč za mnou vůbec chodíš?" ,,Proč se se mnou teda bavíš?" Vrátil my a povytáhl obočí.

Lhala bych, kdybych řekla, že mě nezaskočil. Zaskočil a to pořádně.

Jen jsem otevřela pusu, ale žádná vhodná slova se nedostavila, takže jsem ji zase zavřela.

,,Tak vidíš, asi říkáš něco jiného než ale chceš."

Chtěla jsem něco říct, ale najednou se vedle mě objevil Tom a dal mi ruku kolem ramen.

,,Jdeme zlato?" Zeptal se. Ani nečekal na odpověď a hned mě vedl pryč. Ještě jsem stihla zahlédnout Daliborovo zaskočený výraz.

,,Děkuju Tome." Poděkovala jsem mu hned, jak jsme se ocitli mimo lidi. ,,Není zač, Mio. Víš, že bych pro tebe udělal kdykoliv cokoliv. A hlavně už tě nechci vidět tak zlomenou jako v létě. Ještě ke všemu jeho vinou." Řekl mile a obejmul mě. Já mu jen objetí opětovala.
                                      ***
,,Ahoj mami, tak jsme dorazili." Zavolala jsem mamce a oznámila jí, že žijeme. ,,Tak to jsem ráda, zlatíčko. Co teď budete dělat?" ,,Teď půjdu s klukama na oběd a pak asi bude nějaký program. Záleží, co nám trenéři řeknou na obědě." ,,Dobře, já tě nebudu zdržovat. Hlavně na sebe dávej pozor a nezapomeň mi volat." ,,Neboj, budu podávat informace, jak jen to půjde." Zasmála jsem se a mamka taky. Pak už jsme se jen rozloučili a kluci už se mi dobývali na pokoj.

,,Mio!" Vběhli mi rozdivočele do pokoje. ,,Fuj! Jsem se lekla." Začala jsem nadávat. ,,No jo, no jo, hlavně už pojď." Přišel ke mně Eda a začal mě tahat za ruku. ,,Vždyť už jdu." Zasmála jsem se a vydala se za nimi.

K obědu byly brambory s kuřecím masem.

Sedla jsem si k Edovi, který mě nejenže dovedl do jídelny jako nesvéprávného člověka, ale kdybych nezakročila, tak mě snad i jídlem nakrmí.

,,Edo!" zasmála jsem se ,,já se o sebe ještě dokážu postarat."

Vedle mě tedy z jedné strany seděl Eda a z druhé Adam, naproti pak Tom a vedle něj Jirka.

,,Tak co, Mio, jak jde život a jak se má Kuba?" Ptali se kluci. ,,Jo hele, já se mám dobře, jen ta škola, no...a Kuba se má taky dobře. Akorát byl doma a myslím, že příští týden zase odlítá." Odpovídala jsem klukům.

Jídlo bylo vážně dobrý, ne jako obědy ve školní jídelně. Měla jsem i chuť si jít přidat, ale dostala jsem opravdu velkou porci a nebyla bych ani schopná se hnout.

Po jídle si vzali slovo trenéři. Měli jsme stejný program jako Slováci, kteří byli s námi na hotelu.

Budeme mít tedy hodinu polední klid a pak se všichni sejdeme na recepci. Kluci hlavně budou trénovat a v mezi čase se budou různě poznávat.
***
,,Ježíš, promiň. Jsi v pohodě?" Začala jsem se omlouvat, dotyčnému, do kterého jsem vrazila. ,,Já promiň, měl jsem dávat pozor." Omluvil se dotyčný a až teď jsem zvedla hlavu. Poznala jsem Adama. Mile se na mě usmál a pomohl mi na nohy, protože jsem koukala do mobilu a neudržela rovnováhu.

,,Kam máš namířeno, jestli se můžu zeptat?" ,,Asi se půjdu projít, venku je hezky." ,,Můžu se k tobě připojit?" Zeptal se nervózně. ,,Jo, pojď. Aspoň budu mít společnost." A až teď jsem mu oplatila milý úsměv, abych ho zároveň i uklidnila.

Tiše bok po boku jsme se vydali z hotelu ven a vydali se po proudu řeky.

Normálně jsem opravdu výřečný člověk, kterýmu jen tak řeč nedojde, ale teď jsem opravdu neměla, co říct. Naštěstí ale to ticho po chvíli Adam prolomil.

,,Takže ty už jsi kluky znala, když jsi sem přijela?" ,,Jen některý. Byla jsem s nima minulý rok na mistrovství v Halifaxu a brácha mě seznámil." ,,A tvůj brácha je..." ,,Jakub Brabenec." Dokončila jsem rychle za něj. ,,Jo o něm jsem slyšel. No a jaký to je mít kamarády a bráchu hokejisty?" ,,Hele dobrý, všichni mě uctívají" řekla jsem se smíchem.

,,Ne, mám je ráda a nejlepší je, jak mě ostatní holky kvůli tomu nesnáší. Bombardujou mě vždycky závistivýma zprávama na instagramu." ,,Tak to jsi asi vážně jediná holka, která z toho není špatná." Zasmál se a já se k němu hned přidala.

Trochu se už naše konverzace rozjela.

Adam je vážně fajn kluk a jak zjišťuju, nebude tak tichý, jak jsem si původně myslela.

,,No a když jsi takhle mezi klukama, měla jsi někdy s někým z nich něco?" Zeptal se opatrně.

Tahle otázka mě zaskočila. Nerada se o tom bavím a jak už jsem říkala, ví to jen Eda a Tom.

,,Promiň...ale tohle je docela citlivý téma a ráda bych si ho nechala pro sebe...možná se to jednou dozvíš..." řekla jsem potichu a Adam jen přikývl. To už jsme ale byli u hotelu.

,,Děkuju, že jsi se mnou šel." ,,Já děkuju, že jsem mohl jít s tebou." Řekl Adam. Já se usmála a oba jsme šli k sobě na pokoj.
***
Po poledním klidu jsme se sešli na recepci a vydali se na stadion. Kluci začali trénovat a já je pozorovala. Všem to vážně šlo, ale z neznámého důvodu jsem nemohla spustit oči z Adama.

,,Ahoj." Ozval se vedle mě hlas. Otočila jsem se, ale když jsem viděla Dalibora, otočila jsem se zpátky a dál pozorovala kluky.

,,No tak, nemůžeš na mě být naštvaná do konce života." ,,Ne?" Zeptala jsem se a přitom zvedla obočí.

,,Dobře, ty máš samý výjimky, takže ty asi jo. Ale proč?" Zeptal se.

Vážně neví? Ne, jen je prostě blbej. To už snad ani nemá cenu se s tím zaobírat.

Nakonec mi to nedalo a stejně jsem musela něco říct.

,,Vážně nevíš?" Zeptala jsem se nevěřícně. Jen negativně zakroutil hlavou.

,,Vždyť jsi mě podvedl, Dali. To vážně čekáš, že ti po pár měsících odpustím?!" Vyhrkla jsem ze sebe.

,,Mio, já se omlouvám." ,,Věř mi, že omluva to nespraví..."

,,Tak co mám udělat, Mio? Byla to chyba, neměl jsem to dělat." Otočil si mě k sobě a chytl mě za ruce.

,,To nemyslíš vážně?! To ty ses se mnou rozešel, ne já s tebou. A teď mě chceš zpátky? Tohle sis měl uvědomit před tím, než jsi mě podvedl." Vytrhla jsem mu ruce a chtěla se zpět otočit, ale on mě zastavil.

,,Děláš to kvůli Hamarovi, že jo? Jak dlouho to spolu táhnete, hm?" ,,Co prosím?!" ,,Ano, slyšíš dobře. Předtím nás přerušil, hádám, že jste šli spolu na pokoj a užili si." ,,Myslíš, že jsem ty? Já s ním nic nemám. On mě jen dostal od tebe a byl tady pro mě, po tom, co ses se mnou rozešel! Zajímal ses vůbec po tom o mě? Ne! Kdyby tady pro mě Tom nebyl, možná bych tady teď nestála!" Řekla jsem naštvaně a můj mozek byl tak zatemněný, že jsem mu ukázala i věc o který ví jen a pouze Tomáš. Ani mamka, ani brácha, nikdo. Jen Tom.

Ukázala jsem mu svou ruku a vyhrnula mikinu po loket. Bylo na ní hodně jizev od žiletky. Když se se mnou Dali rozešel, byla mým nejlepším kamarádem, dokud nepřišel Tom.

Dali si jen tiše prohlížel mojí ruku a v jeho očích byla znát jen lítost.

,,To jsem nevěděl..."

,,A jak bys taky mohl, když sis v Kanadě užíval?!" Řekla jsem zlomeným hlasem a utekla pryč.
———————
Tak lásky, je tady nová kapitola, tak snad se bude líbit🙈💋