Láska na ledě

XIV.

,,Mio?!" Ozval se za námi hlas, který jsem poznala až moc dobře.

Vylekaně jsem od Adama ustoupila a podívala se na Daliho.

,,Dali, já..." nenechal mě domluvit ,,Mio, můžeš na chvíli, prosím?" Špitl, ale na odpověď ani nečekal a za ruku mě zatáhl stranou.

,,Věděl jsem to." Řekl tiše a já spatřila jeho lesknoucí oči.

,,Počkat, cože?" Zeptala jsem se zmateně. ,,Víš, když jsem tě s ním viděl, hned mi bylo jasný, že to není nebo minimálně nebude jen kamarád , jak jsi tvrdila. Nechtěl jsem o tebe přijít, tak jsem se tě ptal, jestli bys mi nedala ještě jednu šanci. Tvoje odpověď mě překvapila. Ale teď už vim, že jsem tě ztratil nadobro." Zamumlal a pohled zapíchl do země.

,,Co to plácáš? To, že bysme spolu nebyli neznamená, že bys mě ztratil Dali." Řekla jsem rozhodně.

,,Možná by bylo lepší, kdybychom se vůbec nepotkali. Nic by se ti nestalo a..." ,,Tohle neříkej, jasný? Mrzí mě, co se stalo, ale rozhodně ničeho z toho nelituju. Byl jsi první člověk, s kterým jsem prožila všechny svoje poprvé a bylo to to nejlepší, jaké to mohlo být."

Tohle Daliho zřejmě překvapilo, protože zvedl pohled a zkoumavě si mě prohlížel.

,,Takže já tě taky nechci ztratit, jasný?" ,,Takže kamarádi?" Zeptal se s lehčí úlevou v hlase.

,,Jasně." Zasmála jsem se, ze srandy ho šťouchla do ramene a objala. Dali mi objetí opětoval a já cítila, jak se mu ulevilo.

Tak tohle byl ten nejlepší rozchod.

Jakmile jsem se odtáhla od Daliho, vrátili jsme se k Adamovi a každý šli do svého hotelu.

,,Tak co?" Zeptal se Adam, když jsme stáli před mým pokojem.

,,Nejsme spolu." Odpověděla jsem a čekala na jeho reakci.

Nejprv se lehce usmál, ale hned jeho úsměv nahradila starost ve tváři.

,,Za to můžu já, že?" ,,Hele, nechci aby sis to dával za vinu, jo?" Adam kývl a já pokračovala ,,ano, může za to to, že nás viděl, ale jak jsem zjistila, byl se mnou, protože se bál, že o mě kvůli tobě přijde. Tak jsem mu vysvětlila, že toho se bát nemusí. Takže jsme se rozešli v dobrém a jsme kamarádi." Zářivě jsem se na něj usmála.

Adam pokýval hlavou a hned se mu na tváři objevil úšklebek.

,,Takže jste volná slečno" a lehce se ke mně přiblížil.

Já jsem se zády opřela o dveře mého pokoje, skousla si spodní ret a očima na chvíli sjela na Adamovy rty.

Adamův úšklebek se roztáhl a po chvíli naše rty spojil.

Užívala jsem si tuhle chvíli dokud nás nevyrušilo něčí odkašlání.

Odtáhla jsem se od Adama a spatřila Tomův a Edův nechápající výraz.

Nevinně jsem se na ně usmála a oni vzali situaci do svých rukou.

,,Adame, my ti jí na chvíli ukradneme, jo? Měl by ses už jít připravit, protože se máme za chvíli sejít na trénink." Čapl mě Eda za ruku a spolu s Tomem mě vtáhli do mého pokoje. Adam jen lehce přikývl, já se na něj usmála a pak už za mnou kluci zavřeli dveře.

,,Takže, mladá dámo, co vyvádíš, sakra?" Spustili oba najednou.

,,Co přesně máte na mysli?" Bylo mi jasné, o co jim jde, jen jsem si chtěla být jistá.

,,Nedělej, že nevíš" začal Eda a Tom mu skočil do řeči ,,Dali, Adam? Ne nic? Povídej." Upřesnil Tom.

,,No jak bych vám to řekla" přemýšlela jsem.