,,Jo, jdeme." Odpověděla jsem taťkovi.
Bylo za chvíli půl osmý, takže jsem pobrala všechny věci, co mám sebou do Švédska a šla se obout.
Na sobě jsem měla legíny s mikinou a je to jeden z mála okamžiků, kdy mě někdo uvidí nenamalovanou. Vzhledem k tomu, že poletíme přes noc, tak mi to přišlo zbytečný.
,,Mio, budeš mi volat, je ti to jasný? Hned jak budeš na letišti, až doletíte a pak každý den." Upozornila mě mamka.
,,Jasně, budu volat, neboj." Zasmála jsem se a obejmula jí.
,,Tak si to tam užij a ať se ti nic nestane." Strachovala se mamka. Já jsem přikývla a už se vydala za netrpělivým taťkou do auta.
***
,,Mio, jsme tady." Upozornil mě taťka. Já jsem stihla i za tak malou chvíli usnout.Vyndala jsem si všechny věci z kufru auta, rozloučila se s taťkou a zamířila do budovy.
Nevěděla jsem, kde kluci jsou, tak jsem vytočila Edovo číslo a doufala, že mi to zvedne.
,,Čau, už jsi tady? Nerozmyslela sis to, že ne?" ,,Neboj, nerozmyslela, a jo jsem tady, ale nevím, kde jste vy? Už máte odbavený kufry?" ,,Jo, hele, dojdi si odbavit kufry a pak pojď přes ty kontroly. My ti půjdem naproti." ,,Tak děkuju, jste zlatí." A hovor jsem ukončila.
Došla jsem k frontě na odbavení. Celkem utíkala rychle, takže do deseti minut už jsem si odkládala všechny věci na pás, abych prošla kontrolou.
,,Nazdar Mio!" Hrnul se ke mně Eda a s ním šel i Maty s Adamem a Tomem.
,,Všechny vás ráda vidím." Řekla jsem s úsměvem na tváři a postupně je objala.
,,Tak jak jste si užívali s Matym školu?" Křenil se na mě Eda.
,,Hele nádherně, každičký den jsme spolu trávili ve škole a občas i po škole, chodili jsme spolu ven, no paráda to byla." Zakřenila jsem se na Edu a neunikl mi Adamův vražedný pohled, který po Matym hodil.
A nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml.
,,Adame, sotva Mia přišla a už žárlíš." Řekl Eda se smíchem a u toho kroutil hlavou.
,,Nežárlím, jasný." Bránil se Adam.
Abych pravdu řekla, bylo mi ho celkem líto. Odteď se už Edy a jeho poznámek nezbaví.
,,Tak dobrý, hoši, mám chuť na kávu, jdete někdo se mnou?" Zeptala jsem se. Že někdo půjde jsem věděla, ale že půjdou všichni mě opravdu nenapadlo. A kdyby šli jen oni, jenže po cestě jsme šli i kolem ostatních kluků, kteří hned, jak zjistili, že jdem na kafe, se k nám přidali.
Takže jsme se parta několika kluků a jedné holky vydali nakonec jen pro dvě kávy.
Museli jsme vypadat opravdu vtipně.
Když jsme dorazili ke zbytku kluků, už na nás čekali i trenéři.
,,Tak mládeži, doufám, že jste si nikdo nic nezapomněl a za půl hodiny se všichni sejdeme tady a společně půjdeme do letadla."
,,Nechceš si jít pokecat někam od nich?" Ozvalo se mi u ucha.
Polekaně jsem se otočila a viděla za sebou stát Adama, jak se baví, tím, že jsem se lekla.
,,Hej, to nebylo vtipný" šťouchla jsem ho do ramene ,,a jo, můžem." A usmála jsem se.
Ani deset kroků jsme neudělali a už se za námi hnal Eda.
ČTEŠ
Láska na ledě
RomanceJejí bývalý. Netušila, že by ho mohla ještě znovu potkat. Jenže potkala. A nejen jeho...