Láska na ledě

X.

,,Jo, jdeme." Odpověděla jsem taťkovi.

Bylo za chvíli půl osmý, takže jsem pobrala všechny věci, co mám sebou do Švédska a šla se obout.

Na sobě jsem měla legíny s mikinou a je to jeden z mála okamžiků, kdy mě někdo uvidí nenamalovanou. Vzhledem k tomu, že poletíme přes noc, tak mi to přišlo zbytečný.

,,Mio, budeš mi volat, je ti to jasný? Hned jak budeš na letišti, až doletíte a pak každý den." Upozornila mě mamka.

,,Jasně, budu volat, neboj." Zasmála jsem se a obejmula jí.

,,Tak si to tam užij a ať se ti nic nestane." Strachovala se mamka. Já jsem přikývla a už se vydala za netrpělivým taťkou do auta.
***
,,Mio, jsme tady." Upozornil mě taťka. Já jsem stihla i za tak malou chvíli usnout.

Vyndala jsem si všechny věci z kufru auta, rozloučila se s taťkou a zamířila do budovy.

Nevěděla jsem, kde kluci jsou, tak jsem vytočila Edovo číslo a doufala, že mi to zvedne.

,,Čau, už jsi tady? Nerozmyslela sis to, že ne?" ,,Neboj, nerozmyslela, a jo jsem tady, ale nevím, kde jste vy? Už máte odbavený kufry?" ,,Jo, hele, dojdi si odbavit kufry a pak pojď přes ty kontroly. My ti půjdem naproti." ,,Tak děkuju, jste zlatí." A hovor jsem ukončila.

Došla jsem k frontě na odbavení. Celkem utíkala rychle, takže do deseti minut už jsem si odkládala všechny věci na pás, abych prošla kontrolou.

,,Nazdar Mio!" Hrnul se ke mně Eda a s ním šel i Maty s Adamem a Tomem.

,,Všechny vás ráda vidím." Řekla jsem s úsměvem na tváři a postupně je objala.

,,Tak jak jste si užívali s Matym školu?" Křenil se na mě Eda.

,,Hele nádherně, každičký den jsme spolu trávili ve škole a občas i po škole, chodili jsme spolu ven, no paráda to byla." Zakřenila jsem se na Edu a neunikl mi Adamův vražedný pohled, který po Matym hodil.

A nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml.

,,Adame, sotva Mia přišla a už žárlíš." Řekl Eda se smíchem a u toho kroutil hlavou.

,,Nežárlím, jasný." Bránil se Adam.

Abych pravdu řekla, bylo mi ho celkem líto. Odteď se už Edy a jeho poznámek nezbaví.

,,Tak dobrý, hoši, mám chuť na kávu, jdete někdo se mnou?" Zeptala jsem se. Že někdo půjde jsem věděla, ale že půjdou všichni mě opravdu nenapadlo. A kdyby šli jen oni, jenže po cestě jsme šli i kolem ostatních kluků, kteří hned, jak zjistili, že jdem na kafe, se k nám přidali.

Takže jsme se parta několika kluků a jedné holky vydali nakonec jen pro dvě kávy.

Museli jsme vypadat opravdu vtipně.

Když jsme dorazili ke zbytku kluků, už na nás čekali i trenéři.

,,Tak mládeži, doufám, že jste si nikdo nic nezapomněl a za půl hodiny se všichni sejdeme tady a společně půjdeme do letadla."

,,Nechceš si jít pokecat někam od nich?" Ozvalo se mi u ucha.

Polekaně jsem se otočila a viděla za sebou stát Adama, jak se baví, tím, že jsem se lekla.

,,Hej, to nebylo vtipný" šťouchla jsem ho do ramene ,,a jo, můžem." A usmála jsem se.

Ani deset kroků jsme neudělali a už se za námi hnal Eda.