Láska na ledě

XIX.

,,Adame, tohle neříkej...neznáš mě..." ,,To máš pravdu, ale jen proto, že mě nechceš nechat tě poznat." ,,Nevíš o čem mluvíš..." Špitla jsem a pohled sklopila k zemi.

,,Vím." ,,Adame nevíš, zjistil si o mně jednu věc, ale ne můj život." ,,Tohle říkáš jen proto, že si znova bojíš pustit někoho k tělu. Já chápu, že po tom, co ses rozešla s Dalim to nebylo nejrůžovější, ale nemůžeš nás všechny házet do jednoho pytle."

V tomhle měl pravdu, to nemůžu. Všichni nemusí být stejní.

,,To já vím, ale prostě já se bojím." ,,Čeho?" Zeptal se Adam překvapeně. ,,Bojím se zamilovat...co když pak zase odejdete, co když ty odejdeš a já zase budu muset prožívat všechno znova." Zvedla jsem k Adamovi pohled a čekala na jeho reakci.

,,Neopustím tě. A pokud se začneš znova řezat, vždy tě z toho dostanu, ale věř mi, že já už ti důvod k řezání nedám." Řekl přesvědčeně a přistoupil ke mně blíž.

,,Slibuješ?" Nebyla jsem si jistá, zda to myslí vážně nebo to říká jen teď, ale později bude všechno jinak...

,,Slibuju." Špitl a přistoupil ke mně ještě blíž.

Navázal se mnou oční kontakt a mně opět proběhlo hlavou, jak nádherné oči má.

,,Asi se mi nedaří být do tebe nezamilovaná." Zamumlala jsem hypnotizovaná jeho očima, ale náš oční kontakt stále přetrvával.

Adam se jen usmál. Ještě chvíli mi skenoval obličej a pak lehce přejel svými rty po těch mých. Najednou se ale odtáhl.

,,To vím už dlouho." Zamumlal a znova přitiskl své rty na mé. Tenhle polibek byl ale vášnivější než všechny před tím, proto jsem si ho také tak moc užila.
                                      ***
,,Tak jdeme." Zvedl se Adam z mojí postele a vypl film, na který jsme koukali. ,,Kam?" Zeptala jsem se překvapeně. ,,Máme zápas, zapomnělas?" Uchechtl se.

,,Tyjo, no úplně jsem zapomněla" řekla jsem pravdivě a musela se nad tím zasmát ,,ale já asi nikam nejdu." ,,No to určitě. Od teď budeš furt pod mým dohledem, takže se zvedej a jdeme." Nařídil mi a mně nezbývalo nic jiného než ho poslechnout.

,,Mioo, tobě to trvá." Zaúpěl po ani ne deseti minutách. ,,Jsem ti říkala ať jdeš, že vás doženu." ,,Ani omylem, ale třeba nechápu proč se maluješ?" ,,Abych vypadala dobře." Pokročila jsem rameny a šla si dát řasenku.

,,Ale ty vypadáš dobře i nenamalovaná, víš?" Došel ke mně Adam a otočil si mě k sobě. ,,To si nemyslím a hlavně jdu mezi lidi." ,,Tak já to vím, jsi krásná za každý situace." Políbil mě a za ruku dotáhl ke dveřím.

,,Počkej, vždyť mám namalovaný jen jedno oko a ani mikinu nemám. To chceš abych nastydla?" ,,To nechci, ale makej už, prosím tě." Znova zaúpěl a opřel se o dveře.

Když jsme dorazili ke stadionu, kluci už tu byli.

,,Tak co vy dva?" Mrkl po nás Robin a Eda s Tomem se k němu přidali. Jenom jediný Robin neměl tušení, že otázka kterou položil má pro nás čtyři docela jiný význam.

,,Jo, všechno v pohodě." Usmál se na ně Adam a zvedl naše propletené ruce. Robin se na něj zakřenil a se smíchem šel do šatny. Eda s Tomem se nás hned začali vyptávat.

,,Takže už se nebudeš řezat?" ,,Já nevím..." zadívala jsem se na špičky svých bot. ,,Já si jí ohlídám." Řekl Adam. ,,Fajn, ale Mio, vážně to už nedělej." Podíval se na mě Eda a všichni tři se vydali do šatny připravit na zápas.

Já na ně počkala před šatnou a pak šla společně s nimi.

,,Norsko převálcujete levou zadní, to bude dneska skvělá výhra." Pronesla jsem, když jsme šli s Adamem k ledu.

,,Snad jo." Řekl nervózně. ,,Určitě...jo a počkej" zastavila jsem a otočila ho k sobě ,,tohle je pro štěstí." Přitáhla jsem si ho a políbila.

,,Pro tebe vyhrajeme." Řekl rozhodně, lípnul mi rychlou pusu na rty a na čelo a zmizel se rozjezdit na led. Já se začala usmívat jak měsíček na hnoji a po chvíli rozjímání jsem se vydala fandit, protože zápas už začínal.
                                      ***
,,Joooo! Výhra je naše!" Neslo se z šatny kluků po skončení zápasu.

,,Byli jste skvělý kluci." Zasmála jsem se mezi dveřma. Hned jak si mě Adam všiml, přiběhl za mnou. ,,Měla jsi pravdu, zvládli jsme je bez jakéhokoli problému!" Smál se a objal mě.

Sdílela jsem spolu s nimi takovou náladu, jaká jen může po výhře být.

Po uklidnění jsme se vrátili na hotel, šli na večeři a kluci začali chodit na můj pokoj.

,,Máte někdo nějaký zranění nebo sem jdete jen tak?" Ptala jsem se hned co se otevřeli moje dveře.

,,Jen tak." Ozvalo se sborově a už se začali cpát na mojí postel.

,,Takže Miuško, všimli jsme si, že ty a tady Adámek spolu něco máte." Začali kluci.

,,Vy jste nějaký všímaví." Zasmála jsem se a mezitím se ke mně procpal Adam.

,,No tak jako už od začátku jsme věděli, že vy dva skončíte spolu, ale celkem dlouho vám to trvalo." Pronesl Kuba Vondraš a já žasla, že jsou až tak všímaví.

,,Ale mně furt vrtá hlavou, jak a hlavně proč jste vy dva byli rozhádaní?" Zapřemýšlel Jirka a kluci se k němu začali postupně přidávat a začali vyzvídat.

Já s Tomem, Edou a Adamem jsme po sobě těkali pohledy a byli tak nějak v koncích.

,,Počkat, takže Eda s Tomem to ví taky?" Upoutal si pozornost všech Maty.

,,No tak, řekněte nám něco. Vy máte furt svoje tajnosti a něco řešíte pospolu a my nevíme nic." Žadonili kluci.

,,To je blbý, ale tohle bych si nechala pro sebe." Zakřenila jsem se na ně a oni okamžitě začali vymýšlet všemožné teorie, co se mohlo mezi námi stát.

Já se podívala na Adama zoufale a opřela si hlavu o postel.

,,Ono je to přejde, neboj." Zasmál se a přitáhl si mě k sobě, abych nebyla opřená o postel.

,,Doufám." Špitla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.

Nejspíš jsem takhle i usnula, protože dál už si nic nepamatuju.
————————
Hello hello, tak co říkáte na dnešní kapitolu?☺️ Myslím, že vztah mezi Miou a Adamem už je dobrej😍

Jooo a mám v plánu další dva příběhy, které už mám trošičku rozepsané, takže doufám, že si je taky přečtete🥹, ale mám otázku. Jeden příběh bude o Vondrym a druhý bude o Korchinskim (pokud neznáte, vyhledejte!!) takže který chcete jako první a chcete ho až tenhle dopíšu nebo už dřív?

A jinak, tenhle příběh už se taky pomalu blíží do konce😭

KRÁSNÝ PÁTEČEK A VŠEM KTEŘÍ MAJÍ VOLNO, DÍKY PŘIJÍMAČKÁM JEŠTĚ HEZČÍ💋
P.S. Pokud tu je někdo, kdo je píše, tak HOOOODNĚ štěstí💪