Láska na ledě

XI.

,,Mio, už budem přistávat." Drcnul do mě Tom.

Tyjo, vůbec si nepamatuju, že bych usla. Psala jsem si s Dalim a najednou už tu budem. Hezký, no.

,,Tak co, jak jste si užili let?" Objevila se hlava mezi mojí a Tomovo sedačkou.

,,Sakra! Jen co se vzbudím, jako první vidím ten tvůj ksicht." Zasmála jsem se a zatlačila Edovo hlavu zpátky.

,,Tss, se ti nelíbí, snad?" Řekl Eda naoko uraženě.

,,Ale jo, nádherný, jen to není to, co potřebuju vidět jako první po probuzení." Opět jsem se zasmála.

Eda mě šťouchl do ramene a dožadoval se nadále mojí odpovědi.

,,Edíčku, cestu jsem si užila a zřejmě skoro celou prospala." Šeptla jsem rychle, protože si právě bral slovo trenér.

,,Mládeži, za chvíli budeme přistávat, takže prosím vás, vystupte z letadla jako civilizovaní lidé. Poté si společně půjdeme pro věci, tak nechci nikoho vidět u věcí dřív, jasné?"

Všichni jsme kývli a já si už začala pomalu sbírat svoje věci.
                                     ***
Letadlo už dávno přistálo a my čekali na trenéry, kteří se zřejmě někde zakecali.

,,Tak jak se těšíš na dny strávené s námi?" Obejmul mě zezadu kolem ramen Robin.

,,Ale jo, pokud mě nebudete štvát, tak to tady snad i přežiju." Pootočila jsem se na něj a koukla mu do očí.

,,Pff, my a štvát tě? Prosím tě, to rozhodně nehrozí." Mávl rukou, ale samozřejmě, že to vážně nemyslel.

Když jsem se rozhodla sem jet s nima, musím s tím počítat. Jsem tady jediná holka a tím pádem i jejich jediné rozptýlení. Je jasné, že nebudu mít ani chvilku klidu.

,,No a co ty s Adamem? Koukal jsem, že jste si nějak sedli." Pokračoval ve vyzvídání dál a mrknul na mě.

,,Jo, je to fajn kluk." Odpověděla jsem a pokrčila rameny.

,,Jen fajn kluk?" Šeptl a najednou byl pryč, protože konečně dorazili trenéři a my si mohli jít pro věci.
                                    ***
Na hotelu jsme dostali klíče od pokojů, ale rozchod jsme ještě nedostali.

,,Dnešní dopoledne si můžete dělat co chcete, na oběd se sejdeme v jídelně a od tří hodin máme trénink, takže se sejdeme tady na recepci." Obeznámil nás trenér s dnešním programem a my si mohli jít po svých.

Se všema věcma jsem došla k sobě na pokoj a plácla sebou na postel. Byla jsem dost unavená, takže, tak jak jsem přišla, jsem na posteli usla.
                                       ***
Vzbudil mě zvonící telefon.

,,Ano?" Zeptala jsem se rozespale do mobilu. Netušila jsem ani kolik je hodin. ,,Mio?! Ty ses ani neozvala, víš jak jsme se báli?" Ozval se z telefonu mamčin vyděšený  hlas. ,,Ježíš, promiň, já jsem usnula a úplně jsem na to zapomněla." Řekla jsem provinile a proklínala se za to. ,,To už je jedno, hlavně, že jste v pořádku dorazili." Oddychla si mamka.

Chvilku jsme si ještě povídali a pak mi přišla další zpráva od Daliho.

Dali: Tak už jste na hotelu?
Mia: Jo, už jo😋
Dali: Tak to je dobře🤭
Nechceš jít ven?😏
Mia: Nejsem si jistá, jestli to je dobrý nápad...😬😬
Dali: Já bych řekl, že je to ten nejlepší 😏
Takže tě očekávám za deset minut před vaším hotelem🤫😚
Mia: ☝️
Zobrazeno