XX.

288 9 7
                                    

Vzbudila jsem se stále opřená o Adama. Rozespale jsem očima přelítla pokoj a ani mě nepřekvapilo, že tu všichni kluci usnuli.

Byl to celkem vtipný pohled, protože kluci leželi všude po pokoji dokonce i na zemi a různě po sobě.

Podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Bylo teprve šest, tak jsem opatrně a potichu došla do koupelny, trošku se upravila a vrátila se zpět.

Nevěděla jsem, co dělat. Spát už se mi nechtělo, číst ani jít ven se mi taky nechtělo, tak jsem se nakonec rozhodla napsat Barče.

Mia: Ahojky, tak co? Jak si užíváš Vánoce?
Bára: No ahoooj, ty žiješ🥹 jooo, Vánoce dobrý😍
Co ty mezi klukama? A co vlastně Adam???🤔
Mia: Heleee, všechno dobrý, kluci jsou praštěný, ale je s nima sranda, takže good🤌
No a s Adamem jsme se stihli pohádat a zase udobřit, snad...🫣
Bára: Jak jako snad? 😱😱Miuno, neser mě, co jste si provedli?
Mia: To je jedno, prostě jsme se pohádali, vedlo to k jedný věci, kterou zjistil Tom s Edou a řekli mu to, no a pak mi Adam řekl, že mě miluje😬
Bára: Počkat, nezačala si se zase řezat, že ne? A ty nejsi ráda, že tě má rád nebo?
Mia: Jak víš, že jsem se řezala?
Bára: Mio, několikrát jsem viděla tvoje ruce, neptala jsem se tě na to, protože kdybys mi to chtěla říct, už bych to věděla, tohle je tvoje věc.
Ale nerozumím tomu, proč?
Mia: Promiň, že jsem ti nic neřekla, věděl to jen Tom, teď už to víš ty, Eda, Dali a Adam...
A proč? Já ani sama nevím, vyvrcholilo to rozchodem s Dalim a teď jak jsme se s Adamem pohádali, spadla jsem do toho znova...😭😭
Bára: Na jednu stranu to chápu, ale neubližuj si, máš skvělý život, kamarády a kluka, který tě miluje, takový život je sen spousty lidí...a nikdo o tebe nechceme přijít❤️‍🩹
Mia: Já vím, proto to kluci řekli Adamovi...♥️
Bára: Tak doufám, že ti všechno sebrali a už jsi s tím skončila, jinak si tam osobně nakráčím a uvidíš, jak rychle skončíš☝️
A teď mi řekni, co teda ty a Adam, nejsi ráda?
Mia: 😂😂
Joooo, jsem ráda, ale bojím se dalšího zklamání🫣
Bára: Myslím, že se nemusíš bát. S Dalim to bylo všelijaký, ale taky tě měl rád a když už Adam ví, doufám, všechno, není důvod, aby tě opustil pokud tě miluje💋
Mia: To já vím, ale prostě už nechci zažít další zklamání
Každopádně, kluci už se budí, tak asi půjdeme na snídani, tak se měj
Joooo a později ti zavolám a budeš vyprávět o Ondrovi😍😍
Bára: Jasnee, tak si užijte snídani😍
Zobrazeno

,,Jsi dlouho vzhůru?" Zeptal se Adam. ,,Ne, asi půl hodiny." ,,Tak jo." Usmál se a zadíval se mi do očí. Začali jsme se k sobě přibližovat, ale něčí hlas nás vyrušil.

,,Ne, ani to nezkoušejte. Dokud tady jsem já, tak v žádným případě." Křenil se na nás Eda.

My se na sebe s Adamem usmáli ještě víc a nastejno promluvili.

,,Tak tady nebuď." A dokončili jsme, co jsme začali.

,,Vy jste děsný." Odfrknul si Eda a šel ke dveřím.

,,Tak nebuď uraženej, Edíčku." Zasmála jsem se, hned jak jsem se od Adama odtáhla.

,,No hezký, Miušo, tak už aspoň polezte na tu snídani." ,,Jo jdeme." Řekli jsme všichni sborově a následně se jako velká voda vřítili do jídelny.
***
Dneska kluci dostali volno, zítra je čeká zápas s USA, tak se celkem bojím. Američani jsou dobří, ale ne neporazitelní, tak třeba se poštěstí.

Láska na leděKde žijí příběhy. Začni objevovat