Láska na ledě

XXIII.

,,Dobré ráno, lásko." Probudila jsem Adama polibkem. ,,Hmm, tohle bych si nechal líbit." Zamumlal a přitáhl si mě zpátky. ,,Dobré ráno." Usmál se, když se odtáhl a my se šli převlíknout a zamířili na snídani.

,,Tak co, mrtvolky, jak vám je?" Zajímala jsem se zvesela a bavila se kluků nepříčetností.

,,Tobě se to kecá, když jsme ti zachraňovali prdel." ,,Jo, za to se vám omlouvám. Opravdu jsem nevěděla, co dělám a..." ,,V klidu Mio, my víme, že ten debil ti něco dal do pití. Ale jsi vážně v pořádku? Přeci jen otrava krve není jen tak a kdykoliv se ti může něco stát." Strachovali se kluci, ale já jejich obavy odmávla rukou.

,,Ale prosím vás, dodržela jsem všechny doktorovi rady. Neměla jsem žádný alkohol a v klidu jsem taky byla. Nebo alespoň v rámci možností." ,,Alkohol si neměla, jenže něco ti dal do pití a my ani nevíme co. Mohlo to být mnohem větší svinstvo než všechen alkohol." Přidávalo se jich čím dál víc.

,,Dobře, kdyby cokoliv, hned vám řeknu." Naznala jsem. ,,Slibuješ?" Nevěřil mi Adam. ,,Joo a naučte se mi taky trochu věřit, hoši." Už jsem se zasmála a konečně se pustila do jídla.

Celý den jsme nic moc nedělali. Já si užívala s Adamem, společně jsme s klukama hráli jejich hry, kterým vůbec nerozumím a nakonec jsem si našla čas i na Daliho, napsání Báře a pokecání s rodinkou.

,,Hele Miuš, takhle mě napadlo" začal najednou z ničeho nic večer Adam nervózně. Leželi jsme spolu na posteli a dívali se na film.

,,Ano?" Zeptala jsem se zvědavě a čekala, co z něho vypadne, že je tak nervózní.

,,No...ehh, víš, nechtěla bys někam zajít?" Překvapeně jsem vykulila oči a postupně se mi na tváři rozléval čím dál větší úsměv.

,,Teď?" Vydechla jsem potěšeně. ,,No jo, ale byl to jen nápad, takže pokud nech..." ,,Chci a moc!" Skočila jsem mu do řeči a hned na to ho políbila.

Adam mě už nepustil a polibek prohloubil. ,,Nebo tady můžeme zůstat a pokračovat v tomhle..." pronesl s úšklebkem na tváři a přetočil nás tak, že jsem ležela pod ním. ,,To by se ti líbilo, co?" Ušklíbla jsem se a pozorovala jeho reakci.

,,No tak pokud si dobře vzpomínám, minule nám to úplně nevyšlo." Usmál se a sjel mě očima od hlavy až k patě.

,,No já nevím." Dělala jsem na oko nerozhodnou a lehce si skousla dolní ret.

,,Hmm, tak to vám asi budu muset pomoct v rozhodování, slečno." A přitiskl své rty k mému krku. Postupně mi obsypával polibky krk.

,,Ale pane, tohle se nedělá." Měla jsem stále skousnutý ret a užívala si tuhle chvíli.

,,Myslíte?" Odtáhl se ode mě a přeměřil si mě pohledem. ,,Vím." Usmála jsem se a po menším zaváhání si ho přitáhla zpátky. ,,To nevypadá, že bys nechtěla." Zamumlal a dále se věnoval mým rtům. ,,A kdo řekl, že nechci?"

Adam se najednou odtáhl a zkoumavě se na mě díval. Nejspíš hledal jakýkoli náznak, že si dělám srandu. ,,Ty vážně chceš?" Zeptal se překvapeně.

,,Neměla bych nebo?" Nechápavě jsem se zeptala, zvedla se na ruce a teď jsem zkoumavě prohlížela já jeho.

,,Ne dobrý, jen..." ,,Jen?" ,,Jsem rád." Zasmál se a vrátil se zpátky ke mně.

Líbali jsme se, když mi Adam zajel rukou pod tričko. Celá jsem ztuhla a on si toho okamžitě všiml. ,,Stalo se něco?" Zeptal se starostlivě.

Nechtělo se mi mu říkat, co se mi právě teď honí v hlavě, ale rozhodla jsem se k němu být upřímná.