Láska na ledě

Epilog

Volný den po zápase s Kanadou a před zápasem se Švédskem jsem strávila s kluky. Vítězství nad Kanaďanami jsme řádně oslavili a užívali si pocitu, že budeme bojovat o medaili.

Dneska kluky čeká zápas se Švédama. Všichni jsme nervózní, ale já věřím, že je kluci porazí. Zvládli to i minulý rok, tak proč ne i letos.

,,Kam jdeš?" Ozval se za mnou hlas, když jsem se pokusila nepozorovaně dostat ven z pokoje.

,,Myslela jsem, že bych si šla zaběhat. Chceš jít taky?" Vytáhla jsem obočí a tázavě se podívala na Adama.

,,Ne, běhat se mi nechce, ale ráno bych s tebou strávit chtěl." Usmál se a mrkl na mě.

,,Jak si představuješ společně strávený ráno?" Zeptala jsem se lehce s obavami.

,,No nevím, mohl tě vzít někam na snídani." Naznal. ,,Jo takhle, tak to se mi líbí" rozzářily se mi očí nadšením ,,jenže já musím jít běhat." Opět jsem posmutněla.

Adam neváhal, vyhrabal se z postele a došel za mnou.

,,To nevadí, tak si jdi zaběhat a pak půjdeme." ,,Tak jo" poskočila jsem si radostně, vlepila mu rychlou pusu a byla pryč rychleji než bys řekl švec.

Z pokoje jsem zaslechla, jak se Adam zasmál. Tím se mi na tváři usídlil široký úsměv a světě div se, ale po celou dobu běhání mi vydržel a já tak nutila k usmívání lidi, které jsem potkala.
                                      ***
Celá uřícená jsem vlítla do pokoje a okamžitě se šla vysprchovat.

Adama jsem v pokoji neviděla, ale ani se tomu nedivím. Však taky co by dělal v mém pokoji sám, když vedle je jeho nejlepší kamarád a ještě tam bydlí.

Ta sprcha mi nehorázně bodla. Už jsem se necítila, jako bych byla vzhůru sotva dvě hodiny, ale tak půlku dne.

Namalovala jsem se, oblékla se a vydala se k Robinovi na pokoj. Ne jen proto, že tam asi bude Adam, ale chci s nim i pokec hodit.

,,Jé, to je mi návštěva. Jen pojď dál." Rozzářil se Robin a bez sebemenšího problému mě pustil.

,,Jdeš za Adamem? Je ve sprše, tak to budeš muset přetrpět se mnou." ,,Ale prosím tě" odmávla jsem rukou jeho řeči ,,jdu za váma oběma. Nebo jako za Adamem, ale myslela jsem si, že bude ve sprše, tak jsem si přišla za tebou pokecat." ,,Jo taak, takže cílená návštěva, to jsem velice poctěn." Nedal pokoj ten šašek.

,,A děje se něco? Něco mezi váma? Doufám, že ne, protože nechci na svého kamaráda používat násilí." ,,Ne, všechno v pohodě. Jen mě zajímá co ty, jak se těšíš domu a tak podobně." ,,Jo, tak dobrý, bych ho jinak zbil. No ale jinak domu se těším. Jen doufám, že přivezeme nejlépe zlatou medaili." Usmál se.

,,Jo, rozhodně na to máte. Věřím vám." Oplatila jsem mu úsměv.

Než se Adam vyhrabal z koupelny, uběhla bez mála půl hodina a my s Robinem stihli rozebrat téměř celý tým, Švédy a dokonce i můj vztah s Adamem. To se mi moc nechtělo, ale nakonec k tomu nějak došlo. No co už, stejně by se to všechno dozvěděl od Adama a víme, jak kluci líčí takovéto zážitky...
                                     ***
,,To bylo tak výborný. Kdes tohle našel?" Dožadovala jsem se Adama odpovědi. ,,Kdo umí, umí." Pokrčil rameny, propletl si se mnou prsty a pokračovali jsme v cestě na hotel, protože kluci budou mít trénink.

,,Ale no tak." Šťouchla jsem do něj. ,,Nene, nemusíš vědět všechno Miuško." A poslal mi vzdušnou pusu.

,,No to jsi neudělal!" Čertila jsem se, ale Adam se mi jen smál.