Sink or swim

13.

Když přivezly sanitky celou tu rodinu, která měla vážnou dopravní nehodu, nikoho v tu chvíli ani nenapadlo, co z toho mohlo ještě vzejít. 

Protože když Leo s Dariem na vozíčcích přivezli sourozence do pokoje jejich rodičů, aby se poprvé po nehodě konečně viděli, všichni živí, otec rodiny při objímání své dcery vzhlédl se slzami v očích a podíval se na Lea. "Můžu mluvit s ředitelem nemocnice?" zeptal se.

"Uhm, upřímně, nevím. Ale zeptám se vám. Co od něj potřebujete?"

Ukázalo se, že to byla rodina s miliónovým byznysem. A za profesionální péči a hlavně záchranu všech čtyřech životů tak darovali nemocnici nemalou sumu jako poděkování. 

Ředitel nemocnice se svolal všechny, kdo se na péči celé rodiny podíleli. Když se blížil čas schůzky, Leo opět papíroval. Klasika. A rozhodně neměl v plánu tam chodit, vždyť byl jen stážista.

Jenže tři minuty před začátkem se u něj zastavil Hawkins. "No pojďte, přijdeme pozdě."

Leo překvapeně vzhlédl. "Já... Proč bych tam měl jít já?"

"Děláte si srandu?" uchechtl se. "Byl jste u těch dětí celou noc po jejich operacích. A vy víte, jak je dvacet čtyři hodin po operaci kritických. Máte jeden z největších podílů na tom, že jsou ti sourozenci v pořádku."

A tak se stalo, že se sklopenou hlavou, aby pokud možno nešel vidět, přišel jako jediný stážista na onu schůzi.

Alessandra nikde neviděl. Bylo to zvláštní, protože věděl, že má ještě službu a žádnou operaci naplánovanou, musel být někde v nemocnici. Možná by se cítil líp, kdyby v té místnosti byl i on, člověk, který mu péči o sourozence přiřadil a vystrašil ho, že jejich životy jsou teď na něm. Bez něj by tam vlastně vůbec nebyl. 

Ředitel k nim začal promlouvat, Leo nestál tak daleko od dveří, a tak si všiml, když po pár sekundách se otevřely, dovnitř vklouzl Alessandro, tiše za sebou zavřel a zůstal stát tam. Leo se chtě nechtě lehce pousmál.

Ředitel měl až zbytečně dlouhou řeč, doslova se do ní sám zamotal, ale pak nakonec začal jmenovat jednotlivé doktory, kteří prováděli operaci. Zmínil Hawkinse, zmínil samozřejmě i Alessandra a pak...

"...a nakonec bych chtěl vyzdvihnout i výkon stážisty pediatrie, který na svou dosavadní praxi předvedl nadstandartní výkon na pooperačním. Takže mé díky patří i vám, Leonarde Riley."

Leo byl tak v šoku, že se nestihl ani zarazit nad jeho celým jménem. Ředitel doteď neměl tušení kdo je. A rozhodně nebyl okolo, aby sám usoudil, jak se mu na pooperačním dařilo. Nastaly komplikace, ano, zvládl se o ně postarat, také ano, kdo ho ale o tom informoval?

Nervózně se usmál a zamumlal poděkování. Ředitel byl od něj tak daleko, že by ho neslyšel tak jako tak. Stejně už pokračoval se svou řečí.

"Jako poděkování jsme si pro vás připravili firemní večírek. Tento úspěch se musí oslavit. A všichni v této místnosti jste zváni."

Místností začaly kolovat malé papírky s informacemi o onom večírek. Měl být už za čtyři dny a každý si na pozvánku mohl přivést jednoho člověka. Leo polkl. Neměl tušení, s kým půjde, ale rozhodně jít chtěl.

Možná by mohl říct Celine. Rozhlédl se po místnosti a pousmál se, když uviděl onu mladou sestřičku, která tenkrát s ním byla na pooperačním a Leo moc dobře věděl, že je zakoukaná do Daria a on do ní. Třeba by to nakonec vyšlo, že by se tam mohli on, Celine i Dario sejít.