Sink or swim

28.

Leo snad musel vidět i Alessandrovo letadlo, jak odlétá, s tím, jak dlouho tam seděl. Potřeboval se ale uklidnit alespoň natolik, aby se ho každých pět metrů někdo neptal, jestli je v pořádku, protože opravdu tak strašně vypadal.

Držel v ruce Alexandrův bloček a řetízek. Bylo naprosto šílené, když si uvědomil, že tohle je to jediné, co mu po něm zbylo.

Bloček ale ještě neotevíral. Podruhé se rozbije, až se vrátí na byt.

Zavolal si taxi a cestou napsal Simonovi. Už odletěl.

Ten mu během pěti minut začal volat, ale Leo neměl náladu na to to rozebírat. Tipl mu to a napsal mu rychlé vysvětlení, že mu zavolá zítra.

Vrátil se na byt, klíče odložil na jeho mini jídelní stůl. Hned vedle uviděl krabičku s jídlem z jejich včerejší večeře a vděčně ji popadl. Nebýt předchystaného jídla, asi by se dneska k ničemu nedokopal. Když jedl, propaloval pohledem Alessandrův žlutý bloček na stole. Stále se ho neodvážil otevřít. Vlastně se k tomu donutil až večer, kdy si celý unavený lehl do postele, řetízek od Alessandra na jeho krku. Když už ho dostal, chtěl ho nosit. Alessandro měl pravdu, alespoň mi připomíná, že není nedostatečný.

Pomalu bloček otevřel. Pohledem jen přejel poznámky na začátku, protože začínaly už v květnu - Leova stáž začala v červenci. A když právě do tohoto měsíce došel, lehce zatajil dech.

Mezi tužkou napsanými starými poznámkami se tu a tam objevily nové, tentokrát ale napsané červenou propiskou. A hned u prvního dne jeho stáže byla dopsaná poznámka.

Leo - přišel pozdě. Ve výtahu jsem si řekl, že nevypadá špatně a taky že mi je povědomý.

U druhého dne taky byla nová poznámka. Leo - už vím, odkud ho znám. Potkali jsme se v baru, kde si to rozdával na záchodech se svým přítelem.

Musel se zasmát, i když mu to zároveň nahrnulo slzy do očí. Alessandro mu nabídl své myšlenkové pochody od jejich prvního dne, protože Leo samozřejmě věděl, že usoudil, že je Jeremy jeho přítel. Tohle bude silné kafe.

Nebyla tam poznámka na každý den jejich společné směny, jen na ty, kdy sloužil přímo pod ním. Vždy měl černou tužkou popsané ostatní stážisti a jeho jméno - poznámky už byla doplněna červenou barvou. Nebylo to ale jen osobní, Alessandro tam párkrát připsal i  něco profesního, jakože udělal Leo perfektní stehy nebo ho upřímně pochválil za jeho výpomoc při operaci.

Především ale ty osobní poznámky byly to, co ho dostávalo. Postupně četl, jak si Alessandro uvědomoval, že k němu možná i něco cítí. Jak ho vnitřně potěšilo, že Jeremy přece jen nebyl jeho přítel, jak se cítil, když Leo zjistil o jeho noze. Zranitelně. Vystrašeně. A úplně zbytečně, protože Leo to vzal tím nejlepším způsobem.

Došel do noci firemního večírku, kam šel jen kvůli němu. Napsal, že s ním měl tu nejlepší konverzaci za hodně dlouhou dobu. A jak si právě tu noc uvědomil, že ano, tohle je ten člověk, kterého hledal. 

Leo tam seděl, slzy mu stékaly proudem. Nebyl si totiž jistý, jestli to miluje nebo nesnáší. Možná by bylo lepší, kdyby Alessandro odjel jen tak, zároveň ho ale uklidňovalo, že mu po něm něco zbylo.

Pak došlo na jejich první polibek před Leovým bytem. Četl o tom, jak se Alessandro nesnášel. Jaký zmatek měl v hlavě, jak ho chtěl a zároveň nechtěl, protože věděl, že odjíždí. Jak se celé dva dny rozhodoval, jestli se mu má vůbec postavit. 

Jeho poznámky tam časově končily. A už tam byla jen jedna finální přes několik řádků. 

Leo, vím že je troufalé tohle za sebou nechávat s tebou. A že to rozhodně nepřispěje k tomu, aby ses s tím vypořádal lépe. Jen jsem měl pocit, že ty do mě nevidíš tolik, jako já viděl do tebe, protože ty jsi tak upřímný a otevřený světu. Chtěl jsem, abys i ty viděl do mě, plně.