Sink or swim

20.

Následující den byl... více než zajímavý.

Služba s Alessandrem se mu překrývala jen na dvě hodiny. Ráno se sešel s Katie, dodělali projekt. Hodinu a půl po začátku jejich směny ho prezentovali. Vyhráli. Leo neměl ani takovou radost, protože sice vyhrál tři operace dle jeho výběru, nedokázal si ale představit, že si vybere nějakou Alessandrovu. A to měl ty nejlepší.

Zbytek dne strávil především papírováním. Schoval se do místnosti, kde mohl mít téměř jistotu, že až přijde Alessandro do práce, za ty dvě hodiny se nepotkají. Protože takhle se rozhodl. Rozhodl se, že se mu bude plně vyhýbat.

Jako by on byl snad ten, co ten polibek inicioval, jako by to on utekl. Měl se dožadovat odpovědi, neměl ale na to sílu, protože naopak se cítil... zklamaně. Že byl jen jeho chybou. Že jednal jen v záchvatu okamžiku, i když mu za to nakonec ani nestál. Přece jen se odtrhl v momentě, co se ho Leo dotknul.

Pořád kontroloval telefon, jako by mu měl snad napsat. Nahlížel na dveře, jako by snad měl Alessandro vycítit, kde je, a přijít s pořádnou omluvou a vysvětlením. Věděl ale, že to neudělá. Možná ho tolik neznal, tohle mu přišlo ale vcelku jasné.

Půl hodinu před koncem jeho směny mu vtrhl do místnosti Hawkins. "Tady jste," houkl a přešel ke všem jeho složkám a papírům. "Tak se na to koukneme..." zamumlal si spíše pro sebe a začal hotovými složkami něco hledat. Pak se usmál a jednu vytáhl. "Super. Tahle je kompletní?"

Přikývl. "Jo."

"Tak ji zaneste panu Letterimu, prosím vás. Měl by se pohybovat kolem pokojů. Potřebuje ji."

Viditelně si povzdechl. Hawkins se na něj podezíravě podíval. "Nějaký problém?"

Co kdyby mu řekl, že pan Letteri ho včera políbil a pak zbaběle odešel?

"Ne, žádný problém. Jdu na to." Velký problém.

Vážně přemýšlel, jak se vyvléct z toho, aby ho potkal. Co kdyby nechal složku na recepci a jen mu napsal, že ji tam má? Bylo by to moc očividné?

Nemohl být takový zbabělec. Nemohl ukázat Alessandrovi, že má po tom všem ještě navrch, že mu ublížil. Musel předstírat, že byl v pořádku, i když jeho včerejší slz vypovídaly o něčem jiném.

První ho uslyšel, než uviděl. Byl v jednom z pokojů, u pětileté pacientky s popáleninami z onoho dne pohotovosti. Slyšel, jak na ni mluví. A když vešel dovnitř a uviděl ho, projela ním touha ho tak trochu praštit. Ale jen trochu.

"Tady ta složka," ozval se a odložil ji na pult hned u dveří. Alessandro se rychle otočil, což Leovi potvrdilo, že přímo ho nečekal.

Chvíli ho mlčky sledoval. Už si téměř myslel, že řekne něco ve stylu, jestli si mohou promluvit, zastaví ho nebo něco podobného, zkrátka poukáže na to, že nechce nechat včerejšek jen tak. Ale nakonec jen přikývl. "Děkuju."

Leo svěsil ramena. A pak se jen otočil a odešel.

Dělal si to jen horší. Třeba to chtěl Alessandro vyřešit, třeba mu nedával dostatečně kreditu. Měli dost práce, především on, nemohl uprostřed pokoje pětileté pacientky a její maminky začít rozebírat včerejší den.

Jenže i když byl Alessandro v překvapených momentech jak otevřená kniha, celkově byl pravý opak. Jestli k Leovi něco cítil, neměl tušení, protože se hlídal. Držel si lidi od těla. A tipoval by, že i city dokázal udupat hluboko v sobě. Leo se snažil mít určité pochopení, opravdu ano, věděl totiž, že Alessandro musí mít vnitřní démony, zároveň se ale cítil zrazený. A nemohl to překousnout.

Vrátil se ke své práci, dodělal ji. Pak se déle nezdržoval, odevzdal všechny složky v kartotéce, rychle se převlékl a z nemocnice zmizel.

Přemýšlel, že zavolá Simonovi. Přece jen chtěl vědet, co Alessandro odpoví, chtěl Leovi pomoct to rozlousknout. Jak v šoku by asi byl, kdyby mu řekl, co se včera stalo? Zároveň to ale nepřicházelo v úvahu. Simon byl schopný i na tu dálku Alessandra zbít, že to udělal a odešel bez vysvětlení a Leo měl pocit, že nejprve musí zjistit více okolností. Až ovšem bude psychicky připraven se k Alessandrovi vůbec přiblížit.

Bylo ale frustrující, že to musel dusit v sobě, zároveň ale tady, v New Yorku, rozhodně neměl někoho, komu to říct mohl.

A pak... další dva dny Alessandra neviděl. Další dva dny se jim směny kryly minimálně a když už ano, byla to chvilka, za kterou se jim nezkřížily cesty. Už je neměl pod dohledem, už neměli důvod se vidět a oddělení bylo dostatečné velké na to, aby se v něm ztratili. A samozřejmě ani nenapsal.

Leo už to začal zpracovávat. Za dva týdny Alessandro odjede. A on bude na něj moct kompletně zapomenout a předstírat, že se vlastně nikdy nic nestalo.

Vybral si svou první operaci pod vedením Hawkinse. Nebyla to žádná, kde by mihl přiložit ruku k dílu, ale mohl být přímo u toho a sledovat. A jelikož věděl, že ho Hawkins bude zkoušet, co by udělal dál, musel se zase trochu učit.

Vzal si svůj počítač a vydal se do kavárny. Jejich škola měla i online přístup k nespočtu publikací, a i když preferoval knižní vydání, nepřicházelo v úvahu, že by trávil v nemocnici více času než musel na směnu. Posadil se k malému stolku hned u okna, objednal si kávu a džbánek vody a dal se do práce.

Učil se snad hodinu a půl, když si řekl, že si dá krátkou pauzu. Vyloženě počítač zavřel a zadíval se do dáli, aby odpočinul svým očím. Po asi dvou minutách vytáhl svou knížku, co zrovna četl. Mohl si dát jednu kapitolu, no ne?

Až ho překvapilo, jak se nedokázal soustředit. Při učení ano, při čtení knihy utíkala jeho pozornost do minulosti. Možná nemusel číst příběh s romantickou linkou. Ještě když jeho romantická linka byla naprosto rozbitá.

Povzdechl si, zaklapnul knížku a vzhlédl. A zatajil dech, když kousek od vstupu uviděl Alessandra.

Díval se na Lea. Díval se na Lea naprosto prázdným pohledem přes sklo, ruce v kapsách od kalhot a vypadalo to, že se rozhoduje. Pak si něco zamumlal a vešel dovnitř kavárny.

Leem projela vlna paniky. Na tohle rozhodně nebyl připravený.

Alessandro k němu došel a ukázal na židli před ním. "Můžu?"

Povzdechl si. Co jiného mohl odpovědět? Lehce přikývnul.

Alessandro se viditelně kousl do rtu. "Dlužím ti omluvu. A vysvětlení."

Leo okamžitě znovu ucítil slzy, protože si nebyl jistý, jestli byl připraven.

ǁ

PŘES 70 KOMENTŮ U MINULÉ KAPITOLY YALL ARE CRAZY??

ily ily ily

(první kapitola čekání u zubaře. asi začnu další.)