Sink or swim

29.

Byla to fotka z kamerového záznamu z minulého týdne, což znamenalo jediné. Někdo je musel prásknout. Někdo musel dát tip, aby záznamy vůbec prohledali a našli něco, co by to potvrdilo. 

"Pan doktor Letteri už byl také kontaktován. Zatím od něj nemáme žádnou odpověď," řekl jako první. Leo zmateně tikal pohledem mezi ním a fotkou. Hawkins si povzdechl. "Je mi nepříjemné to tady rozebírat. Chápu, že je to vás soukromý život, ale jelikož byl pan doktor Letteri vaším přímým nadřízeným, psal vaše hodnocení-"

"Já to chápu," vyhrkl Leo a sklopil pohled. "Omlouvám se."

Projela jím vlna viny. To on byl ten nezodpovědný, ten, kdo i v nemocnici riskoval. I na té fotce to šlo vidět - Leo byl ten, kdo se pro polibek natahoval. Nejraději by se v tu chvíli propadl po zem, aby Hawkinsovi nemusel čelit. 

Ten se opřel o stůl. "Dostali jsme žádost na prošetření. Nemohu vám říct od koho, ten člověk si to nepřeje. Takže řešit to musíme. A..." povzdechl si. "Asi udělám, co bude v mých silách. Je horší, že pan Letteri už opustil zemi a budeme tu muset řešit něco bez něj-"

"Není třeba ho do toho zatahovat," přerušil ho rychle Leo. "Je pryč, už s tím stejně nic neudělá-"

"Ale stále je to on na té fotce. Stále jsou tady nějaká pravidla, která jste neporušil jen vy. Co jsem chtěl ale říct předtím, je to, že se pokusím, aby maximální následek byl to, že neuznají vaše hodnocení od pana Letteriho. Nic vám ale slíbit nemůžu."

"Co by se mohlo jinak stát?" špitl.

"Může být zpochybněno úplně všechno. Vaše celá stáž, což by hned na začátku vaší kariéry nebylo nejlepší. Pan doktor Letteri může být vnímán jako neprofesionální. Když se problém rozšíří, můžete být napadeni ostatními stážisti, že vás pan Letteri upřednostňoval, může-"

"Dobře, to už asi chápu," zamumlal Leo.

Hawkins popadl fotku a schoval ji do obálky pod ní. "Věřím v profesionalitu pana Letteriho. Věřím, že si nehraje na oblíbence, nemůžu to ale nechat jen tak. Komise případ prošetří a zkusím udělat, co bude v mých silách, protože z vás jednou bude dobrý doktor, pane Riley."

Leo nepatrně přikývl a zamumlal poděkování. Byl naprosto zmatený a jeho hlava běžela na plné obrátky. Kdo je mohl prásknout? Vždyť o nich vůbec nikdo nevěděl. 

"Teď... teď vás ale budu muset poprosit. Nebylo by asi vhodné, abyste byl momentálně v práci, ať je jistota, že se to nějak začalo řešit."

"Mám jít domů?" zeptal se prázdně. Čekalo ho ještě tolik věcí. Měl zkontrolovat Marie, Alessandrovu pacientku, která už konečně příští týden mohla opustit nemocnici. Nechtěl jít... potupně domů.

"Budu vás informovat o dalších krocích," řekl stručně a i s obálkou místnost opustil. 

Leo zůstal zaraženě stát, nakonec se i posadil. Jeho hlava začala vymýšlet všechny ty scénáře, co tohle mohlo znamenat. Co když mu neuznají celou stáž? Co když z toho Alessandro bude mít nějaký postih? Co když kvůli němu přijde o důvěru jako doktor, kvůli pitomým čtrnácti dnům?

Seděl tam snad dobrých deset minut, než se rozhodl cokoliv udělat. Když vyšel, po pár krocích narazil na Celine. "Všechno dobrý?"

Zavrtěl hlavou, ale nezastavoval se. Bude nejlepší, když teď s nikým mluvit nebude, ať si nikdo ani nevšimne, že odchází. Nebo aby nikdo neměl tušení, že něco podělal. 

Měl ještě štěstí, že to byl právě Hawkins, kdo to řešil. Od začátku měl z něj pocit, že to byl chápavý člověk a Leo byl dobrý, měl ho jako stážistů rád. V kombinaci s tím, že věřil v Alessandrovu profesionalitu z toho neudělal takovou hrůzu, jak by mohli jiní.