Sink or swim

33.

Postih byl jasný. Celé Alessandrovo hodnocení nebude Leovi uznáno v hodnocení stáže. A Alessandro měl zákaz minimálně dva roky v newyorské nemocnici působit.

Když se k nim rozhodnutí dostalo, Alessandro se jen uchechtl a papír odhodil. "Nebudu lhát, přijde mi, že uškodili spíše sobě, když tady budou mít případ, na který bych se jim hodil."

Leo se pousmál, už o něco smutněji. Alessandro mu už říkal, že mu napsal to nejlepší hodnocení a těšil se z toho, že bude mít takovou chválu od lékaře jeho jména. Na druhou stranu - bylo lepší přijít o kus textu, než o něj samotného. "Co jsi mi do toho hodnocení napsal?"

A tak mu to Alessandro převyprávěl, zatímco se Leo chystal do nemocnice. Zamrzelo ho to? Ano. Ale když se sklonil k posteli a dal mu pusu na rozloučenou, Alessandro jen a jen jeho v jeho bytě na další tři týdny, zdálo se to jak banalita. Hlavně, že mohl se stáží pokračovat, že mu ji nezrušili.

Nechal tedy Alessandra v peřinách a vydal se do nemocnice. Byl z toho lehce nesvůj, protože netušil, kdo víc o nich najednou věděl. Určitě ostatní stážisti - bez pochyby se jich ptali, jestli pociťovali nějaké výhody, které by Alessandro vůči Leovi mohl mít. Nejspíše i nějaké sestry z oddělení. Stoprocentně Wahid.

Když vešel do šaten, byli tam stážisti dva, Dario a Katie. "Celine dneska není?" zeptal se ihned Leo, aby začal konverzaci dřív, než ji někdo začne o něm a panu doktoru Letterim.

"Kámo," vydechl Dario a pak se zasmál. "No já byl úplně v šoku, když za mnou přišli, že jsi sbalil Letteriho. Jak sakra?"

Tolik k jeho snaze. "Uhm, já ho úplně nesbalil-"

Dario pokračoval ve svém. "Neboj, neřekl jsem jim nic co by vám uškodilo, protože vážně, jak bych si mohl něčeho všimnout? Vždyť se k tobě choval úplně stejně jako k nám ostatním. A ještě ti dával více papírování."

Leo sklopil hlavu a lehce se uchechtl. Musel uznat, že se lehce styděl to s Dariem rozebírat, že vlastně měl něco s doktorem, který vedl je všechny. A teď byl jeho přítel.

"Díky, Dario," odpověděl Leo. "Dopadlo to dobře. Sice mi neuznají Alessandrovo hodnocení, ale mohlo by to být horší, ne?"

"Jen?!" ozvalo se.

Leo i Dario se otočili ke Katie, která jen seděla a do konverzace se doteď nezapojovala.

"Jen?" zeptal se Dario. "To je dobře, ne? Že Leo nemá větší postih."

Katie se na ně oba zaraženě podívala, pak lehce přikývla a rychle si začala uklízet věci do skříňky, aby se mohla vypařit. K Leovi se začala vtírat jedna myšlenka a...

Nejspíš nebyl jediný. "Počkej, žes to byla ty, kdo to na ně kecl?"

"Nevím, o čem to mluvíš," zamumlala.

"Vždyť by to dávalo smysl!"

"Dario-" snažil se ho zastavit Leo. I kdyby to Katie byla, Leo nebyl ten typ člověka, který by to tady chtěl vytahovat a rozebírat. Byl by zklamaný? Ano, ale Katie by nic neřekl.

"Ne, Leo, jen se na ni podívej. Očividně jí tvůj trest nepřijde dostatečný. Téměř se s námi nebaví. A když pro nás s Celine přišli, chtěli jen nás, Katie nám řekla, že už s nimi mluvila. Proč asi? Protože byla úplně ten první člověk, se kterým mluvili!"

Leo nasucho polkl. Dávalo to smysl, to měl Dario pravdu.

A tak využil Katiiny slabiny, o které věděl. Cítil se strašně? Ano. Ale najednou potřeboval znát odpověď.