Sink or swim

17.

Onu sobotu po tom, co měla být údajně jeho poslední směna s Alessandrem, dokud se nerozhodl zůstat déle, měl hovor se Simonem. A rozhodl se, že mu všechno řekne.

Našel si novou oblíbenou kavárnu. Většina lidí se v ní učila nebo pracovala, zároveň tam ale dostatečný hluk na to, aby všichni okolo neslyšeli každé jeho slovo. A samozřejmě se do ní vydal i v tu chvíli, kdy si měli zavolat.

Simon mu zavolal chvíli po tom, co Leovi donesli kávu. Byl to videohovor a tak se těšil, že třeba uvidí Caroline nebo třeba i Auru, Simon byl ale sám a zrovna někde ve městě. "Kde máš Caroline?" zeptal se zamračeně.

"Copak ti nestačí, že vidíš mě? To ti nechybím?"

"Tebe vidím teoreticky každé ráno, když se podívám do zrcadla. Jak bys mi mohl chybět?"

Simon se lehce zarazil. "Ted jsi zněl spíš jak já. Kdo jsi a co jsi udělal s mým bratrem?"

Leo se zasmál. I když měli své neshody a krušnější časy, Simon vždy býval člověkem, se kterým se cítil nejvíce bezpečně. Především v posledních letech. Ukazoval svou bratrskou lásku zkrátka jinak a Leovi chvíli trvalo, než ho plně pochopil, teď bylo ale jejich pouto zkrátka nezlomné.

"Caroline je s Aurou na kontrole. Já mezitím šel na nákup, teď se vracím za nimi. Mám tak deset minut, než tam dojdu. Něco u tebe nového?"

"Oh, ani nevíš," zamumlal. Nejprve mu řekl o těch klasikách, které by mu řekl tak jako tak - pochvala od ředitele, večírek, pohotovostní služba. Vše rychle shrnul ve dvou minutách, za což si musel zatleskat. A zrovna, když chtěl začít nějak téma Alessandro, Simon mu přihrál míč.

"A co ten mrzutej doktor? Včera byla jeho poslední směna, ne? Jestli si to dobře pamatuju. Máte teď někoho lepšího?"

Leo se lehce kousl do rtu. "Uhm, on se vlastně rozhodl ještě chvíli zůstat. Kvůli jednomu případu z té pohotovosti."

Simon protočil očima. "A sakra. Takže peklo v práci bude ještě chvíli pokračovat?"

Simon mimo nákupu držel v ruce i něco, co vypadávalo jako čerstvě vymačkaný pomerančový džus v kelímku s brčkem, ze kterého usrkával pokaždé, co zrovna mluvil Leo. Představil si, jak vtipné by bylo, kdyby to vyprskl překvapením. "Vlastně proto ti volám. Potřebuju pomoct."

"Zbít ho?" zeptal se ledabyle.

"Ne, proboha," protočil očima. "Potřebuju to ze sebe dostat a tady nemám s kým."

"Wow, že bych konečně uslyšel jak širokou nabídku nadávek máš-"

"Mám ho rád," přerušil ho nervózně. "Přesně tímhle způsobem."

Simon k jeho smůle nevyprskl džus. Jeho prvotní reakce vlastně byla nijaká, jen přestal mluvit a stáhl rty do úzké linky. Pak si odkašlal. "Oh wow," řekl nakonec. "Nikdy bych tě netipoval, že jsi ten typ co se zabouchne do staršího doktora, který mu dělá z práce peklo."

"Uhm, ono to tak strašný nebylo. Možná jsem nějaký věci zveličoval, abych si to obhájil. A teď... teď už to vůbec není takový," zamumlal Leo.

"Jak to?"

"Řekl bych, že jsme se sblížili trochu?"

"Počkej, ty už s ním jako něco máš?" zeptal se šokovaně Simon. Celé tohle muselo být pro něj naprosto překvapivé, protože Leo nikdy nebyl ve vztahu. Odmítal vztahem nazývat to, jak tři měsíce "chodil" s jedním klukem na střední a nikdo to nevěděl. A kdykoliv měl něco s někým později, nikdy až na vztah nedošlo. A rozhodně se mu za poslední roky nelíbil někdo, aby to s bratrem rozebíral.