Sink or swim

46.

Alessandro nejprve zaznamenal ty dvě policejní auta. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by v nemocnici byla kvůli Leovi. Až pak se dozvěděl, co se vlastně stalo.

Nejprve slyšel o rvačce. Pak zaslechl pan Koch. A pak mu sestra na recepci, když končil, oznámila, že jeho stážistu odvezla policie.

První přišlo naprosté nepochopení. Pak myšlenka, že Bern Leovi ublížil. Hned mu ale došlo, že by to tím pádem bylo naopak - odvezli by Berna a Leo by zůstal v nemocnici. Takže to znamenalo jediné, to Leo začal rvačku.

Bylo to naprosto k nepochopení. Jeho Leo a rvačka v jednom slově?

"Kde je momentálně Koch?" zeptal se sestry.

"Pokud se nemýlím, ambulance dvě, příjem."

A tak šel první tam.

Když do ambulance bez zaklepání vešel, sestra Bernovi právě čistila ránu na obočí. Bern se při pohledu na Alessandra usmál. "Das ist euer Ende," řekl německy, nejspíš aby sestra nerozuměla. Alessandro rozuměl, přece jen v Německu nějaký ten čas strávil a jazyk se učil. Tohle je váš konec.

Byl spokojený. Byl spokojený, že ho Leo napadl, protože z toho nebude mít problém nejen on, dost možná i Alessandro, jelikož byl Leo jeho stážista na den. Jelikož se to bude řešit s nemocnicí, protože to Bern nenechá jen tak. Byl napaden v práci, v prostorách nemocnice. Vyždímá z toho, co jen bude moct.

Pocítil naprostou nechuť k tomu člověku před ním. Nejraději by na něj plivnul.

Ale nemohl se snížit na jeho úroveň. A tak se jen otočil a chystal se odejít, když Bern ještě promluvil. "Řekl jsem mu to. Hodně štěstí s vysvětlováním."

Zatnul pěst a pak ambulanci opustil. Nemám to zapotřebí, opakoval si. Teď měl na starosti důležitější věci. Prohlédl si, co Bernovi Leo udělal (docela dost), teď byl čas ho z toho vysekat. Nechtěl slyšet Bernovu stranu příběhu, protože to byl zkrátka lhář, záleželo mu jen na Leovu vyprávění, protože věděl, že bude upřímný. Vždycky byl.

Narozdíl od něj samotného. Tohle celé byla jeho chyba.

Vlastně netušil, kde teď Leo byl, ani kde byla nějaká policejní stanice. V mapách tedy našel tu nejbližší a vydal se tam. A k jeho štěstí byla ta správná.

"Leonard Riley?" zeptal se prvního policisty, kterého uviděl za stolem. Ten nakoukl do nějakých papírů, pak se na něj podíval.

"Občanku," řekl španělsky.

Alessandro vytáhl svou italskou občanku a podal mu ji. Policista si povzdechl nad dalším cizincem. "Jaký vztah máte k zadrženému?" zeptal se. Jejich občanky samozřejmě ničemu nenapovídaly - jedna italská, druhá americká, jména naprosto rozdílná, věk možná trochu zmatečný.

"Přítel," řekl jednoduše. Vysloužil si další divný pohled. Měl nutkání viditelně protočit očima.

Policista mu vrátil občanku. "Počkejte. Právě je vyslýchán."

Lehce přikývl a posadil se ke zdi na jednu z židlí. Byl nervózní. Nemluvil s Leem od toho, co byl Bern v pokoji Valerie, netušil, jak se cítí a ještě k tomu se stalo tohle všechno. 

Neseděl tam ale dlouho. "Je venku," zvolal na něj policista a ukázal do chodby. "Tudy, na konci chodby doleva. Měl by tam někde být."

Alessandro tiše poděkoval a vydal se rychlým krokem chodbou. A nejspíš nebol připravený na to, co uvidí. 

Protože Leo byl za mřížemi, jako by snad byl nějaký kriminálník, s dvěma dalšími muži, kteří se zdáli být tak opilí, že sotva seděli. A nejhorší bylo, že se držel s kapesníkem za nos, snad mu krev ještě tekla. A nikdo mu nepomohl.