Sink or swim

24.

Na druhý den se potkali v práci. A Leo hned tu sekundu, co ho uviděl u recepce v doktorském, pochopil, jak bude těžké předstírat, že mezi nimi není nic než profesní vztah.

"Ahoj," pozdravil ho Leo a předal sestře seznam složek od Hawkinse, které potřeboval pro ranní kontroly.

"Dobré ráno," odpověděl Alessandro, aniž by zvedl pohled od něčeho, co psal. Udělal dramatickou tečku propiskou, podal papíry druhé sestře, pak se na Lea usmál jeho doktorským úsměvem a šel si po svém.

O deset minut později se líbali ve skladu lůžkovin. "Vlastně," začal Leo mezi polibky,"chtěl jsem se zeptat. Jestli. Můžu na. Nějakou tvou operaci."

Alessandro se odtáhl. "Už využíváš toho, že mám pro tebe slabost? To bylo rychlý."

Leo protočil očima. "Vyhráli jsme s Katie to cvičení, nezapomínej. A ty máš nejzajímavější operace."

"Mám tam jeden slepák," zamyslel se Alessandro. "A jednu kýlu myslím."

Leo mlasknul a povzdechl si. "Nic lepšího tam nemáš?"

"A možná jednu koarktaci aorty."

"Panebože, bingo."

Takže na té operaci taky o pár hodin později skončil. Leo miloval, jak spolu mohli lékařství probírat a taky že to dělali často. Byli prací nemocní? Možná ano, ale když už si začal s jedním z nejlepších doktorů, se kterými se setkal, musel toho pořádně využít.

Leo ten den končil dřív. Jeho směny byly v drtivé většině osmihodinové, zatímco Alessandro měl délky naprosto různé. Ten den měl směnu desetihodinovou, a tak se Leo vydal domů sám. Cestou se stavil na malý nákup a taky koupil víno - schválně vzal italské, i když neměl vůbec jistotu, že italské doopravdy bylo. Etiketa nebyla zrovna přesvědčivá, každopádně možná to udělal i naschvál. Zajímalo ho, jestli v Alessandrovi probudí toho dřímajícího Itala a jejich vztek, co se italské kuchyně týče.

Alessandro už věděl, kde bydlel, samozřejmě se to dozvěděl ten den, co ho políbil a utekl. A tak se u něj o pár hodin později objevil. Měli na sebe jen dva týdny? Tak se je rozhodli využít úplně naplno.

"Koupil jsem víno," prohlásil pyšně a podal mu ho. Alessandro si ho vzal s tázavým pohledem, protože nechápal, proč mu ho tak podává. Pročetl si etiketu. A pak prohlásil: "Okay."

Leo svěsil ramena a vytrhl mu flašku z ruky. "Ty nejsi vůbec správný Ital."

"Jsem Ital doktor, ne vinař!" namítl.

Leo si odfrkl a dal se do otevírání lahve.

"Ale je pravda, že na těstoviny trochu citlivý jsem," zamumlal Alessandro po chvíli.

"Dobře, zítra kupuju špagety a lámu je napůl."

Alessandro se zamračil. "Proč? Mě chceš naštvat?"

"Chci poznat tvou pravou italskou stránku," odpověděl nevinně. "A možná je začnu házet i o zeď, abych zjistil, jestli jsou uvařený."

"To máš z internetu, že? Tvá generace by měla přestat být tak závislá," odfrkl si.

"Oh, takže tuhle konverzaci chceš začít? Generační rozdíly?"

Bylo vlastně až zajímavé, jak skvěle si rozuměli. Lea by nikdy nenapadlo, že se bude cítit tak příjemně v konverzaci s o šest let starším člověkem. Říct mu to někdo, než se poznali, měl by je za blázna. Vždyť on měl problém si kolikrát rozumět s lidmi jeho věku.