Sink or swim

44.

Alessandro

Alessandro vzal Lea za Valerií dvacátého čtvrtého prosince. Byli doktoři, Vánoce pro ně nebyly to samé co pro ostatní a i kolem Vánoc museli pracovat. Takže to byl jeden důvod.

Druhý důvod byl, že to byla sobota. Bern měl narozdíl od Alessandra pravidelnou pracovní dobu, pondělí až pátek, od devíti do pěti. Sobota a ještě dvacátého čtvrtého prosince? Teoreticky si pojistil, že tam nebude.

Nejprve šli s Leem podepsat nějaké papíry na recepci, jako o mlčenlivosti. Pak dostal visačku hosta a převlečení, Alessandro ho vzal do jeho šaten a tam se oba převlekli. Celou cestu mu říkal informace, které bylo dobré o případu vědět, ale dříve mu je říct nemohl.

"Mám i pár jiných povinností, ale ty s ní můžeš zůstat jak dlouho chceš," řekl mu. "Myslím, že se jí bude hodit rozptýlení."

"Uvidím, jak dlouho mě u sebe nechá," odpověděl Leo pobaveně. "Každopádně tě počkám, až skončíš směnu ve vestibulu. Pak můžeme jít."

Pak mohli jít na večeři. Alessandro jim udělal rezervaci v jedné docela vyhlášené restauraci, kde už sám byl a tak měl jídlo ozkoušené. Leo musel přece jen okusit klasickou španělskou kuchyni, když už tady byl. Nemohl se večera dočkat.

Ale teď měli práci. Valerie a její maminka je čekala.

Nějak si představoval, jak to s Leem a Valerií mohlo vypadat a nemýlil se. Leo to s dětmi zkrátka uměl, možná i proto, jak vedl kroužky keramiky od jeho patnácti let. A Valerie? Ta ho milovala. To se jí Alessaandro nedivil.

Zatímco se Leo seznamoval, Alessandro zkontroloval, že jsou všechny její přístroje a hladiny v normě. Pak opatrně vyzval Lea, jestli by mohli jít před pokoj, kde mu to řekl. "Teď si s ní můžeš třeba celý den hrát," pousmál se.

"Kam jdeš ty?"

"Čeká mě operace. Kdyby cokoliv, jdi na recepci, oni mě zavolají. Nebudu mít u sebe telefon."

Leo přikývl. "Okay. Jen v případě nouze."

"Samozřejmě, že jen v případě nouze."

Už si zkrátka rozuměli.

Leo vešel zpátky do pokoje a Alessandro se už chtěl vydat pryč, když si uvědomil ještě jednu věc. Chtěl Lea poprosit, jestli by Valerii i s maminkou nevzal alespoň na procházku po areálu. Nechodily tak často, jak by se mu líbilo, protože personál zkrátka neměl tolik času, aby se mohl hodinku procházet s pacienty. Sama maminka s Valerií jít ale nemohla.

Takže ještě se do pokoje vrátil a pošeptal to Leovi. A když se otočil opět k východu, ve dveřích stál Bern.

Naprosto v něm hrklo. Bern. Leo. Jedna místnost. Sakra.

Ještě Leovi neřekl o Bernovi, i když věděl, že se tomu nevyhne. Nechtěl ale nijak kazit těch pár dní, co spolu tady měli. A samozřejmě, Leo znal jeho jméno. Nevěděl ale, jak vypadá.

Bern se tak slizký usmál. "Jak se má naše VIP pacientka?" zeptal se, pohled na Valerii.

Alessandro se k němu přiblížil. "Co tady děláš?" sykl potichu.

"Je to moje nemocnice. Můžu tady být," šeptl zpátky. Alessandro by mu nejraději dupl na nohu.

Od toho, co ho políbil ve vestibulu jeho budovy, to bylo pro Alessandra ještě větší peklo jak normálně. Bern mu dělal z práce peklo, k ostatním se ale začal chovat mnohem lépe, jako by se snad chtěl ujistit, že budou stát za ním, kdyby Alessandro šel něco prásknout.