Liga Vzestupu // LK37

2.

,,Ty psychopate!!" zařvu na něj z celých mých plic.

Vytřeštím oči a hned se zvednu do sedu.

Co to sakra bylo?!
Nic si z té noci nepamatuju..
Je tohle nějaká vzpomínka nebo jen má bujná fantazie?

Nemůžu popadnou dech proto vyběhnu ke svému balkonů. Rychlostí blesku otevřu dveře a sesypu se na zem.

Čerství raní vzduch mě nakopne jako nějakej energiťák.

Snažím se popodnout dech.

Nádech, výdech, nádech, výdech.

To bude v klidu Veru. Byl to jen špatnej sen.

Opřu se o stěnu a zavřu oči. Nádech, výdech.

Ještě nějakou chvilku sedím na balkoně, pak se zvednu a rozhodnu se že si dám sprchu a všechno ze sebe důkladně smyju. Jsem celá zpocená a ulepkaná, sprcha mi bodne.

Svléknu se, všechno mé oblečení leží právě na zemi.

Vlezu do sprchy a pustím na sebe kapky teplé vody. Je příjemné být zase doma.

Teplé kapičky vody mi stékají všude po těle.

Nakonec si umyju i vlasy. Pomaličku vyjdu ze sprchy a podívám se na svůj odraz v zrcadlu. Nebo spíš na to co ze mě zbylo.

Mé tělo je celé vychrtlé, mám vidět žebra a všechny ostatní kosti. Tohle nejsem já sakra! Bouchnu pěstí do umyvadla.

,,Kurva!" sesunu se k zemi s potichými vzliky. Tohle nejsem já...

Přejedu si rukou po vystouplích žebrech. Nemůžu uvěřit tomu co se se mnou stalo. Jen kvůli jedný blbý noci!

Dívám se na mé předtím dokonalé tělo, ale teď? Kde mam prsa? Kde mám svůj předtím vyrýsovaný zadek? Kde mám mé předtím velké stehna? Kde je ta Verča, která si dokázala jen a jen užívat? Teď tu je jen něco co se ani trošku nepodobá staré Veronice..

Utřu si slzy, které mi neposlušně stékají po tváři a vstanu ze země. Trošičku se mi třesou nohy. Ale nemůžu se do nekonečna jen litovat. Můžu si za to všechno sama. Nejspíš..

Vydám se do pokoje se převléknout. Pořád mi obličej zdobí zbloudilé slzy.

Dojdu ke skříni a popadnu první věc co mám pod rukou. Natáhnu si na sebe kalhotky a podprsenku, ikdyž ta je mi teď vcelku k ničemu. Nandám si šedý tepláky, černý dlouhý tričko a mikinu. Nechci aby někdo viděl co ze mě zbylo...

Tohle je neuvěřitelný ještě před půl rokem jsem byla troufám si říct jedna z nejhezčích holek, ale teď? Na mojí tváři jsou obří podlitý kruhy pod očima. Tvář mám tak vyhublou že se nepoznavám.

,,Píp" ozve se z postele. Zavřu skříň a naposledy pohlédnu do zrcadla, je mi ze sebe zle..

Skočím na postel a vyhrabu z pod peřin svůj mobil. Konečně se mi načetl.

,,Koťátko moje, doufám že jsi v pořádku, chybíš mi.." hned mi vyskočí na obrazovce. Ehm? Co to je?! Kdo to je?!

Rozkliknu zprávu a najednou mám po celým těle husina. Píše mi neznámý číslo, kdo to je?

,,Omlouvám se ale asi máte špatný číslo." odepíšu hned. Nemám tušení kdo to je, ale "koťátko" je mi hrozně povědomé, ale odkud?

Praštím se do čela když mi přijde další zpráva. Veroniko vůbec si mu neměla odepisovat.

,,Koťatko si na mě nevzpomíná? Tak krásně jsme si spolu užili. Tak se budu koťatku muset zase připomenout. Nemusíš se bát zachvíli budeme zase spolu a to už napořád" s vykulenýma očima koukám na zprávu, která mi teď přišla. Co to-

,,Véru! Ty už jsi vzhůru? Superrr! Tvůj taťka už jel na Letnou se připravit s klukama na dnešní derby! Máme půl hodiny na přípravu, pak musíme vyjet, aby jsme to stihli" vlítne mi do pokoje Majda s úsměvem na tváři. Vypnu mobil a schovám ho někam pod peřinu.

,,Tak póóójď musím tě upravit" tahá mě z postele.

,,Majdo, je to jen nějakej blbej zápas, nemusíme se fintit. Kolik vůbec je?" zamračim se na ní.

,,Je půl jedný, spala si jak šípková Růženka! Tak pojďď Verů! Bude tam Víťásek! Víš jakej mám na něj zálusk" pustí mě a namotá si pramen vlasů na prst. Musím nad ní jen zakroutit hlavou. Je Víťasem úplně posedlá!

Zvednu se z postele. ,,Nezačíná náhodou ten zápas až ve čtyři?" zeptám se jí a přejdu ke skříni, která přetéká oblečením.

,,Musíš kluky nafotit ještě při rozcvičce a jak se připravují, přece! A já bych ráda ještě prohodila pár slov s Víťasem." začervená se. Usměju se sama pro sebe. Je fakt trhlá.

,,Nemá náhodou holku?" povitáhnu na ní obočí. Na tváři se jí rozzáří obří úsměv.

,,Už měsíc nemá! Takže teď mám šanci! Že mi pujčíš nějaký sexy oblečení?" udělá na mě psí oči.

,,Jdeme sakra na zápas Majdo! Ne do nějakého klubu!" protočím očima.

,,No a co? I tak můžeme vypadat dobře ne? Co tyhle?" ukáže mi šaty, který mi ukradla že skříně.

,,Prosím? Víš jak chodí lidi na fotbal?"

Uchchtne se. ,,Jen si z tebe dělám srandu" protočí očima. ,,Můžu si je půjčit? Dělají krásnej zadek" ukáže na šedý legíny. Jen kývnu. Majda se zasměje a už cupitá do koupelny si je vyzkoušet.

To bude ještě něco. Padnu do postele a vší silou zařvu do polštáře.

,,Píp"

Odkryju se a hledám svůj mobil. Očekávála jsem ze mi píše zase ten neznamej, ale tentokrát to byl táta.

,,Nezapomeň se pořádně obléknou je tu pěkná zima, zlatíčko. Moc se na tebe těším" jen se usměju nad tím že má o mě strach a zas zahodím někam mobil.