Liga Vzestupu // LK37

II.☆

,,73, 74, 75, ještě pojeď Verů, dáme 80!" povzbuzoval mě taťka.

Už dobrý dvě hodiny se snažím překonat svůj rekord v nožičkách.

,,Šup, šup, 77, 78, 79.. Jóó 80!" vykřikne taťka. Já odkopnu míč někam do pryč a plácnu sebou na zem. Snažím se popodnout dech, ikdyž se mi to moc nedaří. Může se to zdát jako neobtížná záležitost, ale to se opravdu mýlíte.

Vždy když mi míč upadl tak jsem musela běžet jedno kolečko kolem celého stadionu. Proboha tohle je týrání!

,,Skvělá práce Verčo. Pořádně se napij a půjdem na penalty" hodí po mně pití a já si jen povzdechnu. Táta mě tu každej den drtí. Chce ze mě tu nejlepší fotbalistku. Mě to teda až tak moc nebere, ale chci aby měl ze mě radost. A fotbal mi celkem jde, takže nevidím důvod proč v něm nepokračovat.

,,Tak šup neválej se a jdeme zase makat!" křikne na mě. Já se jen zvednu a nic neřeknu.

,,Musíme to na zítra pořádně protrénovat. Chceme přece tytul ne?" povitáhne na mě obočí. Podívám se do země. Zítra hrajeme s Bohemkou dost důležitý zápas.

,,Jistě že chceme. A já pro to udělám cokoli" vzhlédnu k němu. ,,Naprosto cokoli" všechno to říkám s naprostou odhodlaností. Nevím kde se to ve mně bere, ale asi prostě jen chci aby na mě byl táta hrdej.

,,Tak se mi to líbí kapitánko!" usměje se a poplácá mě po zádech.

,,A teď pojď na ty penalty" řekne ke mě a hodí mi míč. On sám se vydá k brance, kde ze země zvedne rukavice a navlékne si je.

♧♧♧

Už tu trénujeme snad přes 7hodin a já jsem už úplně vyřízená.

,,Co si to zase sedáš?! Takhle zítřejší zapas projedeme!" prskne na mě.

,,Promiň tati, já už nemůžu" řeknu skoro neslyšně. Už nemám ani pití, tak se jen snažím uklidnit svůj dech.

,,Nechceš snad abych začal pochyboval o tom jestli jsem náhodou nevybral špatnou kapitánku?" zamračí se na mě. Neberu mu to za zlé, žije pro fotbal a chce pro mě jen to nejlepší, chce aby moje kariéra rostla.

Chce pokračovat ale přeruší ho mamka, která se k nám belhá o berlích.

,,Eriku nebuď na ní tak přísný dělá co může" řekne tak slabě, že mám pocit jako by jí dalo veškerou sílu aby to vyslovila.

Táta se k ní hned rozběhne a zachytí mamku aby náhodou neupadla. ,,Lásko co tady děláš? Já myslel že ti Magdaléna dělá masáž" vyhrkne na ni a jemně ji políbí. Moji rodiče už jsou spolu něco přes 30let a pořád mezi nimi plane neuvěřitelná láska, kterou nic nezničí..

,,Majda mě už domasírovala a teď čeká na Verunku, tak kdyby si-" táta jí okamžitě přeruší.

,,Veroniko běž za Magdalenou a pak se sem vrať budeme pokračovat" prskne na mě táta a hned se zase otočí na mamku s jiskřičkama v očích.

Jen přikývnu a dám se na odchod. Ale mamka mě zastaví.

,,Verunko už jsem nechoď. Zavolej si, kdyžtak taxíka my musíme s tatínkem ještě něco probrat" dobelhá se ke mě s tátovou pomocí a pohladí mě po mých špinavěblond vlasech, který jsou úplně durch od potu. Usměju se na ni a lehce přikyvnu. A rychle běžím za naši masérkou, fyzioterapeutkou a mou nejlepší kamarádkou v jednom, aby si to náhodou ještě nerozmysleli.

♧♧♧

,,Haló? Majdí? Je tu někdo?" zavolám do úplně prázdný místnosti. Uprostřed stojí takový to klasický masážní lehátko. Všude okolo tu jsou nějaký olejíčky a různý masážní blbosti.

Rozhlížím se všude možně, ale nikdo nikde. Je tu celkem už tma, takže ta mi to dost komplikuje.

Najednou se mi obmotaji dvě silné paže kolem pasu. Vyjeknu trošku a trhnu sebou.

,,Zlato to jsem já, neboj se" zašeptá mi do ucha a mně je hned jasný kdo to je. Pomaličku se otočím obych mu stala tváři v tvář.

,,Martine! Ani nevíš jak si mě vylekal" bouchnu mu do jeho pevný hruti, ale s ním to ani nehne, jen se zasměje a přitáhne si mě do polibku. Mám štěstí že jsem se skočila ještě osprchovat jinak by tohle byl fakt trapas, kdyby mě tu našel celou zpocenou.

Odtahnu se od něj a zadívám se mu do očí. ,,Co tu děláš?" zeptám se ho a obmotam si svoje ruce kolem jeho krku. Je o dost vyšší, takže si ho stáhnu trošku dolů.

,,To mě tu snad nechceš?" udělá ublížený obličej. ,,To mě teda urazilo" začne falešné potahovat. Odtáhnu se od něj.

,,Jseš fakt příšernej herec, víš to?" sťouchnou do něj.

Chytí se za srdce. ,,A já se tak snažil" pořád se tváři "smutně".

Přitáhnu si ho zas k sobě. ,,Ty jses pako" vtáhnu ho do polibku.

,,Pako? A já ti koupil i kytku" zamumlá do rtů. Navzájem se od sebe odlepíme. Podívám se na něj s povitaženým obočím. Kytky? To mu není moc podobný...

,,Co tak koukáš nemůžu svojí úžasný přítelkyni jen tak koupit kytičky?" uchechtne se a projde kolem mě do další místnosti a vrátí se s pugetem růžovo-bílých lilií. Mé oblíbene..

,,Tvoje nejoblíbenější" usměje se na mě. ,,Chtěl jsem tě už konečně vidět. Ta tour mi přišla nekonečna bez tebe. Zajdeme si někam dneska?" natlačí mě k lehátku, když do něj narazím uchechtne se a dá mi ruce na boky. Marťas je hudebník, takže má spoustu akcí, když nelítá po vystoupeních, tak je ve studiu a nahrává nový písničky.

Mám na sobě jen sportovní podprsenku a tepláky sedící hodně nízko pod pupíkem.

,,Hrozně mě to mrzí ale zítra mám důležitej zápas. Musím se pořádně vyspat" přejedu mu rukou po tetováních na pažích.

Sevře mé boky silně, ale né příliš, aby mě to bolelo. Nakloní se ke mně, těsně k mému obličeji. ,,Tak pojď ke mně. Ráno tě sem hodím. Prosím lásko" škemrá a u toho sevře pevněji mé boky až se leknu.

,,Já nevím jestli je to dobrej nápad.."

,,Lásko, neboj se. Zbavím tě nervů" sápe se mi po krknu. Zakloním hlavu aby měl lepší přístup.

,,No dobře, ale pojďme rychle než někdo přijde" řeknu a už ho táhnu pryč.