Liga Vzestupu // LK37

9.

Ladislav

,,No konečně jsme tu všichni" řekl trenér a práskl u toho rukama. No možná jdu trošku později.

,,Sorry hoši.." omluvím se všem a jdu si sednout vedle Karabce. Protáhnu se kolem všech kluků až dozadu, s některýma se jen pozdravím a s některýma si plácnu.

,,Čus brácho" poplácam Adama po rameni a sednu si vedle něj. Máme zrovna poradu ohledně našeho mistráku ve Španělsku.

,,Čauky Láďo, kde ses coural?" zeptá se mě. Určitě nemám v plánu mu vyprávět jak jsem strávil víc jak dvě hodiny vybíráním knih s dcerou Erika. Už by mě s tím nikdy nepřestal prudit.

,,Jel jsem si ještě pro jídlo a na dálnici byla zácpa. No znáš to, Praha" snažil jsem se z toho vykecat. Nerad lžu, ale tohle je pro moje dobro... a nebo su prostě sráč.

Jen přikývne a věnuje se tomu co se právě řeší.

,,Takže přesně za 5 tejdnů letíme. Jestli si někdo něco udělá tak si mě nepřejte. Potřebuju vás všechny. Živí a zdravý! Je vám to všem jasný?" ptá se Erik. Tyvole ještě včera to byl půl rok a teď pojedeme za necelý dva měsíce... to bude trippos!

,,Potřeboval bych teda ještě vědět jaký kdo chce teplákovky. Musíme udělat přece dobrej dojem" začne něco dělat na notebooku. ,,Takže jaký?" rozzáří se na stěně obraz kterej promítá projektor na stropu.

Kluci se začnou dohadovat a tom jaký jsou hezčí. Musím říct že mě je to celkem buřt. Teplákovka jako teplákovka. Teď mě spíš žere to co říkal Erik v nemocnici... čím si mohla Veronika tak projít? Je to přece nafinťená princeznička. Čím ona by si mohla tak projít?

,,Tak to necháme na kapitánovi, ne?" ozve se Adam vedle mě. Podívám se na něj a propálím ho pohledem. Tyvole já ho asi zabiju. Mně je tohle úplně jedno. Jen už chcu domů spát a taky vědet odpověď na to co mě užírá. Proboha! Co su že myslím na nějakou holku než abych řešil fotbal!

Stoupnu si a poprvý si fakt prohlédnu návrhny mikin a tepláků. Obě teplákovky jsou vlastně úplně stejný jen jsou jinak barevný. Jedna je tmavě modrá a druhá tmavě červená. Ani jedna není nic moc.

,,Um.. co kdyby jsme udělali černou?" navrhnu. Ostatní kluci začnou souhlasit. Su prostě nejlepší. Vše dokážu vyřešit s klidem.

,,Skvělej nápad Láďo! Tak to by jsme měli zapít, no ne?" vyskočí Karabec do stoje. Já se z něho poseru. Fakt nemám náladu se jít ožrat. Ráno jsem někomu zlomil nohu nepřijde mi úplně vhodný jít slavit, ale všichni kluci s Adamem souhlasí.

,,Tak to se zase uklidněte! Zítra hrajeme proti Viktorce, takže maximálně tak půjdete spát a zítra se tu sejdeme v 11. Rozuměli jste mi?" zvýší Erik hlas aby všechny uklidnil. Su mu vděčnej, protože su dnes už úplně mrtvej. ,,Tak padejte všichni už domů!" vyhání nás trenér. Nedivím se mu sám toho musí mít dost. Doma mu leží dcera s nehezky zlomenou nohou a on tu snáma musí řešit nějaký posraný teplákovky.

Už se chystám taky vyjít ven z místností ale Erik mě zastaví. ,,Dovezl si ji v pořádku?" zeptá se mě ustaraně.
Položím mu ruku na rameno.

,,Eriku nemusíš se ničeho bát. Veronika leží v pořádku doma" ujišťuji ho. Nejsu si jistej jestli jsem ten pravej. No já su ten, kterej ji zlámal nohu.

Erik si oddechne. ,,Ještě jednou jsem ti chtěl poděkovat Láďo, né že si skvělej kapitán, ale si i skvělej parťák. Díky ti.. no nebudu tě už zdržovat, běž se vyspat ať si na zítra ready"poplácáme se po zádech a já jdu na parkoviště. Chtěl jsem se ho ještě zeptat na to co mi říkal v nemocnici, ale není spravnej čas...