Liga Vzestupu // LK37

7.

Ladislav

Sedím v čekárně. Je tu nacpáno k prasknutí.

Čekám už snad hodinu a půl. Tohle je nekonečný.

Uslyším vedle sebe tichý vzlyknutí. Podívám se na svýho trenéra, kterému každou chvilu dojde trpělivost a vtrhne do ordinace.
Nikdy jsem ho takhle neviděl, tak bez naděje. Musí ji fakt extrémně milova.

,,Eriku to bude cajk. Neboj se" poplácam ho po rameni. Utěšování lidí mi nikdy moc nešlo..

,,Ty to nechápeš Ladislave! Ona si toho prožila tolik o čem by se ti ani nikdy nezdálo! Ona... ona po tý noci se chtěla několikrát už zabít.. jednou se jí to málem povedlo! Já nemůžu o ní přijít, chápeš? Nemám nikoho jiného..." složí si hlavu do dlaní a tiše začne brečet. Vždyť má jen zlomenou nohu, ne? Co tak vyvádí?

Po té noci? Několikrát se chtěla zabít? Co se stalo? Čim si všechno musela projít? Má zvědavost mě užírala. Neřeším moc často něčí problémy, ale tahle holka je něčím zvláštní. No nejsu moc empatickej, já vím.

Chtěl jsem se už na něco zeptat, ale naštěstí mě přerušila sestřička, která vyšla že dveří. Šla k nám. Drknul jsem Erika aby se podíval. Zvedl hlavu a hned si stoupl a šel ji naproti, já ho následoval.

,,Vy jste od slečny Rajmanové, že ano?" vydala ze sebe potichu mladá sestřička. Měla černý vlasy stažené do copu, výstřih měla až moc velkej na to že je sestra. No není moc můj tip.

,,Ano to jsme, jsem její otec. Co jí je? Kde je? Je v pořádku?" začne že sebe sypat Veroniky táta.

,,Pane Rajmane nemusíte se vůbec bát... Veronika měla kotník nehezky zlomený, takže jsme ji hned převezli na sál, kde jsme ji kost srovnali a dali do sádry. Momentálně leží na oddělení ještě uspaná, ale za chvilku by se měla probudit a pak si ji můžete vzít domu" řekla nám sestřička. Pane bože takovej balvan mi spadl ze srdce.

,,Díky bohu že je v pořádku" zašeptá Erik a trošku si oddechne.

,,Veronika má opravdu křehké kosti, takže může trvat týdny než se jí kotník uzdraví. Samozřejmě určitě nějakej klidovej režim teď bude potřeba" ještě dodá. Kdo by to řekl že má mít klidovej režim, když má v píči kotník.

,,Jasně, to je jasný že bude v klidu" ujišťuje trenér sestřičku. Ta jen kývne na souhlas.

,,Pojďte zavedu vás za ní" řekne a my ji hned následujeme.

♧♧♧

Procházíme různými chodbami. Mám tady z toho husinu. Nenávidím nemocnice.

Ukáže na dveře před náma. ,,Tady se nachází. Zachvilku by za vámi měl přijít pan doktor a řekne co bude dál" usměje se na nás a odejde zas zpátky.

Erik se hned vrhne do pokoje a já za ním. Ani nevím proč tu jsem. Asi mám jen blbý svědomí že kvůli mně se tohle stalo.

Veronika už je vzhuru a mírně zmatená.

,,Proboha Verunko, měl jsem takovej strach" hned se k ní rozeběhne a obejme ji.

,,Co si to vyváděla?" odtáhne se od ní a podívá se jí do očí.

,,To já.."

,,Co ty?!" zeptal se mě nepříjemně Erik a otočí se na mě. Je překvapený z toho že bych v tom mohl mít ruce.

,,To já za to můžu.." jestli mě teď vykopnou jen kvůli mé blbosti, tak se nejspíš rozbrečím, ale já to nějak obkecám, já su přece Krejčí!

,,Chce říct že mě zrovna nekontroloval a já dělala blbosti a nějak klouzala tráva, tak jsem se trošku rozplácla" zachichotá se. Proč mě zachraňuje. ,,Ladislav mě zachránil"

Trenér si oddechne. ,,Láďo děkuju ti" dá mi Erik ruku na rameno. Ale tohle není vůbec pravda. Chtěl jsem něco říct ale když jsem se podíval na Veroniku ležící v posteli s kapačkou v ruce tak mě to zas přešlo.

,,Dobrý den! Omlouvám se za zpoždění ale přišíval jsem jednomu klukovi ucho. No chápete to? Pěti léty děcko si uřízlo ucho. No není to zvrhlé?" objeví se plešatej doktor ve dveřích. Podívám se na Erika a on na mě. Pak zase naše zraky vrátíme k onomu podivnýmu doktorovi.

,,Šilhavej, Těší mě" podá ruku Erikovi. Ten ji s nejistotou přijme.

,,Rajman" řekne.

,,Proboha nejste vy náhodou Ladislav Krejčí??? Ani nevíte jakej jsem váš fanda!" zapiští. Povitáhnu obočí. Je normální? Tohle se teď fakt nehodí.

,,To mi chlapi neuvěří!" stále na mě kouká jak na Ježíše. Já nejsu žádný bůh, su jen fotbalista.

Erik si odkašle. ,,Jó! Pojďte podepsat jen nějaký papíry a pak můžete odejít" Erik přikývne a vydá se za doktorem ven.

,,Vidíš mám fanoušky i v nemocnici. Su prostě hvězda" otočím se na Veroniku, která leží stále v posteli. Protočí očima, ale nic neřekne.

Ve dveřích se zas objeví sestřička, ale tentokrát jiná, která následně vytáhne kapačkou z Veroniky ruky. To je ale hnus. Su trošku cíťa noo.

Erik se najednou vtrhne do pokoje a zařve. ,,Ihned od tud mizíme, ten doktor je naprostej magor" oznámí nám až pak si všimne sestřičky.

,,Ehm, dobrý den" usměje se jakoby nic.