Liga Vzestupu // LK37

10.

Veronika

,,Aléé notáák, Verů pojď s náma" přemlouvá mě má nejlepší kamoška abych s nima šla do baru... Kluci dneska Viktorku úplně rozdrtili, tak to jdou zapít.

,,Majdo já nevím.. nemám moc dobrý vzpomínky na bar..." když si vzpomenu co se stalo minule. Nejsem si jistá jestli chci zas na půl roku skončit v blázinci.

,,Já na tebe dám pozor slibujůů navíc tam budou i ostatní kluciii" stále to nevzdává. Je pravda že se přece do nekonečna nemůžu držet pryč od oslav a pitího.

,,No fajn" nakonec svolím, ale i tak z toho nemám moc dobrej pocit. Co když tam zas bude? Co když se stane to co minule?

V očích se jí najednou objeví jiskřičky radosti. ,,Jupíí, jseš nejlepší Veve" začne Majda skákat radostí. Vím jak moc miluje kalby, ale něco ve mně mi říká abych se na to vykašlala.

Tohohle budu ještě litovat.

♧♧♧

,,Páni Majdo, jak já tě mijulu" motá se mi jazyk. Už nějakej ten drink v sobě mám. Ani už nevím kolik jich bylo. Heh, ale cítím se skvěle. Nemusím na nic myslet. Vůbec na nic.

,,Takhle se mi líbíš, kočko!" obejme mě má nejlepší kamarádka kolem ramen a objedná další panáky.

Kopnu do sebe další tři panáky vodky. Celej svět už je takovej barevnější a veselejší. Ale najednou se mi udělá hrozně zle. Možná že bych na ty antidepresiva pít neměla...

,,Majdí já si skočím jen na chvilku se vydýchat, jo? Hned jsem zpátky" Majda jen kývne. Já si vezmu berle a odpajdám na čerstvej vzduch.

Vyjdu ven před bar. Je tu pár lidí, kteří pokuřují, ale pořád je tu lepší vzduch než ve vnitř. Celá se motám, vždy mi po pití dělá rovnováha problém, ale teď když mám ještě zlomenou nohu.

Sednu si na schod a zahodím berle vedle sebe. ,,Kurva to je sračka" zakleju. ,,Jak mám s tímhle normálně žít" prsknu a opřu se dlaněmi o zem.

Je krásná noc. Na nebi září milióny hvězd. Třeba mě pozoruje maminka..

,,Je to kouzelný že?" ozve se za mnou mně už známý hlas. Proboha co ten zas chce.

,,Co chceš Ládíku" zeptám se ho opile a stále s úžasem hledím na nebe. Ladislav si sedne vedle mě na schod a taktéž pozoruje oblohu.

,,Jseš zlitá jak doga princezno" zakroutí hlavou a u toho se uchchtne. ,,Kolik si toho měla?"

,,Hele víš, že já ani vínem, u sedmýho jsem to vzlada" jazyk se mi plete jak ještě nikdy. Dneska jsem to asi trošku přepískla.

,,Co noha?"

Podívám se na na svojí nohu. Ajo vlastně. Jsem málem zapomněla že jí mám v sádře. Hehe. Jsem úplně na mol.

Chci mu něco odpovědět, ale zaplaví mě pocit na zvracení. Otočím se k Laďovi zády a vypustím to. Do háje.

,,Proboha Veroniko" chytne mi mé dlouhé vlasy abych si je nepozvracela. Proboha mně je hrozně. Chraň mě pánbůh.

,,Dobrý?" podívám se na Láďu. Co to je za debilní otázku?

,,Vypadám na to?" rejpnu si do něj. Začnu se zvedat, musím pryč. Zachvilku se zas pozvracím. Ale má rovnováha a zlomená noha mi to neusnadňuje. Ladislav hned vyskočí na nohy a podepře mě.

,,Vezmu tě ke mně. Kdyby tě takhle viděl Erik, tak... ani o tom nechcu přemejšlet" popadne berle a mě vezme do náručí. ,,Tak jdem"

,,Ladislave pusť měěě, budu zvracet!!"