Liga Vzestupu // LK37

3.

Zastavím se před stadiónem a pořádně se nadechnu.

Nebyla jsem tu od doby kdy mamka zemřela.. a to už nějaká ta doba bude.

Do hlavy se mi vrací všechny ty vzpomínky, který jsem tu zažila. Některý byly krásný, ale některý už tak moc ne.

Táta mě tu každej den drtil, naprosto každičkej a když jsme nebyli tu, tak v posilovně.

Chybí mi to? To je otázka. Něco z toho mi určitě chybí, ale jestli bych se zase vrátila do tý doby? To stoprocentně ne. Ale fotbal jako sám o sobě mi hrozně chybí.

,,Véro co tu tak civíš, jdeme dovnitř ne?" probere mě má nejlepší kamarádka z přemýšlení. Zamrkám a tím odeženu slzy, které se mi draly do očí.

Jenom kývnu a vydáme se dovnitř.

   ♧♧♧

,,Paní tady se to vůbec nezměnilo" rozhlédnu se po obřím stadiónu. Je to tu pořád stejný. Stejně úchvatný..

,,Akorát s tím že mě vykopli a nahradili za támhle tu krávu" zamračí se Majda. Kouknu směrem, kterým kouká. Stojí tam vysoká bloncka s jasně modrýma očima. No úplnej opak Majdy.

,,Chápeš že mě za ní vyměnili?" prskla. Majda tu kdysi pracovala jako fyzioterapeutka a masérka, ale pak ji vykopli a nahradili ji za jinou mladší holku. Řekla bych spíš za chodící plastiku.

,,Co je na ní lepšího?!" taktéž nemám tušení proč se rozhodli ji sem vzít. Možná to bude tím že chodí s jedním z fotbalistů, ale to mi přijde jako blbost. Majdu tady měl každej rád, nebyl důvod ji vyhazovat, nebo snad jo?

,,To nemám tušení" zakroutím hlavou.
,,Kluci už se rozcvičujou měli by jsme jít" drknu do Majdy, která vraždí bloncku pohledem a hodím hlavou ke sparťanům.

,,Nojo"

♧♧♧

,,Zlatíčko tak už jste tady" vrhne se k nám táta. Obejme mě a pohladí mě po vlasech. ,,Jseš krásná" šeptne mi se smíchem do ucha.

,,Ty seš hroznej lhář" zasměju se a drknu ho do hrudi. Mám na sobě obyčejný šedý tepláky a černou mikinu. Vybrala jsem si jediný co mi tak nějak ještě sedělo. Nechtěla jsem nic moc uplého aby nikdo neviděl jak teď vypadám..

,,To jsem neříkal tobě ale tomu foťáku" řekne pořád se smíchem a kývne k fotoaparátu, kterej držím v ruce. Ráno jsem ho vybalila a zprovoznila. Je opravdu úžasnej. Už jsem ho pořádně vyzkoušela na Majdě.

,,Tak to ti pěkně děkuju" protočím očima a sundám z foťáku obal.

Táta se zas zasměje s vrátí pozornost ke klukům. Všechny si je pořádně prohlídnu. Skoro všechny poznávám, ale musím uznat že se za tu dobu dost změnili.

Táta pořád něco sparťanům vysvětluje, ale já ho neposlouchám. Dám si foťák před obličej a zaostřím.

Fotím zrovna toho kdo mi padne pod ruku. Kluci se všichni soustředí na to co jim táta vysvětluje a jejich soustředící se obličeje stojí fakt za to.

Zacukají mi koutky a potichu se zasměju. Přejíždím objektivem z jednoho na druhého. Každého pečlivě vyfotím.

Přejedu na dalšího z kluků. Samotného kapitána týmu. Ten si ale všimne že ho fotím a tak se usměje, aby nevypadal tak příšerně, ale i tak mu to moc nepomůže pořád vypadá jak blb. Přejedu objektivem na někoho jiného, na Majdy oblíbeného Viťase

,,Tak děvčata, skvělá práce, můžete běžet ještě do kabiny, dneska jsme to sfoukli dřív" řekne táta hlasitě aby ho všichni slyšeli. Kluci přikývnou a s hlasitým ruchem odejdou směr šatna.

,,Neskočíme si pro něco k pití?" drkne do mě Majda a zeptá se mě. Úplně bych zapomněla že tu je.

,,Jasně můžeme. Chceš taky něco přinést tati?" houknu na tátu, kterej si něco zažraně čte v mobilu.

,,Asi ani ne, ale díky" řekne. ,,Řekněte Ivě ať to napíše na mě" dodá ještě.

,,Jojoo, děkujeme, tak pojď už" táhnu Majdu za ruku pryč.

♧♧♧

,,Ahóóój Ivo!" zařve Majda na, Ivu která je k nám otočená zády. Ta se vyleká, rychle se k nám otočí a chytne se za srdce. Iva je už starší dáma a jfr to i dost poznat, vlasy už má celé šedivé.

,,Magdaléno, ty! Chceš mi přivodit infarkt!" křikne na ní naštvaně.

,,To bych samozřejmě nerada, ale koukej koho vedu!" Majda uhne a tím pádem se Ivě naskytne pohled na mě.

,,Božínku můj. Verunko? Jseš to ty?" zeptá se mě nevěřícně Iva a obejde pult aby mě mohla pevně sevřít v objetí. Musím se tomu zasmát.

,,To vypadám až tak špatně?"

,,Jistě že ne! Jen bych tě tu nečekala" odtáhne se ode mě. ,,Božínku! Jsem tak ráda že jsi zpátky!!! Tak co jak ti je-"

,,Ivo my by jsme si něco rády daly" vděčně se usměju na Majdu, ví že mi tohle není moc příjemný.

,,Ale jistě, co to bude?" vrátila se za pult.

,,Dvě pepsiny, prosím. Jo a napiš to na Véve tátu" objedná Majda i za mě a opře se o pult. Moc dobře mě zná.

,,Jasně" vezme z chlaďáku dvě plechovky a podá nám je. ,, Verunko budeš se vracet k fotbalu?" zeptá se mě. ,,Bez tebe ten tým jde pořád níž a níž. Erikovi to dělá teď dost starosti" vysvětlí mi. Hraní mi chybí to ne že ne, ale ještě jsem úplně nepřemýšlela nad tím jestli se k němu vrátím...

,,Nevím.."

,,Maminka by měla určitě radost" opatrně se na mě usměje, ví že je tohle dost na hraně.

,,Ivano! Včera přijela, nech jí alespoň rozkoukat!" okřikne ji Majda. Ještě na sebe něco štěkají ale já už to nevnímám.

Maminka by z tebe měla určitě radost. Běží mi stále hlavou.

Tohle je nejspíš pravda.

,,Veve pojď jdeme. Ať stihneme zápas" drkne do mě Majda. A vydáme se společně pryč.