Prolog

307 11 2
                                    

„už k tobě nic necítím jasný?" řekl mi s ledovým klidem.

„já..já..co mám teď asi dělat?" zeptala jsem se ho zoufale.  

fakt si myslíš že ti pomůže? jsi tak naivní.

„nevím je mi to jedno, tady máš nějaký prachy. Nějaký peníze naspořený máš tak to zvládneš" odbyl mě a hodil po mě pětitisícovku.

„miluju tě a vždycky budu" řekla jsem a šla si do pokoje pro krabice s mými věcmi, které si dovolil mi sám sbalit. Naposledy jsem si prohlédla pokoj který už nejspíš nikdy nespatřím. Bydlíme spolu ale byt je jeho nemám na výběr musím jít..

„tak doufám že se beze mě budeš mít líp" už jsem brečela a křičela jsem po něm.

„sbohem baby" řekl bez emocí a bez jakéhokoliv zájmu za mnou zavřel dveře.

Můj "skvělý" přítel, no ex přítel mě právě vyhnal z mého domova. Stojím v dešti a přemýšlím co se mnou bude dál. Přemýšlím nad tebou, vrátíš se někdy?...

Teď stojím v dešti sám, pomalu umírám
Bez tý dávky plný tebe, kterou nemůžu mít
Tak snad se někdy vrátíš

Běh láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat