Řekni něco

55 5 5
                                    

Pohled Terez
Vzbudila jsem se ve své vyhřáté posteli. Protáhla jsem se a vzpomněla jsem si na včerejšek.

Ten email.. Obrátilo mi to život. nemůžu to přijmout..ale je to můj sen

Začaly mi probíhat myšlenky hlavou. Byla jsem z toho šťastná, musela jsem se převrátit na břicho a začít křičet do polštáře. Dobrá nálada mě ale přešla hned, jak jsem si vzpomněla na to, že se Jakub radši opíjel než aby byl se mnou.

Vzpomněla jsem si na ten email. Nevěřila jsem tomu a tak jsem si vzala notebook a otevřela gmail. Najela jsem na email a začala číst.

„Dobrý den
Jako návrhářku by jsme Vás jménem módní značky Dior chtěli pozvat na módní přehlídku 'New York Fashion Week' kde by jsme předvedli pár vašich kousků. Přehlídka se koná 14. prosince. Vaši odpověď by jsme potřebovali do konce tohoto pracovního týdne, konkrétně do 1. prosince. Pokud by jste měla zájem mohli by jsme se pomocí smlouvy domluvit na delší úvazek. Chtěli by jsme na přehlídku zařadit pár šatů, které nám poslal Váš nadřízený a dal nám na Vás kontakt. Letenky a pobyt by jsme zařídili a zaplatili.

Děkujeme za odpověď a na shledanou"         

(PS. berte to s rezervou jo?)

Jen jsem seděla a četla si to pořád dokola. Ono se to děje..
Jenže to není tak jednoduché. Nemůžu tu nechat -..

Koho? Toho co teď leží v posteli s jinou?

Kubu tu nemůžu nechat. Nikdo jiný mi tu nezbyl.

Miluju ho..
Milujeme se..

Musím mu to jít říct hned. Je to přece můj sen a takovou nabídku nemůžu jen tak odmítnout. Domluvíme se co a jak a třeba z toho vyjde nějaké řešení. Koneckonců musím jednat rychle, mám na to týden, což je dost krátká doba.

Usmála jsem se a převlékla se do černých legín a do merche Milion plus. Lehce jsem se namalovala a vyžehlila si vlasy. Na sebe jsem navlékla ještě bundu. Obula jsem si vysoké kozačky a vydala se s úsměvem z bytu.

Kdybych věděla.

Pohled Jakuba
Vzbudil jsem se a snažil jsem se vzpomenout na něco ze včerejší noci. Pootočil jsem mírně hlavu abych se koukl kolik je hodin a v tom jsem uviděl nějakou cizí holku. Někoho mi strašně připomínala ale nemohl jsem si vzpomenout koho. Poodkryl jsem peřinu a všiml jsi, že jsem nahý.

„ne to ne.. ne ne ne" začal jsem opakovat ale šeptal jsem, protože kdybych promluvil víc nahlas, vybouchla by mi hlava. Snažil jsem se sám přesvědčit že to není pravda a snažil se vymyslet rozumné vysvětlení pro tuto situaci.

Jen jsem nějak nemohl na nic přijít.

„kurva" sykl jsem a čím dál víc jsem si uvědomovala co jsem udělal.

Nemohl jsem, vždyť ji miluju..

Ta holka začala otevírat oči. Vystřelil jsem do sedu ale kvůli bolesti hlavy jsem si zase pomalu lehnul.

„dobré ráno.. včera to bylo-" začala na mě mluvit tím svým rádoby sladkým hlasem.

„nemluv" zastavil jsem ji.

„ale ale.. Bolí tě hlava?" začala mi strkat ruce na hruď.

„hej, přestaň!" mírně jsem ji okřikl a v tom jakoby mě někdo uhodil kladivem do hlavy. Odhodil jsem její ruce na stranu.

„kde máš ibalgin?" optala se už bez zájmu.

„v koupelně v té skříňce" zvedla se a donesla mi prášek s vodou. Nepoděkoval jsem a zapil prášek. Mezitím se oblékla a posadila se zpátky na postel.

Běh láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat