Liga Vzestupu // LK37

VI.☆

Probudím se v tmavý místnosti nikdo nikde. Vedle hlavy mi bzučí přístroj, kterej mi vede do ruky. Přesněji kapačka.

Zápěstí mám zavázané obvazem ale i tak mi přes něj prosakuje dost krve.

,,Doprdele" zakleju nahlas a zakřičím, jsem na sebe naštvaná. Měla jsem takovej jednoduchej úkol a stejně jsem ho nezvládla... stejně jsem se nedokázala zabít.

Chci se zvednout, ale brání mi v tom připoutané ruce i nohy k posteli. Začnu vzlykat. ,,Já přece nejsem žádnej psychopa, aby jste mě tu drželi!" zařvu směrem ke kameře nad dveřmi. Vím že nahrává a taky vím že mě tam někdo sleduje a směje se jak moc jsem mimo.

,,Ja nejsem blázen sakra!" zařvu z plných plic. Brečím a nedokážu to zastavit. ,,Prosím, puste mě" snažím se, ale je to zbytečný.

Kapačka mi za nějakou chvíli dokapá a ten přístroj začne hrozně řvát.

♧♧♧

Už je to snad půl hodiny co mi ta věc řve vedle hlavy. ,,Drž už hubu, dopíči"

Někdo vejde dovnitř. Díky bohu.

,,Mohli by jste to vypnout, jinak se doopravdy zblázním" muž s maskou na obličeji vypne ten stroj. Proč má masku? Je to snad nějakej blbej lupič?!

,,Můžete mě prosím odpoutat? Potřebuju hrozně na záchod, každou chvíli se počůrám" škemrám. Můj močový měchýř zachvilku praskne, a opravdu od toho nejsem daleko.

,,To bohužel nemůžu slečno" řekne mi hrozně povědomej hlas. Když má na hlavě punčochu tak ho fakt nepoznám.

,,Od někud tě znám, ale odkud" řeknu si spíš sama pro sebe. Kluk se na mě jen podívá a jde zas ke dveřím.

,,Řekni někomu že potřebuju fakt čůrat a ať mě pustí" jen kývne a odejde.

Zavřou se dveře a následně zamknou. To bylo divný, odkdy se nosí v léčebně kukly? No nevím.

♧♧♧

Už se chystám to vypustit do postele, když uslyším klíče jak odemykání pokoj. Vejde zas onen kluk.

,,Už mě pustíš?"

,,Pouze na záchod pak Vás musím zas připoutat.." řekne potichu, je mi jasný že se bojí mé reakce. ,,A taky Vám převážu to zápěstí" ukáže na mé zápěstí zavázané obvazem, je celý prosáklý krví.

,,Nojo už mě pusť jinak se pochčijůů" protáhnu schválně, aby věděl jak moc špatný to je. Ikdyž má masku tak poznám že se usmál. Hah, rozesmála jsem i lupiče! Myslím si že to se nikomu ještě nepovedlo.

Přejde k posteli a odkryje mě. Mám na sobě jen takovou tu nemocniční košili. Klek si k posteli, odemkne nejdřív mé ruce a pak se vrhne k nohám.

,,Proboha, já mám zas ruce" promasíruju si ruce a následně nohy, kde byli připoutaný. ,,Já vím že jsem je měla celou dobu, ale rozumíš mi ne?" vysvětlím klukovi, kterej mě pořád sleduje.

,,Jdeme?" zeptá se mě já radostně vyskočím z postele, což nebyl moc dobrej nápad. Zčerná mi před očima a já letím k zemi, ale kluk mě zachrání.

Chytne mě kolem pasu a pomáhá mi chodit. Svaly mám tak oslabený že bez něj bych nedala ani krok.

Dojdeme ke dveřím, který vedou do koupelny. Klučina otevře dveře, naskytne se mi pohled do koupelny jak ve vězení. Před oknama jsou mříže, sprcha tu ani není, je tady jenom umyvadlo a záchod.

Pomůže mi dojít až k záchodu. Čekám že se otočí ale on na mě furt čumí.

,,Nějaký soukromý?" povitáhnu obočí.
Snad nečeká že tu budu před nim čůrat.

,,Musím Vás mít pořád na očích, omlouvám se"

,,Nikam neuteču a ani se o nic nepokusím, přísahám, jen se otoč" povzdech si a otočí se. Konečně si sednu na záchod a vykonám svoji potřebu.

,,Je tu taky kamera?" zeptám se ho když se utírám. Jestli jsou i v koupelně kamery tak to bude dost zvrhlé.

,,Jestli myslíte tady v koupelně tak ano, ale zaznamenává jen okno" splachnu a on se na mě zas otočí. Udělám k němu vratkej krok. Ty oči znám, ale komu patří?

,,Kdo ty seš?" je divný že ani hlas mi nic neříká.

,,Slečno umyjte si ruce a pojďte zpátky" kouká se mi do očí. Kdo to sakra je? Otočím se k umyvadlu a umyju si ručičky.

,,Hotovo?" jen mu přikývnu. Klučina si mě zas chytne kolem pasu a jdeme zpátky k posteli.

,,Proč tu jsem? Proč musím být připoutaná?" zeptám se ho na věci, který mě užírají.

,,Myslí si že by jste si mohla zas něco udělat" pomůže mi se posadit na postel. Vytáhne obvaz, náplast a hadřík z kapsy.

,,Tohle je zvrhlý.. vy se mi divíte? Nechci tu bejt, chci být zas doma se svojí rodinou, se svým tatou..." kroutím hlavou. ,,Jak dlouho tu ještě budu?" zeptám se ho. Lupič se soustředí na moji ruku.

Pohlédne na mě. ,,Až váš doktor usoudí že to není potřeba, ale to netuším za jak dlouho může být" zas se soustředí na zápěstí. Sundá celej obvaz. Naskytne se mi pohled na rány, které jsou zášité a taky celý od krve. ,,To je ale hnus"

Uslyším jak se uchchtl. Vzal si do ruky hadřík a začal mi ránu umývat. ,,Jaúúú, to hrozně bolí" vytrhnu mu svou ruku a přitisknu si jí k sobě. ,,Co to blbneš? Víš jak to bolí?"

,,Omlouvám se, ale jinak to nejde" odfrknu si a ruku mu zas podám, nechci se přece koukat na krvavý řezy..

,,Už mi to zavaž prosím tě" zavzlykám po chvilce co se snaží mi ruku zas trošku aspoň umýt. Přikývne a vezme si obvaz do ruky.

,,Řekni mi prosím jak se jmenuješ, nebo odkud te aspoň znám" obváže mi ruku a zalepí aby se obvaz nerozvazoval.

,,Lehněte si" přikáže mi. Nechci nic riskovat tak udělám jak řekl.

Během chvilky jsem zas připoutaná k posteli. Přikreje mě a vydá se ke dveřím.

Chce už odejít, ale otočí se na mě. ,,Až se odtud dostaneš, tak si poslechni nový album, troufám si říct že je to nejlepší jaký jsem kdy udělal" mrkne na mě a zmizí za dveřmi, které zas zamkne.

No jasný jak mi to nemohlo dojít. Grey. Jak mi to nemohlo dojít, sakra! Já jsem úplně blbá. Jak jsem mohla zapomenout na Martina.

Počkat co dělá v psychárně můj ex??