Sedm Upírů a Medailónek ( KookMin 💖💘💋💝 JiKook 💋💝💖💘)

💜 6 💜

💋💝 JIMIN 💝💋 💜 💖💘 JUNGKOOK💘💖

Avelín se probudila do deštivého rána.
Bylo brzo ráno, asi kolem šesté hodiny.
Udělala si vše, co každé ráno dělala, snídani, kafe z mlékem a čištění zubů a také jít ven se podívat na svojí vlčici Astu.
Vlčice, byla na dvorku ve velkém výběhu a když Avelín šla za vlčicí, tak ta právě ležela v boudě.
Avelín z Astou, chodívala se projít k lesu za mesten. ** To byl ten Les, do kterého nesměla**
Dnes ale pršelo, takže jít ven by bylo jen přijít z horečkou domů.

Byla středa a Avelín nemusela chodit do práce, protože babička jí přenechala, velmi hodně peněz. Ale přesto pomáhala v jednom obchodě uklízet a také srovnávat zboží do regálů.
Dneska nemusela nikam chodit, pršelo asi do dvanácté hodiny a pak svítilo sluníčko.

Dneska měla chuť se projít sama za město,.
Za městem, byl ten hustý Les, co jí říkávala její babička. Avelín se ničeho nebála i když se každý člověk něčeho bojí a má z něčeho strach.
Avelín šla za město k tomuto hustému lesu.
V lese byl i krásný palouček a tam také potok , co vedl od někudy ze zhora.
Byl tam i menší vodopád a Avelín si toto místo oblíbila.
Už jako malé dítě, tam chodívala na ten palouček.
Avelín si vzala sebou batoh že svačinou  a pití, deku kterou si rozložila, na tak krásnou zelenou trávu. Měla na sobě teplakovou soupravu a tenisky a teplé ponožky, když po dešti bylo chladno.
Sedla si na deku a pozorovala tu krásu kolem sebe a poslouchala ten vodopád co tam byl kousek od ní.
Měla pocit že ji někdo sleduje, podívala se na pravou stranu do toho hlubokého lesa, ale nikoho neviděla ** asi se mi to zdálo** pomyslela si v myšlenkách. I když byla na půl člověk a na půl elfka, měla pocity, že jí dalo vidění,  že ji někdo sleduje a nebo že si má dávat pozor na jistá nebezpečí.
Ale nikoho neviděla a sluníčko pálilo, zahlédla v potoce krásné kamínky a měla takové oblásky kamínků ráda. Zvedla se z deky a pomalu se blížila k potoku, ale nevšimla si že,  před jejími nohy byl balvan o který zakopla a spadla rukama na další kameny,  a o jeden kámen se zranila a uhodila se do hlavy.

                           💋💝 JIMIN 💝💋
                           ****************
Byl jsem na okraji lesa a sluníčko svítilo, a vyrušilo mě něco co jsem nepřepokládal i když vidím do budoucnosti a minulosti,tohle mě to vidění neukázalo.
Viděl jsem dívku, která seděla na nejkrásnějším místě. Tohle místo jsem miloval a vždy jsem tam chodil urovnat si myšlenky. A dneska jsem si tu chtěl hodně popřemýšlet, abych i věděl co se to se mnou děje. Ale někdo mi to místo zabral, a to byla tato dívka, kterou jsem sledoval už několik minut a hlavně jsem nechtěl, aby si mě všimla, protože jsem ji sledoval za stromem a viděl jsem že se ohlédla, kde jsem se skrýval za stromy. Naštěstí, jsem byl tak zákrytu, že mě neviděla.
Pár minut jsem ji sledoval a cítil jsem ten pocit, co jsem cítil před několika dny. Cítil jsem zase v hrudi horkost, až bolest i úlevu.
Pak se stala situace, co jsem nečekal.
Dívka se zvedla a šla směrem k potoku.

,, Co tu děláš " slyšel jsem za mími zády a to
                         byl Jungkook.
 
Ale hned jsem se otočil a viděl dívku která upadla a ležela nehnutě.

,,Jimine!" a já se hned rozeběhl upírské rychlostí za dívkou, aniž bych poslouchal Jungkooka, že mi chtěl v tuhle chvíli něco říct.

Já už byl u té dívky a vzal jsem ji do náruče a nesl ji na deku, co tam byla , ale její hlavu jsem měl na mém klíně, když jsem se sehnul na deku. To už Jungkook byl u mě a díval se na mě a také na dívku. Měla zraněnou pravou ruku a měla ji zakrvácenou, na čele také krvácela.

,,Jimine? co to děláš a proč si vůbec tady."

Já jsem se podíval na Jungkooka a měl slzy v očích. Nevím co to znamenalo, ale časem na to přijdu sám.

,, Jimine, dívka je velmi zraněná a musíme jí nechat ošetřit. Musíme ji vzít do našeho zámku." a já si všiml Jungkooka, jak má vykulené jeho veliké černé oči. Jungkook ukázal prstem, směrem kterým jsem se pak podíval, a ukázal na dívku směrem k jejímu krku.
Já se podival tím směrem, jak ukázal Jungkook a uviděl jsem na jejím dívčím krku *Medailónek* ve tvaru růže 🌹.
Medailónek začal vydávat světlo, to byly barvy červená, fialová a žlutá. Když Jungkook vzal dívce zraněnou pravou ruku, také jsme si oba všimli, že medailónek začal vydávat světlo zelenou, také červenou a fialovou. Nevěděli jsme oba co to znamená.

,, Jimine rychle do zámku."

Ve chvíly co jsem vzal dívku do náruče, náhle dívka otevřela oči, dívka se mi dívala do očí a já ucítil něco krásného v mém srdci a zase ten tlukot srdce. Viděl jsem že se na mě dívka pousmála a zavřela oči.

,, Jimine! rychle utíkej do zámku, rychle!!"

Zakřičel na mě Jungkook a než jsem pochopil co se děje , náhle jsem ucítil náraz do stromu.
Po pádu jsem se zvedl a viděl, jak Jungkook bojuje ** A sakra upíři **  jsem si myšlenkách řekl.
Druhý upír držel dívku a hned jsem ji běžel znova na pomoc. Snažil jsem se být rychlý, ale ten druhý upír jí olízl krev z dlaně a pak se díval červenými očima a úsměvem, že ji na chvíly získal pro sebe.

,, Tato dívka bude patřit mě, až ji kousnu, do toho krásného krku a ochutnám  její krev. Protože teď jsem ochutnal z její dlaně tu sladkou krev a velmi chutná sladce. Koukám že je úplně k  nakousnutí Myslím si,  že v mé postely bude ještě chutnější." a právě se chystal ten druhý upír, že ji kousne do krku.

Ale já byl o trochu rychlejší a odhodil jsem toho druhého upíra, takovou silou od dívky, že také spadl na jeden strom .

,, To ti nedovolím." jsem řekl a rozčílením a vzteklým upírským pohledem, jsem vzal dívku do náruče. Ale právě jak jsem toho druhého upíra, sílou odhodil, tak svými nehty zanechal hluboký škrábanec, dívce na krku.

,, Jstejně bude moje, to si pamatuj."" ještě zavolal, když se zvedal ze země.

,, Alexi!, nech tu dívku a mizíme." řekl ten první, co bojoval Jungkookem.

,, Jimine, pospěš si a utíkej do zámku, já si poradím". zavolal na mě Jungkook.

Jungkook udělal takovou kolem mě a té dívky, bublinovou mlhu, která nás chránila až do příchodu našeho zámku .
Byl jsem z dívkou u vrat a otevřel je a šel jsem naši krásnou velikou zahradou a nesl dívku do zámku. Vyhledal jsem pokoj, který byl vždy navíc. V zámku jsem nikoho nepotkal a ani neviděl, vešel jsem do prázdného pokoje, který jsem si otevřel v myšlenkách.
V pokoji byla velká postel z nebesy.
Postel byla ustlaná a povlečení voněla po růží.
Položil jsem dívku do postele a najednou se ve dveřích objevil Suga. Nechápavě se díval na mě a na dívku.

,, Yoongi, prosím tě dojdi rychle pro našeho doktora, rychle."

Suga kývl a za pár minut tu v pokoji byli dva doktoři.

,, Chlapci, běžte a počkejte venku, já jí ošetřím a pak vám oběma povím další informace." řekl z nich jeden z doktorů. Já a Suga jsme z pokoje odešly.