Baby Doll (CZECH)

Part 27 - Trust

Harry byl celý den pryč. Znovu jsem s ním nemluvila, po té naší nevydařené včerejší konverzaci .On se ani nepokoušel se mnou promluvit a díky tomu, mě pokaždé bodlo v hrudi, když jsem si na něho vzpomněla. Mohl být s Kaylee? Pravděpodobně jo. 

Tyto zbytečné, iracionální myšlenky byly tak vytrvale obsazeny v moji mysli za posledních několik dní, že mnohem důležitější věci se vytratili. Svědomí ve mně vzbudily pocity viny, které mě káraly za zapomínání na matku. Darren mi řekl, že nebyla v nejlepším stavu a já jsem tady řešila kluka, zatímco ona doma trpěla v našem těsném bytě.

 Harry slíbil, že zařídí, abych se s ní viděla, ale stále se o tom nezmínil. Nejspíš to tak nemyslel, jako věci, které mi řekl včera, že se cítí jinak, když je se mnou. Cítím se trapně, že mě jeho slova dostala. Neměla jsem mu absolutně co nabídnout, na rozdíl od Kaylee. Proč by si jakýkoliv chlap vybíral mě namísto ní? 

 Dobře Thalio, to stačí, nadávalo mi svědomí. A mělo pravdu. Moje top priority byly, abych se bezpečně dostala z tohoto místa a samozřejmě, postarala se o matku, protože jsem si nemyslela, že bych byla schopna snést další utrpení. Harry nebyl v seznamu. 

 Mé myšlenky se vytratili, když se ozval nejistý nářek z prádelny. Byl to hlas paní Briffen, tak jsem tam spěchala, když jsem uviděla na podlaze koš na prádlo s rozházeným oblečením všude okolo. Šedovlasá žena byla předkloněna s bolestivým výrazem, který mě taky bolel. 

 "Co se stalo?" zeptala jsem se, pokládajíc ruce na její rameno.

 "Chystala jsem se dát věci do pračky. Sklonila jsem se... sklonila příliš moc," podařilo se jí vysvětlit, i přes viditelné bolesti, díky jejím rysům. 

 "Měla by jste se posadit. Já Vám pomůžu s oblečením," pokynula jsem jí, aby se posadila na dřevěnou židli u pračky. "Děkuji, drahá," řekla, když se posadila na židli. "Jedna nevýhoda stáří."

 "Já bych si vybrala, být na Vašem místě, každý den, " pověděla jsem jí, s lehkým povzdechem, předtím než jsem zvedla oblečení z podlahy. Harryho oblečení. Snažila jsem se to ignorovat a dala hromadu džínů a triček do koše na prádlo. 

 "Harry se ti svěřil, že?" vyhrkla paní Briffen, kousajíc se do rtu. "Promiň, raději mě ignoruj." 

 "Jak to víte?" přihmouřila jsem slabě oči.

 "Nechtěla jsem poslouchat, jen jsem zametala v noci chodbu a zaslechla Vás," odposlouchávaní byla jedna z věcí paní Briffen, kterou dělala se silným nadšením. "Slyšela jsem jen pár věcí, přísahám." 

Nejspíš slyšela celý rozhovor. "Jo, svěřil se mi," přiznala jsem, zvedajíc koš na prádlo.

 "Harry jen tak někomu něco neřekne," potvrdila s úsměvem. Jediná paní Briffen věděla velmi dobře jak složité to bylo mezi Harrym a mnou, ale prostě to nechtěla vzdát. Věřila, že jsem byla 'zachránce' nebo tak něco. 

 "Harry byl plaché dítě. Bál se nejmenších věcí," zasmála se. "Velký rozdíl, tím jaký je dnes. Jeho otec ho naučil tento způsob, však víš." 

 Harry? Plachý? Tato slova mi k němu neseděla. Neznělo to dobře."Příliš špatný," řekla jsem, pokrčujíc rameny. "Harry je teď velmi kontrolující člověk." 

"Damián si často přinášel ženy domů, dokonce i když byl kolem Harry. Viděl svého otce jak ty ženy bil." Její oči se na okamžik rozšířily. 

Zděšení mi nahnalo mráz po zádech. "Opravdu?" 

 "Podle něho, jak se zdá, je to co 'opravdoví' muži dělají," v jejích očích byl vidět záblesk znechucení." Někdy Harryho přinutil do náhodného souboje. Ubohé dítě, stále si pamatuji jeho výraz, když byl přinucen zbít chlapce, který mu měl údajně ukradnout pastelku. A můžeš vidět k čemu se Damian dopracoval. Ale když Harry začal dospívat tak sjel z kolejí, když zjistil, že jeho matka neumřela na rýmu, ale.... na nemoc." trochu sebou trhla. 

 "Však víš. Pak se dostal do špatné party a uchýlil se k alkoholu a k drogám taky trochu. Se svým otcem v té době dost bojoval, což vedlo k tomu, že se v 18ti odstěhoval. A teď-" odmlčela se, kousajíc si spodní ret. "Už je to tu zase. Řekla jsem příliš moc." 

 "Ne, to je v pořádku," řekla jí, protože jsem chtěla vědět víc. Moje zvědavost na některé věci byla příliš veliká, od té doby co jsem přijela na tohle místo a nemohla jsem si pomoct, ale myslela jsem si, že paní Briffen v tom hrála velkou roli. Byla docela vlivná. 

"Vlastně, musím prát," odpověděla, pokoušejíc se postavit. 

"Já to udělám, paní Briffen. "Odvrátila jsem se od ní a vyprázdnila koš na prádlo. Na jednu stranu jsem byla ráda, že paní Briffen nepokračovala v jejím příběhu. Potřebovala jsem si od Harryho odpočinout. 

 Prát jsem již uměla. Doma to byla moje povinnost, aby všechny naše oblečení byli čisté. Také jsme občas pomáhala v prádelně, za nějaké peníze, která byla v prvním patře. Neplatili moc, ale s bratrem jsem si mohli po nocích pochutnávat na dobrotách. Byla to moje jediná práce, kterou jsem kdy měla.

 Házela jsem oblečení do pračky jednotlivě, vyprazdňujíc kapsy. Vybrala jsem z nich peníze, mince a poznámky. Wow, někteří lidé si mohli dovolit nechat peníze v kapsách a později na ně zapomenut, aniž by je potřebovali. Zajímalo by mě, jaký to je pocit. 

 Položila jsem každý cent na pračku. Měla bych je potom předat paní Briffen, aby je dala Harrymu. Potom jsem něco vytáhla z páru černých džínů, něco co nevypadalo jako peníze. Měla jsem v dlani dva čtvercové balíčky a byla zvědavá co je uvnitř.

Balíčky byly zalepeny a musela bych je roztrhat abych zjistila co bylo uvnitř. Rozhodla jsem se nedělat potíže. Byla to pravděpodobně žvýkačka nebo něco takového. Ale než jsem mohla položit balíčky na pračku, paní Briffen je strhla z mých rukou.

 "Nedotýkej se toho!" chovala se příliš dramaticky, podle mého názoru. "Už nikdy," řekla tiše pro sebe, kroutějíc hlavou.

"Co jsou zač?" zeptala jsem se zvědavě. 

 "Něco, čeho by ses neměla dotýkat," prohlásila pevně. "Cítím se lépe. Děkuji za pomoc drahá, ale už to zvládnu sama." 

 Odešla jsem z prádelny, nechápajíc, co se právě stalo. Proč paní Briffen se chovala tak šíleně kvůli takové malé věci? Nevím. Prošla jsem kuchyní, abych se dostala do haly. Vzduch zde byl čerstvější. Potřebovala jsem si vyčistit mysl, abych přišla na to, co dělat dál. Nemohla jsem jen tak tady sedět další dva měsíce.Rozhodla jsem, že se zeptám Harryho na jeho plán, abych se setkala s matkou, i přestože jsme nebyli v dobrém vztahu. Začervenala jsem se, když si vzpomněla, jak jsem se před ním zhroutila. Byla jsem tak slabá. Věřila jsem mu. Pak jsem si vzpomněla jak se mu podařilo zvednout mi náladu, jak mě uklidňoval kvůli mým starostem. Při té vzpomínce jsem se slabě usmála. 

 Taky mi ukázal jeho stranu, kterou jsem ještě neviděla. Řekl mi věci, dost osobní věci. Věděla to všechno Kaylle, co mi řekl Harry? Věděla, že jeho matka byla baby doll? To že nebyl vždy bohaté a populární dítě? Nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě jestli paní Briffen zná pravdu. Byla jsem jediným člověkem kterému se tak otevřel?

Potřebovala jsem být silnější. Zapomenout na Harryho. Prosím Bože pomoct mi zapomenout na harryho. 

A potom, zvuk zvonku projel mýma ušima. Ne zvonek u brány, ale zvonek z hlavních dveří. Opatrně jsem přešla ke dveřím, dívajíc se přes kukátko, setkávajíc se s mojí nejhorší noční můrou.