Baby Doll (CZECH)

Part 11 - Dishonest

Byla jsem s paní Briffen v kuchyni, kousajíc do vajíčkového toustu, jak jsem seděla za pultem. Od chvíle, kdy jsem přijela, často využívám skutečnosti, že tento dům měl nekonečnou zásobu chutných jídel. Bylo to něco, co by mého bratra, ani ve snu nenapadlo. Doslova o tom snil.

Paní Briffen mi povídala o svých dvou synů a jejích hyperaktivitě, zatímco krájela ve středu pultu okurky. Zahihňala se, když vzpomínala, jak sebou vždy ucukne, jakmile ostrou špičkou sekne, blízko jejího baculatého prstu.

Snažila jsem se rozdělit svou pozornost k paní Briffen a k mému vajíčkovému tostu, ale bylo to stále obtížnější, kvůli silnému, hroznému zápachu, který se šířil přes mírně pootevřené dveře od kuchyně. Zápach mi byl povědomý a vyvolal mi tak strašlivé vzpomínky.

Byla si vědoma toho, že se Harry vrátil ze školy, ale myslela si, že by nahoře. Buď v části domu hořelo, nebo přišel do obyvacího pokoje a dělal něco úplně hrozného.

Zamířila jsem do obyvacího pokoje, zjistit co ve skutečnosti dělá, čehož jsem se obávala. Zápach byl horší a všechno tam bylo zamlžené. Můj nos nebyl zvyklý na ten zápach a cítila jsem jak se mi hruď sevřela z kouře, když jsem vešla do obyvacího pokoje.

Harry lenivě seděl na nějvětší pohovce v místnosti, pod jeho váhou klesla a v pravé ruce držící toxickou látku u jeho úst.

"Co to děláš?" můj hlas byl tlumený.

"No, co myslíš?" přinutil se k úsměvu, který rychle zmizel.

"Proč to děláš?"

"Můj život stojí tak jako tak za hovno," nenuceně řekl, předtím než cigareta sklouzla zpět do jeho úst.

"Máš s tím problém?"

"Nemůžu vystát ten zápach," podařilo se mi říct a dokončila větu s kašlem.

"Potom jdi ven, nebo někde."

Lehce jsem zavrtěla hlavou, otáčejíc se zpět a začala odcházet pryč. Nebylo to proto, že bych se obávala o jeho zdraví, jen jsem nemohla vystát tu atmosféru. Zjistila jsem, že se vracím zpět za Harrym.

"Otec zemřel, protože hodně kouřil. Nemůžu to jen tak nechat v mé mysli, když ve skutečnosti, někteří lidé si vychutnávají věci, o kterých ví, že jim můžou ublížit. Měl bys přestat."

"Zeptala ses někdy otce, proč to dělal?" Harry se vyšvihl, sedajíc si, předtím než si opřel lokty o stehna s cigaretou stále mezi jeho prsty.

"No, byla jsem dítě a docela jsem nechápala-"

"Nepochopila si. A miláčku, nepochopíš," Vyfoukl malý dým kouře, předtím než si prsty přejel, přes jeho rozcucahné vlasy. "Pokud sis ještě neuvědomila, svět není tak nevinný, jak si myslíš. Nejsou to vždy zajíčci a duhy. Ve skutečnosti, to není nikdy žádná z těch sraček."

"Já to chápu," řekla jsem. "Chápu, že lidé mají problémy, ale vždy máme na výběr. Můžeme si vybrat, jakým způsobem se s něma vypořádáme. Racionálnějším způsobem."

"Ty můžeš, jestli jsi obklopena lidma, kteří se sakra o tebe starají," vydal malý smích, předtím než pokračoval. "Víš, že jsi první člověk, který mi řekl, aby přestal kouřit?" opět na mě pohlédl.

"Tak to potom ber jako dobré znamení," pokrčila jsem rameny, než se opět rozkašlala z kouře, který si opravdu začínal vybírat svou daň na mé smysly.

"Víš, jaké to je být mezi lidmi, kteří se neustále zajímají, co máš v peněžence?" zeptal se.

"No, jo," byla jsem si jistá, že ho má odpověď překvapila. "Richard a jeho chlapi vždycky kontrolovali naše úspory a jestliže my měli okolo sedmset, oni by našli způsob, jak nám je snížit na pětset. Chtějí, abychom byli vždy pod jejích kontrolou."

Pozorně se na mě podíval, když jsem domluvila, jako by skutečně přemýšlel, nad tím, co jsem právě řekla. Jeho zlostný pohled a moje náhlá dávka důvěry v mluvení, přispělo k červenání mých tváří. Jen jsem doufala, že si nevšiml, jak jsem se bála, že by to všechno vzal ze špatných důvodů.

Vypustil povzdech, před pohledem na cigaretu, která se zmenšila, díky našeho rozhovoru. Jazykem si přejel přes spodní ret, jak o něčem přemýšlel. Byla jsem ráda, když uhasil cigaretu do malého popelníku.

"Měla si někdy cake pops?" zeptal se Harry, jak vstal z pohovky a já téměř zalapala po dechu. Okamžitě se vrátila k té noci. Tu noc, kterou si zřejmě nepamatoval.

"Thalio?"

"Huh?" vrátila se myšlenkama zpět.

"Cake pops. Měla si je někdy?"

"Ehm... ne."

"No, jsou opravdu dobré," zvedl klíče od auta a naklonil hlavu ke dveřím.

Chtěl, abychom ho následovala ven? Nebyla si jistá, takže jsem se ani nehla.

"No, tak jdeš nebo ne?" ozval se znovu Harryho hlas. Jeho sdělení, teď nemohlo být jasnější.

________________

Mrs Briffen's POV

Byla to už skoro hodina, co Harry a Thalia odešli. Bylo to zvláštní vidět, jak Harry teď jinak jednal s Thalii. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy vzal pěknou dívku na nějaké cakes, místo hlučných míst plné hudby. Byla přliš nevinná pro něj a já věděla, že by si dvakrát promyslel, předtím než by se pokusil zničit tuto vzácnou vlastnost.

Měla jsem od Jeffrey a Manny téměř 50 zmeškaných hovorů na mobilu a byla si jistá, že to budou zkoušet znovu. Chystala se zavolat domů a varovat svého manžela o telefonní účet, když začal zvonik zvonek.

Podívala se přes kukátko a viděla Damiana. Buď jeho obrovský nafouklý obličej byl zkreslený přes sklo, nebo byl opravdu naštvaný.

"Pane Damian, jaké překvapení," pozdravila jsem nesměle, když vešel dovnitř.

"Něco není v pořádku," řekl, držejíc se za bradu, když přecházel sem a tam po chodbě. "Kde je můj syn? Kde je ta dívka?"

"Thalia je ve sprše. Harry ještě nepřišel domů," lhala jsem.

"Zdá se, že Harry řekl Patrickovému synovi, že ještě s ní nespal. Vzhledem k nedostatku zkušeností, nebo tak něco. Nevíš náhodou něco o tom, Mario?"

"N-ne."

"Mario," přinutil se k úsměvu, uprostřed zjevné frustrace, ukázal jeho žluté zuby. "Přemýšlej o svém dítěti, před tím než odpovíš na otázku," vydechl. "Platím tě za nic?"

pozn. Děkuju za úpravu Kačí a doufám, že jste si tenhle díl užili, i když byl po dlouhé době. Další díl bude velmi brzo, ale musíte komentovat! :)