Baby Doll (CZECH)

Part 7 - Lullaby

Celé ráno jsem volala s mámou, i přesto, že jsem měla zakázáno mluvit s někým mimo dům. Harry nebyl jako obvykle doma a tak jsem využila příležitosti a proklouzla k telefonu. Paní Briffen mi slíbila, že kdyby něco, bude mě krýt, tak jsem to riskla. 

Uvědomila jsem si, že jsem z minulé noci stále v šoku. Pokoušela jsem se zpracovat všechny ty události, které mě dovedly až sem. Týrala jsem se přemýšlením nad svou situací.

Bolelo to.

Vědět, že je moje budoucnost bezúspěšná, to bylo obzvláště bolestivé,  byla jsem považována za nějakou... prostituku.

Obávala jsem se, že  jednoho dne, se za mě matka bude muset stydět. Možná to byl taky důvod, proč jsem ráno váhala, jestli jí vůbec zavolat. 

Ale náš rozhovor, byl přesně to, co jsem potřebovala. Její hlas mě uklidnil. Plakala a omlouvala se mi. Slíbila, že vymyslí způsob, jak mě z toho dostat. Řekla, že mě tu nebudou držet dlouho. Ale její slib, mě moc neutěšil, věděla jsem, že není nic, co by mohla udělat, aby mě z toho dostala ven. Nicméně, mluvení s ní mě uklidňovalo. 

Taky se zmínila, že dostali peníze, ale že nehodlají utratit ani cent. Protestovala jsem. Rozhodně bych byla klidnější, kdyby je použili. Nepříjemný kašel, který byl v telefonu každou chvíli slyšet, mi naháněl strach. Znělo to strašně, její zdraví byla jediná věc, na kterou jsem teď myslela. 

*****

"Opravdu bych si přála, aby jsi mohla jít semnou, Thalio," řekla paní Briffen.

"Já taky," povzdechla jsem si a opřela se o rám dveří. "Nevím, jaký bude tenhle víkend."

"Drahoušku, dávej na sebe pozor. Prosím."

"Budu. Šťastnou cestu, paní Briffen." rychle jsem ji objala. Pak se otočila a já sledovala, jak kráčí shrbeně k taxíku, těžký kabát jí nejspíš stahuje k zemi. 

Zavřela jsem dveře a uvědomila si, že jsem v celém domě úplně sama. Mohla bych tak jednoduše utéct, kdybych chtěla. Stačilo by skočit do taxiků a jet. Ale to, co by Richard mohl udělat mé rodině, mě děsilo. 

Vydala jsem se do kuchyně, rozhodnutá, že je čas zkrotit můj bouřlivý žaludek. Paní Briffen mi nechala polévku na sporáku. Otočila jsem knoflíkem a vyskočil plamínek. Lžící jsem nabrala trochu polévky, ale spálila jsem si jazyk. Jak jsem bolestí upustila lžíci, polévka mi vystříkla na vínové šaty. 

Podrážděně jsem zaklela. Nenávidím, když se mi stávají špatné věci, ať už jsou vážné nebo ne. Vypla jsem sporák. Vůně mi jemně vklouzla do nosu, vzpomněla jsem si na dobu, kdy mě a Jakeymu matka vařila. Nevěděla jsem, jak dlouho budu muset čekat, než nám znovu uvaří. 

Uvědomila jsem si, že si pobrukuju melodii. Začala jsem zpívat ukolébavku, kterou mě rodiče uspávali, když mi bylo deset. Vzpomněla jsem si, jak se mi Darren posmíval, když tohle trapné tajemství zjistil, musela jsem se zasmát. 

"Angels watching, e'er around thee,

All through the night

Midnight slumber close surround thee,

All through the night"

Hlas mi selhal, když mě znovu zaplavily vzpomínky na otce. Obraz se rozmazal a slzy se mi nahrnuly do očí. Byla jsem za to na sebe naštvaná. Nechtěla jsem být tak slabá.

"Soft the drowsy hours are creeping,

Hill and dale in slumber sleeping

All through the night"

Broukala jsem si dál, hlas se mi chvěl, když jsem nalévala polévku do misky. "All through... the night-" zvuk posuvných kuchyňských dveří mě vytrhl z nostalgie. 

"O-odkud znáš tu píseň?" rozbušilo se mi srdce , jak jeho hluboký hlas naplnil místnost. Cítila jsem se tak trapně. 

"M-moji rodiče. Zpívali mi to," odpověděla jsem.

"Aha," zarazilo mě, když jsem si všimla, že měl tak trochu uslzené oči. Rychle si dlaní otřel víčka, ujišťujíc se, že to nešlo vidět. Odvrátil se a přešel ke kuchyňské lince, mezitím co si rozepínal bundu. 

"Thalio," zavolal.

"Ano?"

"Budu mít večírek. Přijde pár mých kamarádů."

"Aha."

"Chci, aby sis oblékla něco jiného."

"Co? Proč?"

"Tvoje šaty vypadají směšně. Není 18. století."

"Tak já raději zůstanu v pokoji."

"Je mi jedno kde budeš. Chci, aby sis převlékla ty hnusné šaty."

Zamračila jsem se a otočila se zpět k lince, kde jsem nepřestávala míchat polévku. "Ale ne, ty jsi na mě naštvaná?" zeptal se, neodpověděla jsem. Vstal ze stoličky a přišel ke mě. Sáhl po gumičce, která držela můj cop a stáhl ji. 

"Přestaň!" otočila jsem se k němu. Teď byl jen pár centimetrů ode mě.

"A nesepínej si vlasy," dodal.

"Proč?" štěkla jsem po něm.

"Protože jsem ti to řekl. Žiješ v mém domě. Budeš poslouchat má pravidla". Žila jsem v jeho domě, protože jsem byla donucena. Nedokázala jsem si představit, že by někdo chtěl dobrovolně žít s Harrym. Sekl po mě zlým pohledem, a to mě donutilo, sklopit zrak k zemi. Byl to tyran. 

pozn. Omlouvám se, že jste čekali dlouho na novou část. Slibuji, že ta další bude brzičkooo... Děkuju Kačí, že jí tak rychle poupravila. A vy ostatní? prosím pěkně komentujte :-*