Baby Doll (CZECH)

Part 23 - Crippled

pozn. DŮLEŽITÉ! Někteří z Vás si možná pamatují, že bydlím v Anglii, tak Vám chci říct, že v sobotu jedu domů na svátky a proto si tak moc nejsem jistá, jak to bude s příběhem. Takže Vás chci jen upozornit, že se možná přes svátky nedočkáte nového dílu, ale já doufám, že se na mě nebudete moc zlobit. I když! pokusím se udělat si čas, pokud budete pěkně komentovat a hvězdičkovat! :P 

DŮLEŽITÉ č.2. - Chtěla bych Vás moc moc poprosit, zda by jste mi neposlali anglické příběhy s Liamem pokud znáte. Nejlépe dokončené, ale není podmínkou. Ale musí to být dobrý příběh. Všude je jen Harry a s Liamem sem ještě žádnou pořádnou nenašla :(. 

P.S. Doufám, že všemu v díle budete rozumět. :) Jinak už předčasně, přeju Krásné Svátky! :) 

"Co?" zamračil se. 

"Co ode mě chceš? Chceš být se mnou?" slova ze mě vyletěla ven dřív, než jsem se stihla nad tím zamyslet. 

"Lio, je to složité, protože-"

"Jsem Baby Doll," dokončila jsem za něj. Oči se mi naplnili zklamáním.

"Neříkej to," palcem pohladil můj spodní ret.

"Protože jsem byla nucena stát se prostitutkou," moje emoce už déle nevydrželi a slzy vytrskly ven. 

"Přestaň Lio," řekl Harry rázně. "Nejsi prostitutkou."

"Ale jsem. Jsem děvka nucená, uspokojovat vaše potřeby," nesnesitelná bolest ve mně, způsobila, že se mi hlas třásl. "Právě to dělám, ne? Uspokojuju tvoje touhy-"

"Přestaň!" jeho hlas byl hlasitý, děsivý. Oči mu ztmavly, když mě sledoval. Naše dýchání bylo nepravidelné, moje přicházelo a odcházelo rychleji než jeho. 

Snažila jsem se odtlačit z naší těsně blízkosti, ale držel mě pěvně, přišpendlenou pod ním. Ruce se mi třásly z Harryho sevření. Pevně jsem zavřela oči, aby mohli zbylé slzy vyjít ven. 

Naříkání a výkřiky naplnilo místnost. Vyděšený vztek a pocit beznaděje mě předstihl. Cítila jsem, jak mi srdce zběsile bušilo proti hrudnímu koši, když se mi hlava vzdorovitě hýbala ze strany na stranu. Harryho prsty byly všude na mém obličeji, hladíc mě všude, aby mě uklidnil. "Lio, přestaň," přikázal, ale já ho ignorovala. 

"Lio," řekl znovu Harry, držejíc můj obličej v dlaních. Vyhověla jsem mu, když jsem se unavila. Dech mi způsobil nepříjemnosti v zaschlém krku, hrudník mi rychle stoupal a klesal. Cítila jsem, jak mi líbal zavřená víčka a bolest uvnitř mě se trochu zklidnila. "Podívej se na mě," zašeptal. "Prosím podívej se na mě."

"Thalio," zvolal nejnižším tónem, zastrkujíc mi volné pramínky vlasů za uši. Podívala se na něj a všimla si, jak jeho oči byly zoufalé, když se díval do mých. 

"J-já to vidím," zamumlal. "Vidím jak... smutná jsi," palcem mě pohladil po tváři, utírajíc slzy.

"Ch-chci ti pomoct, Lio," nepodobalo se to Harrymu, tomu co říkal, ale znělo to skutečně.

"Moje máma je nemocná," hlas se mi chvěl, když jsem promluvila. "Musím ji vidět."

"Myslím, že to můžeme zařídit. Ale nikdo to nemůže vědět... pro teď," řekl. "Nikdy ti neublížim Lio. Chci, aby jsi to věděla." 

Kývla jsem na odpověď. Nemohla jsem uvěřit, tomu co se právě stalo. Nechala jsem spadnout svoji pevnost, rozbila jsem ji. Harry mě viděl v nejvíce zranitelném stavu a věci už mezi náma nemohli být stejné. Ale potřebovala jsem to.Potřebovala jsem někoho aby věděl v jak moc velkých potížích jsem byla, někdo kdo mě pochopí jak jsem byla poškozená a rozbitá uvnitř. 

"A plakat, je v pořádku," trvalo mi chvíli, než jsem si všimla, že Harry ze mě slezl. Byl zády opřený o čelo postele. Posdila jsem se, utírajic si oči. Sledoval mě, předtím než natáhl ke mě ruku. "Pojď sem."

Podala jsem mu ruku a pomalu mě vedl, abych si položila hlavu na jeho hruď. Bylo to špatné a věděla jsem, že mi to později přinese bolest, ale přávě teď jsem to potřebovala. Snažila jsem se zatlačit myšlenky do zadní části hlavy. 

"Nechci, aby si udělala něco hloupého, jako... to co si udělala naposledy," řekl, jemně mě hladíc po vlasech.

"Neudělám," popotáhla jsem. "Tak mi dovol... vidět mojí mamku," začala jsem znovu to téma. 

"Jistě," cítila jsem ho zašeptat v mých vlasech. Přenesl svou ruku na mou, jemně přejíždějíc palcem přes mé klouby. 

Přemýšlela jsem, proč mi to dělá. Nedávalo to smysl, nemohla jsem dát kousky dohromady. Ale líbilo se mi to. Překvapilo mě to, jak mě Harry dokázal za tak krátký čas uklidnit a zabezpečit. I když bolelo vědět, že tyto pocity byly jednostranné. V žádném případě necítil to samé ke mě a nic nemohlo bolet více. 

Byla jsem naprosto bezradná, když přišlo k takové věci, jako je tato. Nevěděla jsem, jak tohle vše fungovalo, ale dospěla jsem k závěru, že mě Harry litoval. Nabídl mi útěchu jen proto, že mě litoval. Kdybych přemýšlela jako kluk a byla jako on, bylo by blbé cítit něco k dívce jako jsem já. 

"Když už mluvíme o matkách, chceš vědět o té moji?"

Pochopila jsem, že matka pro něj znamenala celý svět, ale bylo to zvláštní, že o ní chtěl mluvit právě teď. Upřímně řečeno, nechtěla jsem slyšet, jaký její život byl úchvatný, zatímco  já se strachovala, jak na tom byla moje mamka. 

Ale odpověděla jsem mu s jednoduchým kývnutím. Raději bych strávila zbytek dne, posloucháním neškodného příběhu, než být sama s depresivnýma myšlenkama. Jsem ráda, že se nerozhodl pokračovat v předešlé konverzaci, předtím než bych vypukla znovu v pláč. Nebyla bych schopna to zvládnout. 

"No, moje mamka byla upevněna k tátovi, když jí bylo teprve osmnáct," začal a já se rozhodla, pro poslouchání jeho hlasu a usínajíc v jeho náručí. 

"Nemyslím si, že se milovali, protože jsem nikdy ani jednou neslyšel je, potvrdit to. Rozešli se krátce poté, co jsem se narodil a šel bydlet s mámou. To víš, že?" řekl a já přikývla. Posunula jsem se trochu nahoru, táhnoucí mou ruku po jeho hrudi, když jsem si dělala více pohodlí.

"No, chodila dost často ven, hlavně kvůli práci, ale zabávné na tom bylo, že chodila jen večer ven a vracela se ráno. Mojí přátele ve škole, si mysleli, že to bylo divné. Říkali jí mumie a tátové je nikdy nenechávali samotné doma, zejména né v noci."

"Ty jsi zůstával sám doma? Kolik ti bylo?" Harryho příběh ve mě probudil zájem a já pozorně naslouchala jeho další slova. 

"Bylo mi asi osm nebo devět. Nemohli jsme si dovolit chůvu nebo tak něco," odpověděl. "V každém případě, když jsem se jí na to ptal, řekla mi, že musela hodně tvrdě pracovat, abych mohl zůstat ve škole. A táta nás nenavštívil ani jednou. Ale ona mu to neměla za zlé, jen říkávala, že má své vlastní věci na práci," byla jsem zvědavá, kam tím míří.

"A tak život šel dál, když jednoho dne chlápek bušil na dveře a máma mě poslala do pokoje. Předstíral jsem, že tam jsem, ale ve skutečnosti, jsem se schovával za pohovkou. Chtěl jsem vědět co se děje. Tak otevřela dveře a chlápek začal na ní řvát. Vzpomínám si jak jí říkal věci jako 'Zaplatil jsem ti více než jsem měl, ale nejsem spokojený.' Zbavila se ho tím, že s ním odešla," odmlčel se a já se posadila, dávajíc mu zmatený pohled. 

"Tvoje máma..." nedokončila jsem.

Přikývl. "Moje máma byla Baby Doll, Lio."

"V té době nebyli nazývané Baby Doll, nebo jinýma jménama. Byly to prostě... prostitutky," jeho tvář se zkroutila znechucením nad vlastníma slovama.