Baby Doll (CZECH)

Part 5 - Intimidation

Ulevilo se mi, když šel Harry do školy a já zůstala v domě sama, jen s paní Briffen. Ráno jsem se mu v kuchyni snažila vyhnout, nevšímala jsem si ho a pomáhala služebné s mytím nádobí, to bylo to nejlepší co jsem udělala. Stejně vypadal, jako bych ho obtěžovala, tak či tak, jsem ale na sobě  jednou za čas cítila jeho pohled, nejspíše to ale bylo jen ze zvědavosti, ne z chtíče.

Vím, že jsem ho teprve pořádně potkala až dnes ráno a sotva jsme mluvili, ale opravdu to vypadalo, že jsem Harryho nepřitahovala... což se mi zdálo skvělé. Všechno co jsem si teď přála bylo, aby mě ignoroval. Lidi jako on, se určitě zajímají spíš o krásné modrooké blondýnky.

Ano, pane Richarde, vybral jste dobře. Ha 

Odpoledne jsem se procházela po domě, mohla jsem konečně prozkoumat vnitřek za denního světla, když byly všechny ty těžké sametové závěsy odhrnuté. Všimla jsem si, že stropy byly hodně vysoké, stoupala jsem po jednom ze dvou točitých schodišť do druhého patra. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tohle místo patřilo jen jedné osobě. 

Odvážila jsem se jít dál po domě, podél dlouhých chodeb, přičemž jsem opatrně našlapovala na mramorové obklady. Na stěnách byly různé druhy zarámovaných kreseb, ale všechny byly tak nevýrazné a bez barvy. Možná, že jsem jen nedokázala správně ocenit umění. 

Připadalo mi divné, že tam nebyla ani jediná rodinná fotografie, dokud jsem nenarazila na portrét dvou lidí na konci chodby. Něco mě přinutilo, podívat se na obrázek blíže. Byla tam žena s dlouhými tmavými vlasy, podle mého názoru velmi krásná a na klíně jí seděl malý chlapec.

Ačkoliv měl vlasy rovné, jen sem tam kudrlinka, byl podobný Harrymu, takže jsem předpokládala, že ta žena, byla jeho matka. Nevypadali na to, že by pózovali fotografovi, jejich úsměvy byly skutečné. A i když tam byly jen oni dva, byl to krásný rodinný obraz. 

"Thalio!" poskočila jsem, když jsem uslyšela paní Briffen, volat mé jméno. Nechala jsem obraz být a upalovala přes chodbu. 

Dům byl tak velký, že jsem měla problém si zapamatoval, odkud jsem vlastně přišla a jakou cestou. "Thalio!" zavolala znovu, její hlas se třásl. 

"Už jdu!" zakřičela jsem zpět, když jsem konečně dorazila na schodiště. 

Seběhla jsem schody a běžela k paní Briffen, která se dívala z okna v obývacím pokoji. Měla ruce před ústy a otočila se ke mě. "Venku je nějaký kluk, pořád na tebe volá." 

Odtáhla jsem záclonu a podívala se ven... na mého bratra. Co, pro všechno na světě, tady dělá? 

Když mě uviděl, začal skákat a mávat. "To je můj bratr," řekla jsem paní Briffen, když jsem se rozběhla ke vstupním dveřím. 

Jakmile jsem otevřela vstupní dveře Jakey se ke mně vrhnul a objal mě. "Co tady děláš?" zdůraznila jsem a pokusila se ho lehce odlačit. "Mohl by ses dostat do problému, jestli se to dozví Richard. Jak si mě tu našel?" podívala jsem se za něho, v naději, že uvidím nějaký dopravní prostředek. "Neříkej mi, že si sem šel pěšky!"

"Vzal jsem si taxi, Lio! Měla by ses přestat strachovat," odpověděl. "Co to máš na sobě?" zachechtal se, pobavený dlouhými zastaralými šaty, které jsem měla na sobě. Byl to jediný slušný oděv, který byl ve sportovní tašce. 

"To není vtipné, Jakey. Teď bys mi měl vysvětlit, co tu děláš?" požádala jsem ho se založenýma rukama.

Sundal si batoh, který měl na zádech a podal mi ho. "Oblečení pro tebe. Máma věděla, že se to stane."

Vzala jsem si od něj opotřebovaný batoh, lehce zklamaná, že matka nepřišla. Strašně mi chyběla, ale věděla jsem, že Richard by akorát otočil naše setkání proti nám, kdyby to zjistil. Bylo nebezpečné už to, že tu byl můj bratr, Richard se mohl nečekaně objevit každou chvíli. 

"Děkuji, Jakey," prohrábla jsem mu vlasy. "Ale měl bys už jít."

"Kdy se vrátíš domů, Lio?" 

"Brzy, snad. Nemyslím si, že by mě tu ti lidé chtěli. Mám pocit, že mě pošlou zpátky." vysvětlila mu. 

"Jsi um... neměli s tebou..."

"Ne," pronesla jsem. "Neboj se. Jak se má máma?"

"Bolela ji hruď, když jsi odešla, stále se zotavuje, to je důvod proč nemohla přijít. Ale říká, že bude v pořádku," řekl mi a špičkou jeho nových tenisek šoupal dozadu a dopředu po drahé dlažbě na verandě, ruce měl při tom za zády. 

"Ach ne..." můj hlas zapraskal. "Postarej se o ní, Jakey."

"Postarám. Jseš si jistá, že se brzy vrátíš?"

"Jsem si téměř jistá." usmála jsem se. 

"Daren nás na pár dní přijede navštívit," pověděl mi Jakey se zářícím obličejem. "Opravdu ho to všechno naštvalo."

"To je skvělé." 

Darren byl, kromě mé matky, jediná osoba, kterou jsem toužila vidět. Kdyby tam tu noc byl, když Richard a jeho muži vtrhli dovnitř, dopadlo by to jinak. Byl tvrdý a já věděla, že by všichni vypadli ven, ochránil by mě. Věřili jsme mu. 

"Chtěl by si něco k pití?" nabídla mu paní Briffen.

"Ne, děkuji, já-"

Jakeyho přerušil zvuk motoru. Ustrašeně se na mě podíval, oči se mu rozšířily, já strachem ztuhla. "J-jdi, Jakey. Hned!" naléhala jsem. 

"Měj se, Lio," zamumlal na rozloučenou a rychle zmizel za stromy. Bylo to absurdní, kam šel, ale byl to chytrý kluk a věřila jsem, že najde cestu zpět. 

Nehorázné bouchnutí dveří od auta mě úplně probralo, rychle jsem zabouchla vstupní dveře a spěchala zpátky do domu. Pokoušela jsem se splynout s okolím a doufala jsem, že nic nevypadalo podezřele. 

Paní Briffen sledovala jak si svazuji své kudrliny do pevného copu.  Pobíhala jsem po obyváku a uvažovala, kde bych měla zůstat. Dveře se rozlétly, zalapala jsem po dechu. Cítila jsem jak mi srdce tlouklo jako o závod. Harry vstoupil se zaťatými pěstmi, v nich držel zmačkaný papír. 

Jeho nenávistný pohled lemovalo pokrčené obočí, oči mu hořely. Praštil dveřmi.

"To je potřetí! Kurva potřetí!" vyprskl a zuřivě si prohrábl vlasy. 

"Jsem si jistá, že si v další zkoušce povedeš lépe," řekla paní Briffen.

"Žádná další nebude. Končím!" rozkřikl se na ni. 

"To není třeba... jsem si jistá..." 

Tělo se mi naplnilo strachem, rozzuřený chlapec prudce hodil papír po staré ženy, její tvář se zkřivila v utrpení a stálý úsměv náhle zmizel. 

Prsty se mi začaly třást, když se Harry otočil a podíval se na mě. Jeho hluboký pronikavý pohled byl najednou jiný než ráno. 

Cítila jsem knedlík v krku. Popadl mě za ruku a táhl ke schodům, pokoušela jsem se vzdorovat ale,  marně. 

pozn. Za to, že jste komentovali máte dříve novou část. Jako vždycky děkuju Kačí za úpravu. A vy ostatní? no přece komentujteeee :-*