Baby Doll (CZECH)

Part 17 - Displeased

Jeho tmavě blond kudrliny byly ostříhané a nad rtem se mu drželo lehké strniště. Zdálo se mi, že na něm nic nepoznávám, kromě blankytně modrých očí. 

"Darrene, jsi to ty?" usmála jsem se a chytla se železné mříže brány. "Jak si věděl, kde jsem?" 

"Podceňuješ mě," jeho hlas byl mnohem hlubší, od té doby, kdy jsem ho naposledy viděla. "Mám své způsoby." 

"Jsi vyšší," poznamenala jsem. 

"Ty ses jenom zmenšila," rty se mu zkroutili do úsměvu.

Zasmála jsem se jeho odpovědi, toužila jsem ho obejmout. Moje city k Darrenovi, tím odloučením jenom zesílily. V duchu jsem nadávala na bránu, která mi překážela. 

"Přišel jsem za tebou, protože si nebyla schopna nám napsat. Jak se máš, Lio?" Darren položil svou ruku na mou, drželi jsme se na železné tyči. "Co ti to udělali?" 

"Jsem v pořádku, Darrene. Sem tam nějaké problémy, ale nic velkého se nestalo." 

"Nic velkého? Chceš říct, že ty si s ním..." odmlčel se.

"Ne," ujsitila jsem ho. 

"Je teď někdo doma?" naklonil se blíž, přičemž jeho hlas byl sotva slyšitelný, když se podíval na sídlo. 

"Ne, jsem tu jen já a služebná," řekla jsem mu.

"Ten parchant se nepokoušel s tebou vyspat?" vrátil se k předchozímu tématu. 

Přistihla jsem se, při zamračení, nad jeho výběrem slov, ale zavrtěla jsem hlavou. "Je to složité, ale všechno je fajn. Je to něco, s čím si nemám dělat starosti."

"Tomu nerozumím. Je to skvělé, Lio, ale proč by tě nechal být?" zmateně pokrčil obočí. 

"No, ukázalo se, že on není takový, jako ostatní okolo něj," pokrčila jsem rameny. 

"Tak proč tě tu pořád drží?" stiskl mou ruku pevněji. 

"Smlouva, je stále platná."

"To jsou kecy," zaklel. "Mohl by jí ukončit, kdyby chtěl." 

"Není to tak snadné. Harry má rodinné problémy a"

"A co máš ty společného s jeho rodinnými problémy? Chceš mi říct, že ty mu nějak... pomáháš se z toho dostat?" zeptal se. "Nevím, co ti namluvil, ale vím, že mu nic nedlužíš."

"Nemluv o něm takhle. Vím, co dělám," odpověděla jsem dříve, než jsem si to promyslela. 

"Proč ho bráníš?" Darrenův hlas změkl, stejně tak i sevření kolem mé ruky. "On je to, co je." 

"Ne- nebráním! To bys nepochopil," opřela jsem se čelem o železnou tyč.

"Co bych nepochopil? Víš, že mi můžeš říct cokoliv, Lio. Co to do tebe vjelo?" Darrenovy ruce se schovaly do kapes kalhot. 

"Odešel si, Darrene. Na tak dlouhou dobu. Vím, že se mi snažíš pomoct a vážím si toho, ale prosím, nic si nenalhávejme. Hodně se toho změnilo a-"

"Ty taky," mírně zavrtěl hlavou. "To je to, co se mi snažíš říct, že? Lio... ten chlap Harry, s kterým žiješ... on je monstrum skrz naskrz. Všichni jsou. Nebuď slepá, nenech sebou tak snadno manipulovat. A hlavně mi prosím neříkej, že k němu něco cítíš."

"N-ne, necítím!" koktala jsem, jak se mi třásl hlas. To, co Darren říkal, je pravda, ale těžko se mi přijímá, ta část o Harrym. "Vím, jací ti lidé jsou. Nejsem blbá."