Baby Doll (CZECH)

Part 1 - Misfortune

"Tady máš, drahoušku," matka se slabě usmála, když podávala pár zbrusu nových červených botasek mému bratrovi. "Všechno nejlepší." 

Měly mu nahradit boty, které nosil poslední dva roky. Už dlouho v těch starých roztrhaných keckách musel mít skrčené prsty. Jediné další měl pantofle, které vůbec neměl rád. Ačkoliv, si nikdy nestěžoval. Před několika týdny si matka jen náhodou všimla, že kulhá. Při bližším pohledu, jsme zjistili, že má na nohou prsty nalomené. 

Nemohla jsem uvěřit tomu, že už se Jakey stal teenagerem. Můj malý bratr vyrostl. Byl to nejčistší a nejčestnější člověk jakého znám. Zasloužil by si víc než jen tenisky k narozeninám, ale to bylo všechno, co jsme si mohli dovolit. Cítila jsem se hrozně, nemohli jsme je ani zabalit vhodným balícím papírem. Každý měsíc jsme se snažili ušetřit peníze na nájem našeho bytu, ten byl malý a místy téměř neobyvatelný, ale měli jsme štěstí, že máme aspoň střechu nad hlavou. 

Od doby, kdy můj otec před pěti lety zemřel, jsme si matka, bratr a já prošli všemi fázemi pekla. První fáze byla smutek a žal, druhá vyhození z domu, třetí – s pár stovkami na spořícím účtu jsme dělali vše, co bylo v našich silách abychom si našli aspoň nějaký ukryt a čtvrtá byla najít si práci a udržet si ji. 

Matka musela začít pracovat jako recepční na veterinární klinice, která patřila Richardovi,  majiteli našeho bytu. Ten vlastnil řadu nemovitostí ve Fleese, včetně veterinární kliniky, kde dal mámě práci. Jak byl Richard bohatý, tak byl mazaný a krutý, matku nutil jako recepční čistit záchody a zvířecí trus, aby získala plný plat.

Prostředí bylo tak nečestné a pokřivené, že mi matka nedovolila, abych si našla práci, takže jsem pomáhala kolem bytu. Ještě před rokem udržovala Jakeyho a mě na škole. Museli jsme ale odejít, protože školné se na naší škole masivně zvedlo a ostatní školy byly ještě dražší. To byla hlavní oběť, ale museli jsme to udělat. 

Zaostávala jsem ve studiu, protože jsem pořád ukončovala a nastupovala do různých škol. Byla doba, kdy jsme s bratrem ani do školy nechodili, mělo to být jen na pár týdnu, ale někdy se to  protáhlo až do roka. Lišilo se to s různými situacemi, ve kterých jsme se ocitali. I když mi bylo už 17, nemohla jsem se dostat přes osmý ročník. Bylo to hrozně trapné. 

Poslední tři měsíce jsme neměli na zaplacení nájmu, takže tento měsíc byla částka, kterou jsme museli zaplatit trojnásobná. Matka trpěla záchvaty migrény a já jsem v posledních dnech přemýšlela, jak matka hodlá sehnat ty peníze. Prosila jsem jí, aby mi dovolila najít si práci, ale jako vždy mě odmítala vyslechnout. Chtěla jsem, aby mi věřila, že se o sebe dokážu postarat. 

Jakey opatrně držel tenisky, nejdříve si je prohlédl a pak začal máchat rukama kolem matky. "To muselo stát hodně peněz. To jste nemuseli."

"Ale, bylo to nutné. A my utrácíme peníze jenom za věci, které jsou opravdu nezbytné," přitiskla mu pusu na čelo. "Lio, proč nezazpíváme všechno nejlepší k narozeninám, tvému bratrovi?"

Přikývla jsem a přinesla dort, u kterého jsem strávila celé dopoledne. Zabodla jsem třináct svíček do dortu s čokoládovou příchutí a zapálila je. Začali jsme zpívat. 

____________

S mamkou jsme strávili zbytek večera ve stísněné kuchyni, mytím nádobí a pokoušeli jsme se opravit prasklé trubky. Voda stále stříkala kolem dokola a všude bylo mokro. Už před měsícem jsme hlásili problém se zařízením, ale přesto s tím nikdo nic neudělal. Neměli jsme tedy jinou možnost, než to opravit sami, nebo se s tím prostě vyrovnat.