Baby Doll (CZECH)

Part 21 - Out Of Place

Harry přecházel sem a tam s rukama překříženýma na hrudi. Byl tak ponořen do svých myšlenek, že si ani nevšiml, když hodiny odbily 12.

"Všechno nejlepší," popřála jsem mu, vstávajíc z křesla. 

Pohledem se přesunul na hodiny, předtím než se obrátil ke mě. Rysy se mu uvolniliy a hlas byl mnohem mekčí. "No, myslím, že jsem porušil tradici," naznačil s úsměvem. 

"Není to tak velký problém, ne?" usmála jsem se. 

Odpověděl lehkým zavrtěním hlavy. "Vtipné je to, že otec to věděl." 

"Co?" 

"Myslí si, že jsem idiot. Oba dva, on a Richard prodloužili smlouvu, protože věděli, že jsem s tebou neměl sex," málem jsem se přikrčila nad jeho otevřeností. "Ale on mi to neřekl. Bylo to zřejmé." Jak to mohl zjistit?

"Ale co to má za smysl? Je ti už 20."

"Trochu mi vyhrožoval, abych to udělal dnes večer," sedl si s povzdechem na okraj postele. Vypadal tak zoufale. Bála jsem se, že by mohl změnit názor. Doufala jsem, že si nic nerozmyslel. Damián ho dostal pod velký nátlak. 

"P-proč je ta tradice tak důležitá?" zeptala jsem se, nechávajíc mé myšlenky z toho co by se dnes večer mohlo stát vklouznout dovnitř. 

Harry si proplétl ruce za krkem, vypoušťějích těžký povzdech, když se podíval dolů. "Je to pověra. Podívej se na tátu, je starověký. Věří, na takové věci v extrémní míře.  Stejně jako moje babička, ale ona šla trochu přes palubu s její vírou v čarodějnictví," zasmál se. "Předpokládálo se, že pokud má člověk pannu, před dvacátým rokem, jeho budoucnost bude jasná. Stal by se bohatým a mocným. A co je divné, že můj táta a děda měli to štěstí." 

"Takže... ty v to věříš," hlas se mi trochu třásl. 

"Co myslíš?" 

"Potom proč si neseženeš místo toho jinou dívku? Třeba tu, která přišla v ten den. 

"Ty nevíš, jak nesmírně vzácné panny tady jsou, že? Kdyby to šlo, už bych měl dávno nějakou. A Kaylee... je dost jiná, než se zdá být," naznačoval, že nebyla dokonalá, ani nevinná, takže jsem jí zastoupila? Víc důležitější je, jestliže skutečně věřil v tuto nesmyslnou tradici. 

Byla jsem z jeho slovech v rozpacích, když se na mě podíval. Z očí mu vyzařovalo podivné nadšení, které jsem nikdy předtím neviděla. Najednou jsem se bála. Harry by mi neublížil. Věděla jsem, že ne, ale na druhou stranu, byl to Damiánův syn. Můj pocit bezpečí se rozbil na kousky, když pokračoval v sledování mě, tím způsobem, který se mi nelíbil. 

"Myslím, že půjdu do postele," zamumlala jsem,neschopná jasně uvažovat. Rychle jsem prošla kolem něj, ale byla jsem zastavena, sevřením loktu.

"My jsme ve tvém pokoji," připomněl mi Harry a já cítila jak se mi hrne krev do tváře. 

"J-já vím. Jen musím jít... ehm... pro něco," koktala jsem. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale selhala jsem. 

"Bojíš se mě?" zeptal se. Chtěla jsem mu říct, že ne, ale uvnitř jsem cítila pravý opak. 

Málem jsem poskočila, když se Harry začal smát. Bylo to rozhodně v nevhodný čas, jako je tento. 

"Myslíš si, že jsem idiot?" zeptal se mě. "Samozřejmě, že nevěřím ve všechny ty sračky. Ale ten výraz ve tvé tváři byl k nezaplacení," řekl mi, předtím než se znovu začal smát. Mé podráždění rostlo a rozhodně v nejbližší době nepřestane.