Baby Doll (CZECH)

Part 2 - Pretty Face

Točila se mi hlava, myšlenky poletovaly okolo mě, přestala jsem se bránit. Vyděsilo mě to, jak moc jsem byla zranitelná. Vždycky jsem byla chráněná, nikdy jsem nebyla vystavena takovému nebezpečí. 

Oblékla jsem si svůj vlněný svetr, který zakrýval jen horní část mé dlouhé noční košile. S další vrstvou oblečení jsem se přece jen cítila o něco bezpečněji, ačkoliv to nebylo úplně to co bych chtěla mít na sobě. Nedali mi čas ani si sbalit pár věcí, neměla jsem absolutně nic.

Výtah byl starý, vydával děsivé zvuky, jel pomalu a občas se i na chvilku zastavil. Ve dveřích výtahu se odrážel zkreslený obraz nás čtyř. Můj odraz byl nejmenší, obklopený třemi ohromnými a temnými postavami … nebo jsem si to jen představovala?

"Všechno má svou cenu, má drahá," Richardův skřehotavý hlas mnou projel jako ostrá čepel. "Dáme mamince malou lekci, nemůže žít z peněz jiných."

"Ona by ti to splatila," slabě jsem odsekla a zakončila lehkým odfrknutím.

"Tsss , to říkají všichni," zasmál se povýšeně, vytahujíc si klobouk nahoru.

Dveře výtahu se otevřely a drsný odraz zmizel, před námi se rozprostřela temná chodba. Doufala jsem, že by tam někdo mohl být … možná … paní Winters, která by jako obvykle zalívala karafiáty, kdyby nás viděla, tak by si jistě uvědomila, jaké monstrum Richard ve skutečnosti je. Mohla by zavolat pomoc.

Mé naděje se rozplynuly, když v dohledu nikdo nebyl. Richard byl chytrý, chtěl se ujistit, že ho nikdo z nájemníků neuvidí, takže jsme proklouzli ven zadem. Všude byly poházené odpadky a kolem dokola se linul odporný štiplavý smrad. Jen jsme vyšli, hlídací psi začali výt a skákat. Napadlo mě: proč tu Richard ty psi měl? Skuteční zločinci byly přece uvnitř.

Jejich černé auto nebylo v té tmě skoro vidět, měsíc byl jediným zdrojem světla. Dveře budouvy se za námi zabouchly. "Prosím," zakňourala jsem

"Nebuď rebel...teď" vysmál se mi menší muž a otevřel dveře od auta.

Richard se usadil dopředu. Zatímco menší muž se snažil dostat na místo řidiče, větší muž mě chytl za rameno, nacpal na zadní sedačku a hlasitě přibouchl dveře. Začala jsem se třást a zrychlil se mi dech. Zavřela jsem oči ve snaze uniknout realitě. Bála jsem se, že mě omráčili, mysl se mi sama zavírala. Nejasně jsem slyšela Rycharda mluvit a smát se s dalšími dvěma muži, daleko zřetelněji jsem ale slyšela tlukot svého vlastního srdce.

_________________

Probudila jsem se, moje oči si bolestně zvykali na jasně zářící svtětlo. Když jsem se úplně rozkoukala, zjistila jsem, že světlo nebylo zdaleka tak ostré, nejspíš jsem měla oči dlouho zavřené.  Rozhlédla jsem se, byla jsem v nějaké ložnici.

Posadila jsem se a podívala se na sebe. Můj svetr ležel na podlaze. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu ohnula k nohám postele.

"Jsi vzhůru moc brzy" vyšší muž vstoupil do místnosti z otevřených dvěří koupelny. Prsty se mi začali třást, když ke mě kráčel se samolibým úšklebkem.

"Victore!" polekal mě ženský hlas. Zdálo se, že mě vyleká všechno. Rychle jsem otočila hlavu a uviděla vysokokou blondýnu s tácem v ruce. "Co to sakra děláš?"

"Bee, no ták. Ona je panna," bránil sám sebe, zatímco jsem se svižně dostala z postele, pryč od něj, co nejdál, jak je to jen možné. Našpulil na mě rty a poslal mi pusu. Nikdy jsem nebyla tak znechucena.

"A taky musí zůstat," blondýna prošla a kopla do dveří, aby se zavřeli. "Byla koupena. Dlouhodobě."
Snažila jsem se co nejvíce vmáčknout do rohu místnosti.