Baby Doll (CZECH)

Part 6 - Trapped

Olízla jsem si rty, měla jsem tak hrozně sucho v puse. Nedokázala jsem říct ani slovo, natož snad Harrymu vzdorovat. Svýma velkýma rukama mi stále svíral zápěstí. Došli jsme ke dveřím vedoucím do ložnice. Obviňovala jsem se, jak slepě jsem věřila, že bych se snad mohla vrátit domů. Byla jsem hloupá, přece za mě Richardovi zaplatili spoustu peněz. Určitě by mě nenechali odejít tak snadno.

Každou nervy drásající sekundou se mi zrychloval dech. Dveře se otevřely, Harry mě vší silou zatáhl do pokoje a zabouchl dveře. Ani kapka z jeho hněvu se neztratila, obočí měl svraštělé, v očích se mu zrcadlila zloba. Konečně mi pustil ruce a rozhlédl se po pokoji. 

Zalovil v pravé kapse roztrhaných džinů a přešel k nočnímu stolku. Vytáhl klíče od auta a ledabyle je pohodil na stolek. Srdce mi poskočilo, když na mě znovu pohlédly Harryho oči. 

Až když jsem ucítila teplý dech na svém obličeji, uvědomila jsem si, jak blízko byl. "Sundej si šaty," rozkázal. Nervózně jsem polkla, neschopna vyslovit jediné slovo. Co se to semnou děje? Byla to přesně ta chvíle, kdy jsem potřebovala, abych se za sebe dokázala pevně postavit. 

Ale neudělala jsem to. Nemohla jsem. Někdo mě využívá a já s tím nic nedělám. 

"Štveš mě," vyštěkl na mě.

Nikdy jsem nebyla vystavena něčemu tak... ohavnému. Tak přesně by to nazvala i moje matka. Nikdy jsme se doma o sexu nebavili, takže jsem o tom nic moc nevěděla. Ale věděla jsem, že to bylo něco... špinavého. Znala jsem jen základní informace, které jsme probírali v hodině biologie v sedmé třídě. 

"Ty jsi tak zatraceně složitá," zaklel hlasitě a vystřelil ruce do vzduchu, až mě překvapil. Zjistila jsem, že mám z něho hrůzu. 

"Podívej se na mě," když mě chytil za ruce, zafňukala jsem. "Řekl jsem, podívej se na mě."

Udělala jsem, jak mi bylo poručeno, měla jsem příliš velký strach, než abych ho teď neposlechla. Nesměle jsem se mu podívala do očí. Bylo těžké říct, jakou mají teď jeho oči barvu. "Proč mě nikdo neposlouchá? Proč!"

Prsty se mi začaly nekontrolovatelně třást. Harryho rysy se trochu uvolnily, když se na mě opatrně podíval. Stikl mi ruce, tentokrát byl jeho dotek jiný, podíval se dolů.

Vypadal překvapeně a zdál se být zmatený mýma třesoucíma se rukama. Pustil mé ruce, jeho rty chtěly něco říct, ale skončil beze slov. 

Ulevilo se mi, když ode mě o pár kroků odstoupil. Otočil se a přejel si rukou po šíji. Vydechla jsem úlevou. 

Opřel se rukama o  noční stolek a pohlédl do zrcadla. Snažila jsem se zůstat stát, nehybně, jak jen to bylo možné, obávajíc se Harryho pozornosti, kterou bych na sebe upoutala. 

Najednou se otočil a vylétl z pokoje. Nikdy jsem necítila takovou úlevu. 

Nebyla jsem si jistá, proč přesně odešel, ale věděla jsem, že to co se stalo, byl jen začátek. Nemohla jsem už nic předpokládat. Jen jsem potřebovala najít způsob, jak se ochráním. 

Počkala jsem v pokoji ještě pár minut, než jsem trochu pootevřela dveře. Vykoukla jsem škvírou, abych zjistila, jestli je čistý vzduch. Harry nebyl nikde v dohledu, tak jsem vyšla ven. Malými kroky jsem opatrně našlapovala.

_________________________

"Ach, jsem na to zvyklá," řekla Paní Briffen mezi vzlyky. Setřela si slzy kapesníkem. "Teď aspoň trochu víš, jaký je."

"S takovým otcem, který ho jen rozmazluje, se to dalo očekávat," odpovím, sedajíc si vedle vzlykající ženy na mé posteli. "Možná by jste si měla trochu odpočinout, paní Briffen. Zapomeňte na to. Jestli je dost slušný, omluví se Vám." 

Zasměje se. "Thalio, ten kluk se nikdy nikomu neomlouvá. Ale máš pravdu, půjdu rovnou do postele, hned po tom, co skončím s nádobím. Jsem tak ráda, že jedu zítra domů."

"Vy zítra jedete domů?"

"Jezdím domů každý víkend," vysvětluje. "Ach, zapoměla jsem ti to říct."

Nervózně jsem se si na posteli poposedla, přemýšlela jsem o tom, co mi právě řekla. Pokud jede domů, já budu s Harrym sama celý víkend. Otřásla jsem se při té myšlence. Proč mi to nemohla říct dříve? 

Když paní Briffen odešla z mého pokoje, uvědomila jsem si, že jsem ztracena. Chycena. A sama. 

Vyhrabala jsem tašku od Jacka a převlékla se do svetru a džín, snažila jsem se nemyslet na ty špatné věci. Všimla jsem si, že paní Briffen nechala svůj malý kapesník na posteli. Položila jsem ho na noční stolek a rozpustila si vlasy, tmavé kudrliny mi splývaly na ramenou, připravovala jsem se do postele. 

Odtáhla jsem přikrývku, když se ozvalo klepání na dveře. Je to pravděpodobně paní Briffen, vracející se pro svůj kapesník. Aniž bych o tom přemýšlela, otevřela jsem dveře. 

Okamžitě jsem toho litovala. Zamrzle jsem stála naproti Harrymu. 

Můj první instinkt bylo opětovné zavření dveří, když jsem se o to pokusila, Harry je zadržel otevřené. "Poslouchej," znělo to jako rozkaz. "Ohledně dřívějška..."

Odvratila jsem pohled jinam a začala jsem nervózně očima těkat po místnosti. 

"Byl jsem naštvaný, protože... ehm... no, já byl jen... " na chvíli se odmlčel a olízl si rty. "Podívej, jen nechci, aby ses mě bála. A já... omlouvám se. Byl jsem... idiot."

"Dobře," tiše jsem odpověděla.

"A chtěl jsem ti říct, že ve svém domě nebudu tolerovat žádné cizince. Vím, že tu někdo byl. A když tu někoho chytím, nedopadne to dobře." 

pozn. Doufám, že jste příliš dlouho nečekali. Čekala jsem sama na úpravu, ale tak tady to už je. Tak prosím komentujte :-*