Baby Doll (CZECH)

Part 8 - Between us

Chodbami se začali ozývat hlasy a muzika, když jsem koukala z okna. Zamkla jsem dveře a rozhodla  se po zbytek dne zůstat v pokoji. Né, že by to bylo někdy jinak, ale nechtěla jsem mít s tou house party nic společného, protože jediné oč tu jde, je alkohol a … bůhví co ještě.

Zrovna byl západ slunce. Výhled z mého okna byl nádherný, taky to bylo jediné, co mě v tomto domě zajímalo. Usmála jsem se při pohledu na právě vycházející měsíc. Noční obloha se rozzářila hvězdami, které předvídaly klidnou noc. 

Moje rozjímání narušily decibely, ozývající se ze zdola. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem to cítila jen já nebo se podlaha skutečně otřásala, to mě značně znervózňovalo. Poznala jsem jednu z písní, kterou jsem si pamatovala ještě ze školy.

Nemělo to ani pořádný text. Kromě elektrických bubnů, které tvořily skoro celou píseň, tam bylo jen pár opakujících se slov. Upřímně, nenáviděla jsem ji. 

Zhluboka jsem se nadechla a přešla k posteli. 

_________________

  

"Otevři!" tlumený ženský hlas mě probudil. Hlasité klepání na dveře bylo vytrvalé, nemohla jsem to ignorovat.

"No tak! Já budu-" její věta skončila mohutným říhnutím. Chystala se zvracet. "Koupelny jsou plné-"

Ještě rozespalá jsem došla ke dveřím a otevřela je, uviděla jsem hubenou blondýnku s rudými tvářemi. Odstrčila mě a spěchala do koupelny. 

Zrovna jsem se chystala znovu zavřít dveře, když se vysoký holohlavý muž nahrnul dovnitř, stačila jsem jen uskočit, aby mě nepovalil. Zíral na mě, doslova si mě prohlížel jak kus masa. "Ty jsi Baby Doll, že?" zamumlal, ucítila jsem z jeho dechu alkohol. "Harry se o tebe rád rozdělí" ušklíbl se. 

  

Začala jsem před ním couvat. Dlaně se mi začali potit, když jsem  zády narazila do stěny. Nebylo to poprvé, co se něco takového stalo. V myšlenkách jsem se vrátila do doby, jak jsem se probudila s jedním z Richardových goril v místnosti. Naštěstí, jsem tehdy unikla. Ale teď jsem si svým štěstím nebyla tak jistá. 

  

Cítila jsem, jak se mi strachem stáhl žaludek a ústa se mi v šoku otevřela. Ten chlap byl tak strašně blízko, že jsem slyšela jen jeho hluboké nádechy. Opřel se o zeď a jeho ruce mě kompletně uzavřely, nebylo úniku.

Pokusila jsem se ho od sebe odstrčit, ale můj chabý pokus ho jen pobavil, vysmál se mi do obličeje. Cítila jsem se uboze. Bušila jsem pěstmi do jeho hrudi, ale chytil mi ruce. Všimla jsem si pár lidí, kteří postávali v pozadí. 

"Pomoc!" zavolala jsem. Ohromilo mě, když místo toho, aby mi pomohli, začali fandit tomu chlapovi. Drželi své kelímky a hvízdali na podporu. Co to byli za lidi?

Byla jsem z nich znechucená a to mě motivovalo, abych bojovala. Začal mě tlačit k posteli.

"Hej všichni! Zach jí konečně položil!" slyšela jsem někoho křičet.

"Rád bych trochu soukromí!" odpověděl ten chlap, před tím než se na mě vrhnul. Jeho dech byl odporný. Začala jsem plakat a jediná věc, která mi v té chvíli běžela hlavou, bylo to, jak moc jsem chtěla umřít.

"Prosím... " pokoušela jsem se z posledních sil prosit. Věděla jsem, že je to beznadějné.

"Zachu, co si sakra myslíš, že děláš?" zazněl Harryho hlas. Pocítila jsem nepopsatelnou úlevu.

Chlap se zvedl a podíval se na Harryho, který se tlačil skrz malý dav u dveří. 

"Myslel jsem, že se budeme dnes večer bavit, chlape," zasmál se. Tak rychle jak jsem mohla, jsem se vyškrábala z postele.

"Né takhle. Vypadni odsud," tvrdě přikázal Harry.

"Proč musíš být tak nudný suchar?" zamumlal ten chlap, když procházel kolem Harryho.

"Nahoře nikoho nechci!" zvedl Harry hlas a lidé se začali rozcházet.

Hudba přesto nepřestala a decibely se dál ozývaly domem, Harry zavřel dveře. Byli jsme tu teď jen mi dva.

"Zach je trochu uh... násilnický," mumlal Harry, když si strkal ruce do kapes.

"Myslím, že to je slabé slovo," podařilo se mi říct, než jsem se znovu rozbrečela. Rychle jsem si setřela slzy. 

"Hej," zarazil se Harry a poškrábal na hlavě. "Neudělá to znovu."

To mě moc neuklidnilo a i přes svojí snahu, jsem nedokázala přestat vzlykat. Nemohla jsem to už vydržet. Já sem nepatřím a potřebovala jsem utéct. 

"Nechci tu už žít."

"Nedělej nic hloupého," řekl mi. "Podívej, vím, že ti chybí domov, ale nenechám tě odejít. Táta by mi to vyčítal do konce života, kdybych to udělal. Ale... "

"Nemusíš se mnou spát, pokud nechceš. Takže, se prosím nezabíjej nebo něco podobného. Bude to jen mezi námi. Táta o tom nemusí vědět."

pozn. Táák konečně to tu máte.. tak doufám, že se Vám nová část líbila..